NĚKTEŘÍ lidé touží po tom, aby je druzí obdivovali, a tak se chlubí značkovým oblečením nebo jinými drahými věcmi. Například v jedné asijské zemi „lidé, kteří nedávno zbohatli, milují luxusní zboží — francouzské kabelky a italská sportovní auta — a navíc [své bohatství] rádi staví na odiv,“ píše se v novinách The Washington Post.

Samozřejmě není nic špatného na tom, užít si peněz, které si vyděláme. Bible říká, „že by každý člověk měl jíst a vskutku pít a vidět dobré za všechnu svou tvrdou práci. Je to dar od Boha.“ (Kazatel 3:13) Je ale moudré se tím, co máme, chlubit? Co k tomu říká Bible?

Když se boháči nebo ti, kdo si na ně hrají, chlubí svým majetkem, jaké lidi k sobě přitahují? Bible nám napovídá tím, co odhaluje o lidské povaze: „Chudému se vyhýbá i jeho soused, zatímco bohatý má mnoho přátel.“ (Přísloví 14:20, Slovo na cestu)

Přátelé bohatého člověka nejsou až tak přáteli jeho samotného, ale spíš jeho peněz. Jejich „přátelství“ a lichotky jsou založeny na sobeckém zájmu. Lichotivou řeč Bible popisuje jako „přetvářku k zakrývání chamtivosti“. (1. Tesaloničanům 2:5, Bible21)

Zeptejte se tedy sami sebe: Jaké přátele chci mít? Takové, kteří mě mají rádi pro to, co mám, nebo pro to, jaký jsem? Bible ukazuje, že naše chování může mít vliv na to, jaké lidi k sobě přitahujeme.

Když se někdo chlubí svým majetkem, může se dostat ještě do jiného problému. Dobře je to vidět z biblické zprávy o králi Ezekjášovi, který žil ve starověkém Jeruzalémě. Jednou ukázal vysokým vládním představitelům Babylóna „všechno, co se dalo najít v jeho pokladech“. Jeho obrovské bohatství udělalo na hosty velký dojem. Možná v nich ale také vzbudilo chamtivost. Když odjeli, Boží prorok Izajáš králi odvážně řekl, že jednoho dne bude všechno jeho bohatství „odneseno do Babylóna. Nezůstane nic.“ Tato slova se skutečně splnila. Po letech se Babylóňané vrátili a všechno bohatství, které patřilo Ezekjášově rodině, si odnesli. (2. Královská 20:12–17; 24:12, 13)

I dnes lidé, kteří se chlubí svým majetkem, riskují, že o něj nebo o jeho část přijdou. Zpráva o trestných činech a bezpečnosti v Mexiku uvedla: „Magnetem pro zloděje v Mexiko City je okázalé vystavování bohatství. Když lidé nosí drahé šperky a hodinky  a neskrývají, že u sebe mají spoustu peněz, poutají nechtěnou pozornost.“ Je tedy mnohem lepší řídit se biblickou radou: „Ať se boháč nechlubí kvůli svému bohatství.“ (Jeremjáš 9:23) „Moudrost je u skromných,“ píše se v Příslovích 11:2.

Skromný a pokorný člověk nevidí jen sám sebe, ale má radost z dobrých vlastností a silných stránek druhých. Ve Filipanům 2:3 je napsáno: „Nic nebudete dělat ze svárlivosti ani ze samolibosti, ale s ponížeností mysli budete považovat ostatní za sobě nadřazené.“ A v Galaťanům 5:26 jsou tato slova: „Nestaňme se samolibými, nevyvolávejme mezi sebou soutěživost a jeden druhému nezáviďme.“

Lidé, kteří získávají moudrost z Božího Slova, vědí, že pravé přátelství je založeno na nesobeckosti a vzájemné úctě a že neskončí, když jedna strana zchudne. Časem naopak sílí. „Pravý druh miluje celou dobu,“ uvádí Přísloví 17:17. Moudrý člověk se především snaží mít Boží schválení. Ví, že na Boha nezapůsobí vnější vzhled, ale že Bůh se dívá na to, jaké má člověk srdce. (1. Petra 3:4) Tvrdě proto pracuje na pěkných vlastnostech, které jsou podle Bible charakteristické pro „novou osobnost“. (Efezanům 4:24) Některé jsou vyjmenovány u Micheáše 6:8: „Co od tebe Jehova žádá zpět, než abys uplatňoval právo a miloval laskavost a byl skromný, když chodíš se svým Bohem?“

V dnešním světě skromnost vyšla z módy, ale to zkoumavé čtenáře Bible nepřekvapuje. Jak to? Když Bible mluví o „posledních dnech“, říká, že lidé budou „chamtiví, chvástaví, domýšliví . . ., nadutí“. (2. Timoteovi 3:1–5, Ekumenický překlad) V takovém prostředí se lidé, kteří se chlubí svým majetkem, cítí příjemně. Bůh si však nepřeje, abychom byli jako oni, a tak nás povzbuzuje: „Takových lidí se straň.“