Přejít k článku

Přejít na obsah

Tataři — Jejich minulost, současnost a budoucnost

Tataři — Jejich minulost, současnost a budoucnost

Tataři — Jejich minulost, současnost a budoucnost

OD DĚTSTVÍ jsem slýchal toto rčení: „Pod ruskou slupkou najdeš vždycky Tatara.“ Až donedávna jsem se pokládal za Rusa, ale pak mi příbuzní prozradili, že můj dědeček byl Tatar. * Když jsem se o tom zmínil přátelům, někteří řekli, že také mají tatarské kořeny.

Bylo pro mě zajímavé zjistit, kdo byly významné osobnosti tohoto národa a čeho dosáhly v umění, sportu a jiných oblastech. Například baletní mistr Rudolf Nurijev, který výrazně ovlivnil baletní umění, pocházel z tatarské rodiny v Rusku. V zemích bývalého Sovětského svazu žije asi sedm milionů Tatarů. Dovolte mi, abych vám vyprávěl, co jsem se o Tatarech dozvěděl.

Minulost

O Tatarech se už po staletí mluví v souvislosti s Mongoly a Turky. Ve 13. století se podíleli na válečném tažení v čele s mongolským vůdcem Čingischánem. * Jeho říše byla obrovská — měla přibližně stejnou rozlohu jako bývalý Sovětský svaz. V roce 1236 se 150 000 jeho bojovníků vydalo směrem k Evropě, jejíž území začíná západně od pohoří Ural, a zaútočili zde na první ruská města.

Zanedlouho Mongolové Rusko dobyli a vznikl mongolsko-turecký chanát, jehož západní část bývá označována jako Zlatá horda. Její hlavní město, Saraj-Bátú, leželo na dolním toku Volhy. Do tohoto území patřila část Sibiře s Uralem, ale také vzdálené Karpaty a pohoří Kavkaz na Ukrajině a v Gruzii. Ruská knížectví musela Zlaté hordě odvádět daně. V 15. století se Zlatá horda rozpadla na nezávislé chanáty, jako například Krymský, Astrachaňský a Kazaňský.

Tatarstán a jeho hlavní město Kazaň

Mnohonárodnostní republika Tatarstán, která leží na východě evropské části Ruska, má přibližně čtyři miliony obyvatel. Rozkládá se na 68 000 čtverečních kilometrech a má pověst „ekonomicky nejrozvinutější republiky Ruské federace“. Tatarstán patří k předním ruským dodavatelům ropy a zemního plynu. Průmyslová výroba se zaměřuje na letadla a auta a na území této republiky je také několik letišť.

Kazaň je moderní město na soutoku řek Volhy a Kazanky a žije zde milion obyvatel. Patří k řadě měst, kde bylo v Rusku postaveno pěkné metro. * Každá stanice má nějaký námět. Některé jsou v moderním stylu, kdežto jiné mají orientální nebo středověkou výzdobu. Na jedné kazaňské stanici metra je 22 mozaik, které představují výjevy z tradičních tatarských pohádek.

Kazaňská státní univerzita, kterou založil v roce 1804 car Alexandr I., má jednu z největších knihoven v Rusku. Je to významné vzdělávací a kulturní centrum, které předcházelo dalším univerzitám v Tatarstánu. V univerzitní knihovně je pět milionů publikací a patří k nim třicet tisíc starověkých rukopisů, které se datují až do 9. století n. l.

Je příjemné procházet se Baumanovou ulicí v centru města. Je zde mnoho kaváren a obchodů s lákavým zbožím. Při naší nedávné návštěvě jsme s manželkou po prohlídce města využili možnost poklidné projížďky po Volze.

Jednou z největších zajímavostí Kazaně je její slavný kreml. Tato stará pevnost, postavená v 16. století, je jedinou tatarskou pevností v Rusku, která vydržela až do současnosti. Uvnitř kamenných hradeb Kazaňského kremlu je věž Sujumbika, budovy tatarstánské vlády, mešita a pravoslavný kostel.

V roce 2000 byl Kazaňský kreml zapsán na Seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Tento komplex vypadá velmi majestátně zejména při nočním osvětlení, kdy se odráží na hladině řeky.

Jazyk

Z turkických národů na území Ruska tvoří Tatarové největší populaci a údajně jich je 5,5 milionu. Kolik přesně jich v této obrovské zemi žije, však není známo.

Tatarština patří do skupiny turkických jazyků, kam se řadí také ázerbájdžánština, baškirština, jakutština, kazaština, kyrgyzština, nogajština, turečtina, turkmenština, tuvština a uzbečtina. Některé z těchto jazyků jsou si natolik podobné, že ti, kdo je používají, se mezi sebou domluví.

Lidí mluvících některým z turkických jazyků je na světě mnoho milionů. Ve městech Tatarstánu můžete slyšet jak tatarštinu, tak ruštinu a s oběma jazyky se můžete setkat i v novinách, knihách, rádiu a televizi. Divadla hrají představení v tatarštině, jejichž námětem je historie, folklor a každodenní život Tatarů.

V obou jazycích jsou i názvy obchodů a ulic v Kazani a dalších městech. Ruština obsahuje mnoho slov, která pocházejí z tatarštiny. Za éry Sovětského svazu prošla psaná tatarština některými změnami — v roce 1928 se místo arabské abecedy začala používat latinka a od roku 1939 se používá upravená azbuka.

Národní tradice

Tataři bývali lovci a chovatelé dobytka. Dodnes je součástí jejich tradiční kuchyně mnoho jídel z masa. Nejoblíbenější z nich je beleš. Obvykle se dělá jako koláč, který je plněný brambory, masem, cibulí a kořením. Peče se asi dvě hodiny. Pak se položí na stůl a ještě horký se přede všemi nakrájí.

