HLAVNÍ TÉMA
Jak dlouho můžeme žít?
HARRIET zemřela roku 2006 ve věku asi 175 let. Pochopitelně to nebyla žena, ale šlo o želvu sloní z australské zoo. V porovnání s námi žila velmi dlouho, ale v porovnání s jinými živými organismy nebyla délka jejího života nijak výjimečná. Podívejme se na několik příkladů.
Perlorodka říční se může podle finských biologů dožít i 200 let.
Arktika islandská žije často přes 100 let a někteří jedinci údajně žili více než 400 let.
Některé stromy, jako je borovice osinatá, sekvojovec obrovský nebo určité druhy cypřišů a smrků, jsou staré tisíce let.
Nicméně lidé, kteří jsou obecně považováni za pány tvorstva, se dožívají 80 nebo 90 let, přestože někteří vynakládají mimořádné úsilí, aby svůj život prodloužili.
Myslíte si, že žít nějakých 80 let je to nejlepší, v co můžeme doufat? Nebo je možné žít mnohem déle? Hodně lidí se domnívá, že řešení nabídne věda a lékařské technologie.
Může nám pomoci věda?
Díky vědě se v oblasti zdraví a lékařských technologií dosáhlo mnoha úspěchů. „Méně lidí [ve Spojených státech] umírá na infekční nemoci nebo v důsledku komplikací při porodu,“ píše se v časopise Scientific American. „Kojenecká úmrtnost klesla od roku 1960 o 75 procent.“ Ale pokud jde o dlouhověkost, věda tak úspěšná nebyla. „I po desetiletích výzkumu zůstává stárnutí do značné míry tajemstvím,“ uvádí jiné vydání Scientific American. Avšak „důkazy svědčí o tom, že stárnutí nastává, když genetické programy, které řídí buněčný vývoj, začnou selhávat“. A „pokud je stárnutí především genetický proces, možná by se mu jednou dalo předcházet,“ píše se v článku.
„I po desetiletích výzkumu zůstává stárnutí do značné míry tajemstvím.“
Při zkoumání základních příčin stárnutí, včetně nemocí spojených se stářím, se někteří vědci intenzivně zabývají nedávnými objevy v odvětví genetiky, kterému se říká epigenetika. Co toto odvětví zkoumá?
Živé buňky obsahují genetickou informaci nezbytnou pro tvorbu nových buněk. Většina této informace se nachází v genomu, což je soubor všech genů zapsaných v molekule DNA každé buňky. V nedávné době se však vědci začali hlouběji zabývat jiným souborem mechanismů uvnitř buňky – epigenomem. Toto slovo může znamenat „nad genomem“. Epigenetika zkoumá tuto úžasnou skupinu mechanismů a jejich chemické reakce.
Molekuly, které tvoří epigenom, vypadají úplně jinak než DNA. Zatímco DNA má podobu dvojité šroubovice, epigenom je v podstatě systém chemických značek neboli štítků, které se k DNA připojují. Jakou funkci epigenom plní? Podobně jako dirigent řídí orchestr, epigenom řídí to, jak se genetická informace v DNA projeví. Molekulární štítky zapínají a vypínají skupiny genů v závislosti na potřebách buňky a okolních faktorech, jako je strava, stres a toxiny. Nedávné objevy týkající se epigenomu způsobily revoluci v biologických oborech – našla se souvislost mezi epigenetikou a konkrétními nemocemi, dokonce i stárnutím.
„[Epigenetika] má úzkou souvislost s nemocemi, od schizofrenie po revmatoidní artritidu a od rakoviny po chronickou bolest,“ říká viroložka Nessa Careyová. A „rozhodně má co do činění se stárnutím“. Výzkum v oblasti epigenetiky proto možná povede k efektivním terapiím, které pomohou zlepšit zdraví a bojovat s nemocemi – včetně rakoviny –, a tak prodloužit život. V dohledné době však nedojde k žádnému zásadnímu průlomu. Careyová říká, že v boji proti stárnutí „se stále držíme zaběhnuté praxe: hodně zeleniny, dostatek cvičení“.
Proč se ale lidé tak usilovně snaží prodloužit si život? Proč chceme žít věčně? Podobná otázka byla vznesena v britském časopise The Times: „Proč jsou lidé tak posedlí tím, aby oklamali smrt, ať už prostřednictvím nesmrtelnosti, vzkříšení, posmrtného života nebo reinkarnace?“ Jak uvidíme dál, odpověď odkrývá skutečnou příčinu stárnutí.
