„Napište Antonovi!“

● V zapadlé ruské vesničce Ščelkan ve Stavropolském kraji žil mladý svědek Jehovův jménem Anton. V dětství mu zjistili Duchennovu svalovou dystrofii, což je nevyléčitelná choroba, při které ochabují svaly. Nemocní se obvykle nedožijí více než dvaceti let. Když bylo Antonovi devět, nemohl už chodit ani se sám nepostavil.

Později Antona potkali při návštěvě jednoho sboru svědků Jehovových Jevgenij a jeho manželka Diana. Ta říká: „Anton byl po tělesné stránce neuvěřitelně křehký, ale byl silný duchovně. Jeho bratr zemřel na stejnou nemoc v devatenácti letech, a tak Anton věděl, že mu už mnoho času nezbývá. Přesto působil radostně a optimisticky.“

Diana s manželem Antona povzbudili, aby se věnoval kazatelské službě formou psaní dopisů lidem, kteří žili na odlehlých místech. Za rok 2005 jich napsal asi 500 a poslal je na adresy v okolních vesnicích. Ke svému zklamání však nedostal ani jednu odpověď. I když z toho byl smutný, dál v psaní pokračoval a úpěnlivě se modlil k Bohu, aby mu navzdory nemoci, která ho omezovala, pomohl kázat účinně.

Jednoho dne si Anton četl noviny a všiml si dopisu nemocné ženy, která potřebovala utěšit. Odepsal jí a část jeho psaní byla v těch novinách později otištěna. Stálo tam: „Přestože je moje nemoc nevyléčitelná, díky čtení Bible se dívám do budoucnosti s důvěrou. Rád dostávám dopisy a stále na ně čekám.“

Na tu ženu jeho slova hluboce zapůsobila, a tak do novin napsala další dopis. Byl uveden pod titulkem „Napište Antonovi!“. Vyjádřila v něm ocenění pro povzbudivé myšlenky, které jí napsal, a dodala: „Pomozte Antonovi! Napište mu i vy. Tento mladík potřebuje vaše laskavá slova!“ K článku byla připojena Antonova adresa.

Malou poštu v Antonově vesnici začaly brzy zaplavovat spousty dopisů od čtenářů novin z celého Ruska, ale také z Pobaltí, Německa, a dokonce Francie. Někdy jich přišlo až třicet denně. Diana vzpomíná: „Anton byl bez sebe nadšením! Nyní si mohl se stovkami lidí psát o biblických naukách, kterým věřil.“

Anton si s nimi dopisoval více než rok a mohl jim tak sdělovat biblickou pravdu. Jak mu ale slábly ruce, postupně začal dopisy diktovat. V září 2008 ve věku dvaceti let zemřel. Přestože byl Anton po celý svůj život fyzicky slabý, díky jeho víře a lásce ke službě se před ním otevřela možnost dotknout se srdcí stovek lidí.