Pravděpodobně nejstarším a nejznámějším tatarským národním svátkem je Sabantuj. Je založený na pohanském zvyku, při kterém se lidé společně modlili a přinášeli oběti bohu slunce a duchům svých předků. Byli přesvědčeni, že tyto oběti zajistí, aby pokračoval jejich rod, rostla jejich stáda a země byla úrodná.

Tataři milují koně. Jsou součástí kultury, která souvisí s jejich kočovnou minulostí. Kazaň má jednu z nejlepších jízdáren na světě, při níž je 12 stájí a veterinární klinika. Koně zde dokonce mají svůj bazén.

Budoucnost

V Koránu se říká: „A věru jsme již napsali v žalmech, po připomenutí, že zemi podědí Moji bezúhonní služebníci.“ (Súra 21, Proroci, verš 105; přeložil Ivan Hrbek) Tento text je zjevně založen na Davidových žalmech, které byly v Bibli zapsány o 15 století dříve. Žalm 37:29 zní: „Spravedliví budou vlastnit zemi a budou na ní přebývat navždy.“

Z kterého národa a etnické skupiny budou tito spravedliví a šťastní lidé pocházet? V proroctví zaznamenaném v Indžílu (Novém zákoně) jsou označeni jako „velký zástup, který žádný člověk nemohl sečíst, ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“. (Zjevení 7:9) Život uprostřed mnohonárodnostního pestrého společenství lidí, kteří v budoucnu naplní zemi, bude jistě nádherný. *

[Poznámky pod čarou]

^ 2. odst. Tataři jsou velké turkické etnikum, které se vyskytuje hlavně v Rusku.

^ 5. odst. Viz článek „Asijští kočovníci, kteří založili mocnou říši“Probuďte se! z května 2008.

^ 9. odst. Dalšími ruskými městy, která mají metro, jsou Jekatěrinburg, Moskva, Nižnij Novgorod, Novosibirsk, Sankt Petěrburg a Samara.

^ 25. odst. Další informace o Božím záměru najdete v brožuře Boží vedení — Naše cesta k ráji. Vydali ji svědkové Jehovovi.

[Rámeček na straně 25]

BOŽÍ JMÉNO V TATARŠTINĚ

Tatarský autor M. Chužajev ve své knize Dinner Tarich (Náboženství světa) uvádí, že Adama stvořil Jachve Alláh neboli Jehova Bůh. Také v tatarském vydání Pentateuchu, tedy prvních pěti knih dnešní Bible, se v poznámce k 1. Mojžíšově 2:4 o Božím jménu říká: „Je možné, že starověcí Hebrejci toto jméno vyslovovali jako Jahve.“

[Rámeček na straně 26]

SVĚDKOVÉ JEHOVOVI V TATARSTÁNU

Svědkové Jehovovi v Rusku pořádají kurzy tatarského jazyka, protože mají velkou touhu předávat lidem dobrou zprávu o Božím Království. Jedna žena z Tatarstánu řekla: „To, že mohu Boha poznávat ve svém vlastním jazyce, na mě silně působí. Někdy mě to dojímá až k slzám.“

V roce 1973 začala malá skupinka tatarských svědků Jehovových pořádat setkání, na kterých se studovala Bible v tatarštině. V 90. letech minulého století začali svědkové Jehovovi vydávat v tomto jazyce biblickou literaturu. * Potom v roce 2003 vznikl v tatarstánském městě Naberežnyje Čelny první tatarsky mluvící sbor. Dnes je v celém Rusku osm tatarsky mluvících sborů a 20 skupin.

V roce 2008 se delegáti z města Astrachaň, z Povolží, z pohoří Uralu, ze západní Sibiře a z dalekého severu Ruska účastnili oblastního sjezdu v tatarštině. Nyní je v Tatarstánu 36 sborů a skupin tatarského, ruského a ruského znakového jazyka a v nich je více než 2 300 svědků, kteří se aktivně podílejí na předávání pravdy o Bohu dalším lidem.

[Poznámka pod čarou]

^ 37. odst. Watch Tower Bible and Tract Society vydává Bible a biblické publikace ve více než 560 jazycích.

[Rámeček a obrázek na straně 27]

Z ATLETA SE STÁVÁ PASTÝŘ

Pjotr Markov se narodil v roce 1948 v jedné vesnici v Tatarstánu. Třicet let tam byl známý svými výkony v zápasení a vzpírání. Při jedné příležitosti 130krát zvedl činku o váze 32 kilogramů. Od té doby, co se stal svědkem Jehovovým, je známý tím, že v tatarštině a ruštině mluví s lidmi o Bohu a pomáhá jim, aby se dokázali vyrovnat s životními problémy.

Tímto způsobem Pjotr napodobuje láskyplného Stvořitele, o kterém se u Izajáše 40:11 říká: „Jako pastýř bude pást své vlastní stádo. Svou paží sesbírá jehňata; a ponese je v náručí. Kojící bude opatrně provázet.“

[Obrázek]

Pjotr nyní slouží jako duchovní pastýř

[Mapa na straně 24]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

RUSKO

URAL

MOSKVA

Sankt Petěrburg

TATARSTÁN

Kazaň

Volha

[Obrázek na straně 25]

Kazaňský kreml na řece Kazance

[Podpisek]

© Michel Setboun/CORBIS

[Obrázek na straně 26]

Oblíbeným jídlem Tatarů je „beleš“