Útoky na Bibli

SOUBOR spisů, který známe jako Bibli nebo jako Svaté Písmo, byl vytvořen během více než 1 600 let. První část této sbírky zapsal Mojžíš a poslední část jeden učedník Ježíše Krista asi sto let po Ježíšově narození.

Útoky na Bibli mají dlouhou historii. Začaly už před naším letopočtem, pokračovaly během středověku a trvají až do současnosti. První záznam o snaze umlčet Boží Slovo je z doby proroka Jeremjáše, který žil přibližně 600 let před Kristem.

Útok na nevítané poselství

Prorok Jeremjáš dostal od Boha pokyn, aby napsal na svitek poselství, které odsuzovalo hříšné obyvatele starověké Judy a varovalo je, že pokud svůj způsob jednání nezmění, hlavní město Jeruzalém bude zničeno. Jeremjášův tajemník Baruk toto poselství veřejně četl v jeruzalémském chrámu. Potom jej přečetl judským knížatům na jejich žádost a oni pak svitek odnesli králi Jehojakimovi. Když král slyšel Boží výroky, vůbec se mu to nelíbilo. Svitek rozřezal na kousky a spálil. (Jeremjáš 36:1–23)

Bůh potom Jeremjášovi přikázal: „Opět si vezmi svitek, jiný, a napiš na něj všechna první slova, jež se prokázala být na tom prvním svitku, který spálil judský král Jehojakim.“ (Jeremjáš 36:28) Přesně podle Božích slov, která Jeremjáš oznámil, byl asi po 17 letech Jeruzalém zničen, mnozí urození byli pobiti a obyvatelé města byli odvedeni do vyhnanství v Babylóně. Poselství, jež svitek obsahoval, a záznam o okolnostech, za kterých k útoku došlo, se v biblické knize Jeremjáš zachovaly až do dnešních dnů.

Pálení Biblí pokračuje

Jehojakim nebyl jediný člověk v předkřesťanské době, který se pokusil Boží Slovo spálit. Po rozpadu Řecké říše se Izrael dostal  pod vliv Seleukovců. Král Antiochos Epifanés z této dynastie, který panoval v letech 175–164 př. n. l., chtěl svou říši sjednotit na základě řecké neboli helénistické kultury. Proto se pokoušel přinutit Židy, aby přijali řecký způsob života, zvyky a náboženství.

Asi v roce 168 př. n. l. Antiochos vydrancoval Jehovův chrám v Jeruzalémě. Na stávající oltář umístil další, a to k poctě řeckého boha Dia. Antiochos také Židům zakázal dodržovat Sabat a obřezávat malé chlapce. Za neuposlechnutí byl trest smrti.

Součástí Antiochova boje proti židovskému náboženství byla snaha beze zbytku zlikvidovat svitky Zákona. Přestože provedl rozsáhlé tažení po celém Izraeli, všechny opisy Hebrejských písem zničit nedokázal. Některé svitky se zřejmě podařilo před plameny zachránit na území Izraele a je známo, že opisy Svatého Písma se zachovaly také v židovských komunitách v jiných zemích.

Diocletianův edikt

Dalším význačným panovníkem, který se snažil zničit Bibli, byl římský císař Diocletianus. V roce 303 n. l. postupně vydal proti křesťanům několik ediktů, které byly čím dál krutější. To, co následovalo, někteří historikové označují jako „velké pronásledování“. V prvním ediktu císař nařizoval spálení všech opisů Bible a zničení míst, kde se křesťané scházeli. Harry Y. Gamble, profesor religionistiky na Virginské univerzitě, napsal: „Diocletianus automaticky předpokládal, že každá křesťanská komunita, ať je kdekoli, má svůj soubor knih, a věděl, že tyto knihy jsou pro její přežití nezbytné.“ Tehdejší církevní historik Eusebius z Cesareje v Palestině uvedl: „Na vlastní oči jsme viděli, jak jsou modlitebny bourány až do základů a jak jsou na tržišti inspirovaná a posvátná Písma vhazována do plamenů.“

Tři měsíce po vydání Diocletianova prvního ediktu kurátor severoafrického města Cirta, které se nyní jmenuje Constantine, údajně nařídil křesťanům, aby odevzdali všechny „spisy zákona“ a „opisy písma“. Zprávy z tohoto období se zmiňují o tom, že křesťané se raději nechali mučit a zabít, než by opisy Bible vydali zničení.

Co bylo účelem útoků

Společným cílem Jehojakima, Antiocha a Diocletiana bylo naprosto vymýtit Boží Slovo. Bible však přežila všechny pokusy o zničení. Římští panovníci, kteří následovali po Diocletianovi, sice formálně přestoupili na křesťanství, nicméně útoky na Bibli pokračovaly. Proč?

Panovníci a představitelé církve tvrdili, že účelem pálení Biblí není Boží Slovo zničit. Prohlašovali, že jim jde jen o to, aby se Bible nedostala do rukou obyčejných lidí. Proč jim na tom ale tak záleželo? A do jaké míry se jim podařilo zabránit tomu, aby lidé Bibli nečetli? To se dozvíte v dalším článku.