Přejít k článku

Přejít na obsah

Co říká Bible

Musíte jít do chrámu, modlitebny nebo kostela, abyste se mohli pomodlit?

Musíte jít do chrámu, modlitebny nebo kostela, abyste se mohli pomodlit?

MNOZÍ lidé se pravidelně chodí modlit do nějaké církevní budovy. Jiní podnikají dlouhé cesty na poutní místa. Myslíte si, že aby se člověk mohl pomodlit, musí jít do chrámu, modlitebny nebo kostela? Nebo může mluvit s Bohem kdekoli a kdykoli? Co k tomu říká Bible?

Na začátku lidských dějin nebyly žádné církevní budovy. Domovem našich prarodičů, Adama a Evy, byla nádherná zahrada. (1. Mojžíšova 2:8) Odtud komunikovali se svým Stvořitelem, Jehovou Bohem. Později, jak se lidská rodina rozrůstala, spravedliví lidé, jako byl například Noe, „[chodili] s pravým Bohem“ a žádné církevní budovy nepotřebovali. (1. Mojžíšova 6:9) Modlili se k Bohu, milovali ho a měli jeho přízeň.

Bůh nepřebývá v budovách postavených lidmi

Věrní Boží služebníci ze starověku věděli, že Stvořitel země a ohromného vesmíru nebydlí v chrámech postavených lidmi. „Bude . . . Bůh opravdu bydlet s lidmi na zemi?“ zeptal se moudrý král Šalomoun a pak právem uznal: „Pohleď, nebe, ano nebe nebes tě nemůže obsáhnout.“ (2. Paralipomenon 6:18) Faktem je, že starověcí Izraelité měli svatostánek a později chrám, kde se scházeli ke každoročním náboženským svátkům, jak jim to přikazoval Zákon. (2. Mojžíšova 23:14–17) Ale modlit se k Bohu mohli kdykoli — když pásli svá stáda, pracovali na poli, trávili čas v rodinném kruhu nebo byli o samotě. (Žalm 65:2; Matouš 6:6)

I my se k Bohu můžeme modlit kdekoli a kdykoli. Náš vzor, Ježíš Kristus, se často modlil na klidném místě, kde měl soukromí. (Marek 1:35) Jednou například „vyšel na horu, aby se modlil, a setrval celou noc v modlitbě k Bohu“. (Lukáš 6:12)

Ježíš byl Žid, a tak samozřejmě pravidelně chodil na svátky do jeruzalémského chrámu. (Jan 2:13, 14) Nicméně předpověděl, že přijde doba, kdy chrám přestane sloužit jako středisko pravého uctívání. Když mluvil se Samaritánkou blízko jedné hory v Samaří, kde příslušníci jejího národa měli chrám, řekl: „Přichází hodina, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě.“ Pak dodal, že praví Boží služebníci „budou uctívat Otce duchem a pravdou“. (Jan 4:21, 23)

Ježíš tedy nekladl důraz na budovy z cihel a malty, ale na pravé uctívání, které vychází z upřímného srdce. Znamená to snad, že jeho následovníci, kteří se později stali známí jako křesťané, měli Boha uctívat pouze v soukromí? (Skutky 11:26) Ne. A jsou pro to pádné důvody.

Boží lid je duchovní rodina

Praví Boží služebníci tvoří duchovní rodinu. (Lukáš 8:21) V harmonické rodině se mnoho věcí dělá společně — například se společně jí —, a tím se posilují rodinné vztahy. Platí to i v duchovním smyslu. Křesťanská shromáždění jsou duchovní hostiny, při kterých sytíme svou mysl i srdce a posilujeme vztahy se spoluvěřícími. Apoštol Pavel napsal: „Dbejme jedni o druhé, abychom se podněcovali k lásce a znamenitým skutkům, a neopouštějme své shromažďování, jak někteří mají ve zvyku, ale povzbuzujme jeden druhého.“ (Hebrejcům 10:24, 25)

Boží služebníci si tedy uvědomují, že v jejich životě hraje sbor důležitou úlohu, protože jim umožňuje pěstovat křesťanské vlastnosti, které nelze v plné míře rozvinout o samotě. Patří k nim láska, ochota odpouštět, laskavost, mírnost a pokoj. (2. Korinťanům 2:7; Galaťanům 5:19–23)

Kde se křesťané v prvním století scházeli, aby upevňovali vzájemné vztahy a uctívali Boha? Často to bylo v soukromých domech. (Římanům 16:5; Kolosanům 4:15) Například když apoštol Pavel napsal jednomu spolukřesťanovi dopis, adresoval ho také „sboru . . . v [jeho] domě“. (Filemonovi 1, 2)

Ani dnešní Boží služebníci nepotřebují k uctívání Boha honosné církevní stavby, ale takové budovy, kde se cítí příjemně a kde je dostatek místa pro všechny. Svědkové Jehovovi se schází v sálech Království. Je docela možné, že nějaký takový sál je i ve vašem okolí. Tyto budovy jsou účelné a neokázalé a shromáždění, která se tam konají, mají jednoduchý průběh. Jejich součástí je zpěv písní, modlitby a společný rozbor biblických námětů.

Svědkové Jehovovi si váží chvil, kdy mohou důvěrně mluvit s Bohem. Každý den proto věnují určitý čas modlitbě, a to v rodinném kruhu i v soukromí. U Jakuba 4:8 je napsáno: „Přibližte se k Bohu a on se přiblíží k vám.“

ZAJÍMALO BY VÁS?

● Přebývá Bůh v budovách postavených lidmi? (2. Paralipomenon 6:18)

● Kde se Ježíš celou noc modlil? (Lukáš 6:12)

● Proč se praví Boží služebníci scházejí? (Hebrejcům 10:24, 25)

[Praporek na straně 15]

Je pravděpodobnější, že vaše modlitby budou vyslyšeny, když se budete modlit na určitých místech?