Batika — Překrásná látka z Indonésie

BATIKU znají lidé už po staletí, a přesto nevyšla z módy. Batikované oděvy nosí členové královské rodiny při slavnostních hostinách i obchodníci na tržnicích. Je to nádherná látka nejrůznějších barev a vzorů. Jak se vyrábí? Kde má svůj původ? A k čemu se dnes využívá?

Batika má dlouhou historii, která sahá až do starověku, a je nedílnou součástí indonéského života a kultury. Vyrábí se zvláštní technikou barvení látek, takzvaným batikováním. Podobné látky si získaly oblibu po celém světě.

Spojení barvy a vosku

Při batikování řemeslník pomocí malého měděného nástroje, který je naplněný rozpuštěným voskem, ručně nakreslí na kus látky složitý vzor. Jakmile vosk ztuhne, řemeslník látku obarví. Místa pokrytá voskem si zachovají svou původní barvu. Tento proces se za použití různých barev opakuje a díky tomu se na látce vytvoří pestré vzory.

V polovině 19. století se k nanášení vosku používala měděná razítka. Tato metoda byla oproti ručnímu kreslení rychlejší a umožňovala vyrábět stejné zboží. Během 20. století se v továrnách začaly vzory na tkaniny přenášet pomocí sítotisku. Na trhu dnes převládají průmyslově vyráběné látky, ale ještě pořád si můžete koupit batiku dělanou ručně.

Běžně se batikuje bavlna nebo hedvábí. Barvy se připravují z listů, dřeva, kůry a koření, ale vyrábí se i synteticky. Místo vosku se dříve používaly zeleninové pasty, sádlo, a dokonce i bahno. I když je teď vosk většinou syntetický, stále ještě se pracuje se směsí parafínu a včelího vosku.

Dlouhá historie, slibná budoucnost

Nikdo dnes přesně neví, kdy a kde byla batika poprvé vyrobena. V Číně byly nalezeny kusy batikované látky, které se datují do šestého století n. l. Stále není jasné, kdy se začalo s batikováním v Indonésii, ale existují doklady, že obchod s batikou zde kvetl už v 17. století.

V posledních letech si batika získává stále větší oblibu a stala se charakteristickým znakem indonéského národa. Jelikož má v Indonésii dlouhou historii a významně ovlivňuje místní kulturu, zařadilo ji UNESCO v roce 2009 na seznam nehmotného kulturního dědictví.

Batikované oděvy

Existují tradiční způsoby výroby, skládání a nošení batiky, které jsou ovlivněny místními náboženskými názory a pověrami. Mnoho indonéských provincií má své typické barvy a motivy. Batika ze severního pobřeží Jávy se například vyznačuje jasnými barvami a často jsou na ní vyobrazeny květy, ptáci a jiná zvířata. Avšak na batiku ze střední Jávy se obvykle používá užší paleta barev a častým  motivem bývají geometrické tvary. Je známo přibližně 3 000 vzorů.

Tradičním ženským batikovaným oděvem je selendang, což je šál nebo také látka, která se váže přes rameno a našikmo kolem hrudi. Ženy v něm často nosí miminko nebo věci koupené na trhu. Když je horko, slouží šál i jako pokrývka hlavy.

Muži nosí tradiční pokrývku hlavy zvanou iket kepala. Čtvercový kus batikované látky se omotá kolem hlavy, aby vytvořil turban. Běžně je považován za součást společenského oděvu pro slavnostní příležitosti.

Indonésané také rádi nosí sarong, což je obdélníkový kus batikované látky, který se ovine kolem těla. Někdy se dvě protilehlé strany sešijí a tím se vytvoří jakási úzká trubice. Typický sarong se omotá kolem nohou a konec látky se v pase zastrčí dovnitř, takže se podobá volné sukni. Sarong nosí jak muži, tak ženy.

Z batikované látky lze vytvořit téměř jakýkoli druh oblečení — od kalhot pro volný čas po honosné róby. Tyto textilie se ale používají také jako obrazy, závěsy, ubrusy a přehozy na postel. Turisté, kteří se procházejí po indonéské tržnici, si mohou pořídit i batikované tašky, sandály, stínítka na lampy, a dokonce obaly na notebooky. Tato překrásná látka má opravdu mnohostranné využití!

[Obrázek na straně 23]

Pomocí malého měděného nástroje se ručně kreslí voskem složité vzory

[Obrázek na straně 23]

Látka s voskovými vzory se opakovaně namáčí do barvy

[Obrázky na straně 23]

Batikovaný oděv

1. Selendang

2. Iket kepala

3. Sarong