Bezpráví bolí

MICHAEL byl v roce 2010 propuštěn z vězení v americkém Texasu poté, co si tam odseděl 27 let za znásilnění — zločin, který nikdy nespáchal. Osvobozen byl na základě testů DNA, které v době, kdy byl odsouzen, nebyly k dispozici. Policie později našla skutečné viníky, ale protože byl již zločin promlčen, nebyli stíháni.

Spravedlnosti uniká mnoho kriminálníků. Například v Británii „se počet nevyřešených vražd za posledních deset let zdvojnásobil, a tak rostou obavy, že si policie a soudy nedokážou s násilnými zločiny poradit,“ uvádí se v novinách The Telegraph.

V srpnu 2011 se britská policie potýkala s další formou kriminality — výtržnictvím v Birminghamu, Liverpoolu, Londýně a dalších oblastech. Rozvášněné davy zakládaly oheň, rozbíjely výlohy a rabovaly, čímž ničily nejen obchody, obydlí a dopravní prostředky, ale také zdroj obživy mnoha lidí. Proč to dělaly? Někteří z čisté chamtivosti, ale jiní tak zřejmě reagovali na bezpráví, které pociťovali. Podle názoru některých komentátorů byli výtržníky frustrovaní mladí lidé, kteří vyrůstali v chudinských čtvrtích, neviděli před sebou žádnou budoucnost a měli pocit, že se o ně vláda nezajímá.

Job, muž, o kterém se zmiňuje Bible, řekl: „Stále volám o pomoc, ale žádné právo není.“ (Job 19:7) I dnes mnozí volají po spravedlnosti, ale zdá se, že je nikdo neslyší. Je ale vůbec v lidských silách bezpráví odstranit? Není naivní věřit, že to někdy bude lepší? Abychom získali uspokojující odpovědi, musíme odhalit kořeny bezpráví.