AUTOMATIZACE ovládla průmysl a má své nezastupitelné místo při vykonávání rutinních a monotónních prací. Kdy se ale automatické, programovatelné stroje poprvé objevily na světové scéně? Bylo to jen před pár staletími v době průmyslové revoluce? Možná vás překvapí, že byly vynalezeny mnohem dřív.

Během počátečního období takzvaného zlatého věku islámské vědy, který trval od 8. do přibližně 13. století n. l., vzdělanci na Blízkém a Středním východě přeložili do arabštiny vědecké a filozofické texty, a tak se dochovala díla takových proslulých řeckých učenců, jako byl Archimédés, Aristoteles, Ktésibios, Herón z Alexandrie a Filón z Byzantia. * Islámská říše, jež se táhla od Španělska přes severní Afriku a Blízký východ až po Afghánistán, získala díky těmto a dalším zdrojům znalosti, které jí umožnily konstruovat automatické stroje.

Podle historika techniky Donalda Hilla mohly tyto stroje „nepřetržitě pracovat dlouhou dobu — hodiny, dny nebo ještě déle —, a to bez lidského zásahu“. Jak to? Jejich konstruktéři vymysleli účinné řídicí mechanismy, které umožňovaly automatický chod. Stroje využívaly vodu z vyvýšených cisteren, která zajišťovala stálou dodávku energie. Automatické přepínání otevíralo a zavíralo klapky nebo měnilo vodní tok. Stroje měly také zpětnovazební systémy a „předchůdce pojistných zařízení,“ jak je nazval Hill. Podívejme se na některé příklady.

Tři Musovi synové (arabsky Banu Musa) žili v 9. století v Bagdádu. Vycházeli z děl svých helénistických předchůdců Filóna a Heróna a také čínských, indických a perských konstruktérů. Sestrojili přes sto přístrojů. Podle vědeckého publicisty Ehsana Masooda k nim patřily například vodní fontány, které v pravidelných intervalech měnily směr tryskající vody, hodiny s vizuálními mechanismy a nádoby, které automaticky rozlévaly nápoje a doplňovaly se pomocí důmyslného systému plováků, ventilů a násosek. Vědecký historik Jim Al-Khalili napsal, že Musovi synové vyrobili také primitivní roboty v lidské velikosti — dívku, která servírovala čaj, a hráče na flétnu, což byl „možná nejstarší programovatelný stroj“.

Tyto automatické systémy měly hodně společného s dnešními stroji. „Místo elektroniky sice využívaly hlavně vodu hnanou pod tlakem, ale mnohé pracovaly v zásadě na stejném principu,“ říká Ehsan Masood.

V roce 1206 al-Džazárí dokončil dílo, jehož název se někdy překládá jako Kniha znalostí o důmyslných mechanických zařízeních. Je také známá jako „studie o nákresech strojů“. Některé al-Džazárího technologie daleko předčily to, co vynalezli Musovi synové, a jeho popisy a nákresy jsou tak podrobné, že dnešní inženýři mohou jeho přístroje vyrobit znovu.

Ve zmíněné knize jsou vyobrazeny stroje k vyzvedávání vody, vodní hodiny, svíčkové hodiny, výdejníky vody, hudební automaty a čerpadlo, jež převádí otáčivý pohyb vodního kola na přímočarý pohyb pístu, který pumpuje vodu velkou silou. Historikové připisují al-Džazárímu zásluhu za sestrojení hydraulických čerpadel, která spatřila světlo světa tři staletí před tím, než se něco podobného objevilo na Západě.

Al-Džazárí také vyráběl kuriózní, nicméně funkční hodiny. Podle těch, které jsou na obrázku, byly sestrojeny hodiny pro nákupní centrum v Dubaji. Jejich časový mechanismus tvoří proděravělá mísa ve vodní nádrži, která je uvnitř sloního břicha. Mísa se naplní vodou za 30 minut, pak se potopí a rozjede sérii úkonů, při nichž se využívají lana a koule, které se skutálí z „hradu“ na sloních zádech. Když je cyklus u konce, mísa automaticky vyplave a celý proces se opakuje. Díky těmto hodinám a dalším automatickým strojům si al-Džazárí vysloužil titul „otec robotiky“.

Příběh o lidské vynalézavosti je skutečně úžasný! Není to ale jen nějaká zajímavá epizoda v dějinách. Nabízí nám pohled z vyšší perspektivy. V dnešní době, kdy se mnozí lidé chlubí moderními technickými vymoženostmi, můžeme vidět, co všechno dokázaly vymyslet geniální mozky před námi.