Podaří se zabránit jejich vyhynutí?

PŘEHRÁT V JAZYCE

Podaří se zabránit jejich vyhynutí?

V ROCE 2002 Organizace spojených národů oznámila, že má za cíl do konce desetiletí snížit rychlost, s jakou vymírají druhy a jsou ničeny ekosystémy. Ve spojitosti s tím měl být rok 2010 vyhlášen Mezinárodním rokem biodiverzity.

Je smutné, že do roku 2010 tohoto cíle zdaleka nebylo dosaženo. Zpravodajská stanice BBC uvedla: „V důsledku lidské činnosti druhy vymírají tisíckrát rychleji, než je přirozené.“ Noviny The New Zealand Herald byly ještě konkrétnější. Psalo se v nich: „Celosvětově nyní hrozí vyhynutí každému pátému druhu rostlin a savců, každému sedmému druhu ptáků a každému třetímu druhu obojživelníků.“ Jednu z příčin tohoto problému pochopíme, když prozkoumáme, co se během staletí dělo například na Novém Zélandu.

Biodiverzita na Novém Zélandu

Předtím, než na Nový Zéland přišli lidé, byl tam bohatý ekosystém. První usedlíci však s sebou přinesli některé druhy zvířat, které měly na místní přírodu ničivý vliv. Maorové přivezli přes Tichý oceán psy a možná i krysy zvané kiore, jejichž maso jedli.

V 17. a 18. století přišli Evropané a ti s sebou přivezli krysy, myši a také kočky, jež tam později zdivočely. S Evropany se na Novém Zélandu objevily rovněž kozy, prasata a vysoká zvěř, které sloužily k jídlu. V 19. století tam přivezli vačnatce kusu a králíky, které chovali na maso a kožešinu. Absolutně neuvažovali o tom, jaký dopad bude mít přítomnost těchto zvířat na místní ptáky, stromy a další vegetaci.

V 60. letech 19. století se králíci přemnožili, a tak byli za účelem snížení jejich počtu dovezeni hranostajové. Tato zvířata však lovila spíše pomalejší a snáze polapitelné místní ptáky, takže populace králíků se dále rozmáhala.

Škůdci z řad savců způsobili závažnou nerovnováhu v ekosystému. Podle novozélandského odboru životního prostředí se dnes pouze každé desáté mládě ptáka kiviho dožije ve volné přírodě jednoho roku. Mnoho druhů už zcela zaniklo — více než 40 druhů ptáků, tři druhy žab, jeden druh netopýrů a přinejmenším tři druhy ještěrek, ale také mnoho druhů hmyzu. V kategorii ohrožených druhů je nyní více než polovina z 5 819 přirozeně se vyskytujících rostlin a zvířat na Novém Zélandu, což místní faunu a flóru řadí mezi nejohroženější na světě.

Pozitivní snahy

Vládní instituce se nyní velmi snaží zabránit tomu, aby se na Nový Zéland dostaly škodlivé rostlinné a živočišné druhy. Odbor životního prostředí navíc připravil řadu projektů na odstranění škůdců, a to zvláště na ostrovech, a založil chráněné rezervace.

Jedním z takových ostrovů je Tiritiri Matangi nedaleko pobřeží aucklandského poloostrova Whangaparaoa. V roce 1993 se podařilo vyhubit všechny krysy a bylo zde vysazeno 280 000 původních stromů. Tato oblast je nyní chráněnou přírodní rezervací, kde návštěvníci mohou vidět původní druhy ptáků a naslouchat jejich zpěvu. Jedná se například o vzácného laločníka sedlatého a šedého, slípku takahe, pokřovníka zeleného a medosavku hvízdavou. V prostředí, kde nejsou žádní predátoři, se jim dobře daří a návštěvníci si je často mohou prohlédnout zblízka.

V roce 2003 skončil dvouletý program, během kterého byly vyhubeny všechny krysy také na subantarktickém Campbellově ostrově. Od té doby se místní flóra vzpamatovává a vracejí se sem mořští ptáci. Objevil se zde i vzácný druh kachny, čírka campbellská.

Nedávno začal rozsáhlý projekt na ostrovech Rangitoto a Motutapu a také v zálivu Hauraki u Aucklandu. Cílem tohoto projektu je zachránit největší porost stromů pohutukawa (železnec) a umožnit obnovení původní fauny a flóry. Poté, co bylo vyhubeno několik škůdců včetně divokých koček, králíků, hranostajů, ježků, potkanů, krys a myší, se na ostrově po sto letech znovu objevil papoušek kakariki a medosavka novozélandská.

Tyto příklady ukazují, co se dá podniknout pro záchranu ohrožených druhů a jak se vypořádat s následky krátkozrakých rozhodnutí, která lidé udělali v minulosti. Obzvláště optimistické vyhlídky dává milovníkům přírody na celém světě biblický slib, že Jehova Bůh, „Původce nebe a země“, učiní přítrž všem škodlivým zásahům, které přírodu ohrožují. (Žalm 115:15; Zjevení 21:5)

[Praporek na straně 25]

Dnes se pouze každé desáté mládě ptáka kiviho dožije jednoho roku.

[Rámeček na straně 26]

ROZUMNÉ VYUŽÍVÁNÍ PROSTŘEDKŮ

Ochránci přírody na celém světě jsou v obtížné situaci, protože seznam druhů, kterým hrozí vyhynutí, stále roste, ale k dispozici jsou jen omezené prostředky. Jeden způsob, jak k tomuto problému přistupovat, dostal název „ochranářské priority“ a zakládá se na principu stanovení priorit, který používají zdravotníci na celém světě při řešení naléhavých situací. Říká se mu také „ekologické priority“ a znamená to, že je snaha přesunout finanční prostředky tam, kde je předpoklad nejlepších výsledků. Přitom se bere v úvahu, (1) jakou hodnotu má daný druh nebo prostředí, (2) jakou šanci na úspěch daná akce má, a (3) s jakými výdaji to bude spojeno. Ne každý souhlasí s tímto přístupem, ale jeho zastánci tvrdí, že omezené prostředky budou nejlépe využity tehdy, když se investují tam, kde to bude nejúčinnější.

[Mapy na straně 26]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

NOVÝ ZÉLAND

záliv Hauraki

ostrov Tiritiri Matangi

Rangitoto a Motutapu

Campbellův ostrov

[Obrázek na straně 25]

Kivi hnědý

[Podpisek]

[Obrázek na straně 27]

Dospělá slípka takahe na ostrově Tiritiri Matangi

[Obrázek na straně 27]

Campbellův ostrov

[Podpisky obrázku na straně 27]

PROBUĎTE SE!