Stanovte správné priority
„Vždycky mě unavovalo přemýšlet o tom, jak skloubit dohromady svoji práci, výchovu dítěte, naše pravidelné duchovní činnosti, domácí povinnosti a odpočinek.“ JOKO, JAPONSKO
Problém:
Miranda, která vychovává dva syny, říká: „Pro pracující matku je hrozně těžké postarat se o všechno, co rodina potřebuje po tělesné, psychické, citové a duchovní stránce.“
Návrhy:
Ujasněte si, co je pro vás a vaše děti opravdu důležité, a udělejte z těchto věcí priority.
Z těchto priorit neslevujte a přizpůsobujte jim to, jak nakládáte se svým časem a penězi. Uveďme si příklad: Zdraví vašich dětí je důležité, a tak za své těžce vydělané peníze kupujte výživné potraviny. Je to lepší než pak utrácet peníze za léky. Než vyrazíte do obchodu, napište si seznam. Díky tomu nebudete impulzivně nakupovat zbytečnosti. „Rád vařím,“ říká Roberto, který žije se čtyřmi dětmi ve Spojených státech. „Naučil jsem se zaměřovat na to, co potřebujeme, ne na to, co chceme, a navíc ne na to, co potřebujeme obecně, ale na to, co potřebujeme ten den.“
Za své těžce vydělané peníze kupujte výživné potraviny. Je to lepší než pak utrácet peníze za léky.
Zbavte se věcí, které jste nikdy nepoužili, například knih, oblečení nebo elektroniky. Jedna osamělá matka výstižně napsala: „Příliš mnoho věcí znamená stres. Čím víc jich máte, tím víc času musíte věnovat úklidu, opravám a údržbě. Klíčem k tomu, abyste si zjednodušili život, je zbavit se zbytečností.“
Veďte děti k tomu, aby si každý večer uklidily svoje věci. Nedopusťte, aby vám nepořádek přerostl přes hlavu. Pokud se děti naučí udržovat pořádek, naučí se také nést odpovědnost za svůj pokoj, a dokonce za celý dům. Váš dobrý příklad samozřejmě dodá vašim slovům váhu.
Přestože jste možná hodně unavení, musíte být se svými dětmi co možná nejvíc, nejenom trávit s nimi krátké úseky takzvaného kvalitního času. Vaše děti potřebují, abyste jim věnovali čas a pozornost. (5. Mojžíšova 6:7)
Aspoň jednou denně jezte společně a vytvořte si u toho příjemnou atmosféru. Colette, která má tři děti, říká: „Rozhodli jsme se, že při večeři, kdy jsme všichni doma, si budeme povídat o svých pocitech a o duchovních věcech. Večeře se stala v naší rodině něčím neobyčejným.“