Když se vašemu dvouletému dítěti něco nelíbí, hned začne ječet, dupat a mlátit kolem sebe. Říkáte si: Je to normální? Dělám snad něco špatně? Vyroste z toho někdy?

Můžete svému dítěti nějak pomoci, aby se začalo chovat jinak? Ano, můžete. Nejprve se ale zamyslete nad tím, co záchvaty vzteku vyvolává.

Malé děti mají minimum zkušeností s tím, jak ovládat své emoce. Už to samo o sobě občas může vést k záchvatům vzteku. Není to ale jediná příčina.

Představte si, jakou změnu dvouleté dítě zažívá. Od chvíle, kdy se narodilo, pro něj rodiče dělali první poslední. Jakmile se rozplakalo, okamžitě k němu přiběhli. Nebolí ho něco? Nepotřebuje nakrmit? Utěšit? Přebalit? Byli mu zkrátka plně k dispozici. A bylo to správné, protože miminko je na svých rodičích naprosto závislé.

Kolem dvou let si ale dítě začíná uvědomovat, že už ho rodiče tolik neobskakují. Situace se změnila. Rodiče tu najednou nejsou od toho, aby splnili každé jeho přání – naopak očekávají, že dítě bude dělat to, co si přejí oni. Mnoha dětem se to zpočátku nelíbí, což dávají často najevo právě záchvaty vzteku.

Na to, že rodiče nejsou pouze pečovatelé, ale také vychovatelé, si většina dětí časem zvykne. Snad také pochopí, že musí své rodiče poslouchat. (Kolosanům 3:20) Do té doby ale možná budou jejich trpělivost zkoušet jedním záchvatem vzteku za druhým.

Mějte pochopení. Dítě není malý dospělý. Neumí ještě plně ovládat své emoce, a když se mu něco nelíbí, může reagovat přehnaně. Snažte se situaci vidět jeho očima. (Biblická zásada: 1. Korinťanům 13:11)

Nenechte se vyvést z míry. Když vaše dítě dostane záchvat vzteku a vy následně ztratíte nervy, nic tím nevyřešíte. Pokud je to možné, snažte se na jeho vztekání nereagovat a zachovejte si chladnou hlavu. Pomocí může být i to, když budete pamatovat na příčiny těchto záchvatů. (Biblická zásada: Přísloví 19:11)

Trvejte na svém. Pokud se dítě něčeho dožaduje a vy podlehnete, počítejte s tím, že až bude něco chtít příště, bude si to zase vynucovat záchvatem vzteku. V klidu dejte najevo, že to, co říkáte, myslíte vážně. (Biblická zásada: Matouš 5:37)

Buďte trpěliví. Nečekejte, že dítě přestane mít záchvaty vzteku ze dne na den, zvlášť když z vašich reakcí získalo dojem, že tímto způsobem dosáhne svého. Pokud ale reagujete správně a důsledně, záchvatů vzteku bude pravděpodobně ubývat a nakonec zmizí úplně. Bible říká, že „láska je trpělivá“. (1. Korinťanům 13:4)

Vyzkoušejte také následující doporučení:

• Když dítě dostane záchvat vzteku, pevně ho obejměte (pokud je to možné), a aniž byste mu ublížili, zabraňte mu sebou házet. Nekřičte na něj. Zkrátka počkejte, až se uklidní. Dítě nakonec pochopí, že záchvaty vzteku nikam nevedou.

• Určete si konkrétní místo, kam můžete vztekající se dítě odnést. Řekněte mu, že tam zůstane, dokud se neuklidní, a odejděte.

• Jestliže dítě dostane záchvat vzteku na veřejnosti, vezměte ho někam stranou. Neustupujte jeho požadavkům jen proto, že dělá scény. Dítě by pak získalo dojem, že si záchvatem vzteku vymůže cokoli.