Jak dítěti pomoci překonat zármutek

Sdělit dospělému člověku, že mu zemřel někdo blízký, je bezpochyby náročné. Co když ale takovou zprávu musíte říct dítěti?

POKUD dítěti zemře někdo z rodiny nebo jeho kamarád, často pociťuje nejistotu, nebo dokonce strach. Rodiče, kteří mu chtějí pomoci, stojí před velmi těžkým úkolem, a to zejména v případě, že i oni sami se potýkají se zármutkem a potřebují citovou podporu.

Ve snaze danou situaci dítěti ulehčit někteří rodiče řeknou, že ten, kdo zemřel, zkrátka „odešel“. Podobná vyjádření jsou však pro dítě matoucí. Co byste mu tedy měli říct?

Tuto otázku řešili například Renato a Isabelle. Když zemřela jejich 3,5letá dcera Nicolle, museli svému synovi Felipemu, kterému tehdy bylo 5 let, pomoci, aby se s touto ztrátou vyrovnal.

Probuďte se!: Jak jste Felipemu vysvětlili, že Nicolle zemřela?

Isabelle: Rozhodli jsme se o tom mluvit otevřeně. Povzbuzovali jsme ho, aby se nás na cokoli ptal, a snažili jsme se mu odpovídat tak, aby tomu vzhledem ke svému věku rozuměl. Nicolle zemřela na bakteriální infekci, a proto jsme Felipemu řekli, že se do jejího těla dostal bacil, kterého doktoři neuměli zabít.

Probuďte se!: Oba patříte ke svědkům Jehovovým. Mluvili jste s Felipem o tom, čemu věříte?

Renato: Byli jsme přesvědčeni, že to, co Bible říká o smrti, může Felipeho utěšit. Bible se vyjadřuje jasně — učí, že mrtví si nic neuvědomují. (Kazatel 9:5) Došli jsme k závěru, že když o tom s Felipem budeme mluvit, podaří se nám rozptýlit jeho obavy, například strach být v noci sám.

Isabelle: Bible také učí, že ti, kdo zemřeli, budou vzkříšeni k životu v ráji na zemi. Nepochybujeme o tom, že se tento slib splní, a přáli jsme si, aby naše naděje pomohla i Felipemu. Mluvili jsme s ním třeba o tom, jak  Ježíš vzkřísil Jairovu 12letou dceru. Potom jsme mu na základě Bible vysvětlili, že Nicolle bude také vzkříšena. (Marek 5:22–24, 35–42; Jan 5:28, 29)

Probuďte se!: Myslíte si, že Felipe všem těmto myšlenkám rozuměl?

Renato: Věříme, že ano. Když děti dostanou přesné, jednoduché a jasné informace, dokážou svůj zármutek překonat lépe. Smrt zatím patří k životu, a proto nemá smysl se rozhovorům o ní vyhýbat nebo mluvit v náznacích. Rodiče by spíš měli děti učit, jak se s ní mohou vyrovnat. To jsme dělali i v případě našeho mladšího syna Vinicia. *

Probuďte se!: Vzali jste Felipeho na pohřeb?

Renato: Zvážili jsme všechna pro a proti a nakonec jsme se rozhodli ho s sebou nebrat. Děti jsou v tomto věku velmi citlivé. Každé dítě je samozřejmě jiné a liší se v tom, jak celou situaci vnímá, a proto se někteří rodiče možná rozhodnou dítě na pohřeb vzít. V takovém případě je dobré mu vysvětlit, co přesně se tam bude odehrávat.

Probuďte se!: To, že Nicolle zemřela, pro vás muselo být nesmírně bolestné. Zvažovali jste, jak by na Felipeho působilo, kdyby vás viděl plakat?

Isabelle: Své emoce jsme před Felipem neskrývali. I sám Ježíš, když mu zemřel blízký přítel, „dal průchod slzám“. (Jan 11:35, 36) Proč by nás tedy Felipe neměl vidět plakat? Díky tomu mohl pochopit, že plakat není ostuda — že je to normální způsob, jak dát průchod svým pocitům. Chtěli jsme, aby Felipe věděl, že to, co cítí, nemusí skrývat.

Renato: Když rodinu postihne taková tragédie, dítě se může potýkat s pocity nejistoty. Pokud my jako rodiče budeme své emoce dávat otevřeně najevo, dítě bude jednat stejně. A když si pozorně vyslechneme, co ho trápí,  budeme ho moci snáz uklidnit a zmírnit jeho obavy.

Probuďte se!: Jak vám pomohli přátelé a příbuzní?

Renato: Mimořádnou oporou pro nás byli členové našeho sboru. Díky všem těm návštěvám, telefonátům a dopisům Felipe viděl, jak moc nás mají rádi a jak jim na nás záleží.

Isabelle: Velkou pomocí pro nás byla i rodina. Po smrti Nicolle se můj tatínek rozhodl, že každé ráno přijde a posnídá společně s námi. Dával nám tím najevo svou láskyplnou podporu. A Felipe se na dědečka vždycky těšil.

Renato: Hodně pro nás také znamenalo duchovní povzbuzení, které jsme dostávali na našich shromážděních. Velmi jsme se snažili, abychom na nich nechyběli, ačkoli jsme se tam někdy neubránili slzám — často se nám totiž vracely vzpomínky na Nicolle. Věděli jsme však, že musíme být silní, a to hlavně kvůli Felipemu.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček a obrázky na straně 14]

V níže uvedených knihách, které vydali svědkové Jehovovi, mohou nalézt útěchu ti, jimž zemřel někdo blízký.

PRO DOSPĚLÉ:

Co Bible doopravdy říká?

6. kapitola: Kde jsou mrtví?

7. kapitola: Skutečná naděje pro naše blízké, kteří zemřeli

PRO MALÉ DĚTI:

Moje kniha biblických příběhů

Příběh 92: Ježíš křísil mrtvé

PRO ŠKOLÁKY:

Co se dozvídáme od Velkého učitele

34. kapitola: Co se s lidmi stane po smrti?

35. kapitola: Lidé mohou být vzkříšeni

36. kapitola: Kdo bude vzkříšen? Kde budou tito lidé žít?

PRO DOSPÍVAJÍCÍ:

Otázky mladých lidí — Praktické odpovědi, 1. díl

16. kapitola: Jak se můžu vyrovnat se smrtí rodiče?

[Rámeček a obrázek na straně 15]

PRAKTICKÉ PODNĚTY

● Snažte se vytvořit takovou atmosféru, aby dítě cítilo, že se může s volností zeptat na cokoli, co ho v souvislosti se smrtí napadne.

● Nepoužívejte nejasná, abstraktní vyjádření. Neříkejte například, že ten, kdo zemřel, někam „odešel“.

● O smrti mluvte jednoduše a srozumitelně. Můžete například říct, že tělo zemřelého „přestalo pracovat“ a „nepodařilo se ho opravit“.

● Připravte dítě na to, co se bude odehrávat na pohřbu. Vysvětlete mu, že zemřelý nic neuvidí ani neuslyší.

● Neskrývejte před dítětem své emoce. Ukážete mu tím, že projevovat zármutek je normální.

● Pamatujte na to, že neexistuje jen jeden „správný“ způsob, jak zármutek prožívat. Každé dítě i každá situace se liší.

[Podpisek]

Zdroj: www.kidshealth.org

[Obrázek na straně 15]

Zleva ve směru hodinových ručiček: Felipe, Renato, Isabelle a Vinicius