Proč chceme žít věčně?
Tuto otázku si přemýšliví lidé kladou už tisíce let. Existuje nějaké logické a uspokojivé vysvětlení, proč přirozeně toužíme žít věčně a proč má k tomu naše tělo potenciál? Miliony lidí by s přesvědčením odpověděly, že ano. Jak to? Uspokojivé odpovědi ohledně lidské podstaty totiž našli v Bibli.
Bible už od prvních stránek jasně říká, že i když mají lidé některé rysy společné se zvířaty, jsou zásadně odlišní. V 1. Mojžíšově 1:27 se například píše, že Bůh stvořil lidi ke svému obrazu. Co to znamená? Dal nám schopnost milovat a jednat spravedlivě a moudře. A jelikož Bůh žije věčně, vštípil nám touhu po nikdy nekončícím životě. V Kazateli 3:11 je napsáno, že „lidem vložil věčnost do srdce“. (Bible21)
Důkazem toho, že lidé měli původně žít mnohem déle, je náš mozek, zvlášť jeho schopnost učit se. The Encyclopedia of the Brain and Brain Disorders uvádí, že kapacita dlouhodobé paměti lidského mozku „je v podstatě neomezená“. Proč bychom měli takovou kapacitu, kdybychom ji neměli využívat? Je na nás jasně vidět, jaký byl Boží původní záměr s lidstvem. Proč tedy stárneme, trpíme a umíráme?
Proč lidé stárnou a umírají
První muž a žena měli dokonalé tělo a svobodnou vůli. Je smutné, že se rozhodli vzbouřit proti svému tvůrci. * (1. Mojžíšova 2:16, 17; 3:6–11) Kvůli tomu, že Boha neposlechli, neboli zhřešili, se cítili provinile a zahanbeně. Také to mělo negativní vliv na jejich tělo – spustil se pomalý, nezadržitelný proces vedoucí ke smrti. „To žihadlo, které působí smrt, je hřích,“ píše se v 1. Korinťanům 15:56.
V souladu se zákony dědičnosti přenesli Adam a Eva na všechny své potomky nedokonalost a sklon hřešit, neboli dělat, co je špatné. V Římanům 5:12 je napsáno: „Skrze jednoho člověka vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“
K jakému závěru tedy můžeme dojít? Klíč k nekonečnému životu nikdy nenajdeme v laboratoři. Škody způsobené hříchem dokáže napravit pouze Bůh. Udělá to? Bible jednoznačně říká, že ano.
„Navždy pohltí smrt“
Pro to, aby byl odstraněn hřích a smrt, už Bůh udělal něco velmi důležitého. Poslal na zem Ježíše Krista, aby za nás položil svůj život. Jaký máme z jeho smrti užitek? Ježíš se narodil dokonalý a nikdy nezhřešil. (1. Petra 2:22) Měl tedy právo na nekonečný, dokonalý život na zemi. On se ho ale ochotně vzdal, aby zaplatil za naše hříchy. Dal svůj život jako „výkupné výměnou za mnohé“. (Matouš 20:28) Brzy budeme mít z tohoto výkupného plný užitek. Co to pro vás může znamenat? Zamyslete se nad následujícími biblickými verši:
„Bůh . . . tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život.“ (Jan 3:16)
„Opravdu navždy pohltí smrt, a Svrchovaný Pán Jehova jistě setře slzy ze všech obličejů.“ (Izajáš 25:8)
„Jako poslední nepřítel má být přivedena vniveč smrt.“ (1. Korinťanům 15:26)
„Boží stan je s lidmi . . . A setře jim každou slzu z očí a smrt již nebude.“ (Zjevení 21:3, 4)
Jak dlouho můžeme žít? Bible dává jasnou odpověď: Lidé mohou mít naději na věčný život. Ta se stane skutečností potom, co Bůh očistí zemi od veškerého zla. (Žalm 37:28, 29) Ježíš měl tuto drahocennou naději na mysli, když zločinci, který visel vedle něj, řekl: „Budeš se mnou v ráji.“ (Lukáš 23:43)
Touha žít věčně je tedy opodstatněná a přirozená. Bůh nás tak udělal. Navíc tuto touhu uspokojí. (Žalm 145:16) Něco ale musíme udělat i my. Například v něj musíme získat víru. „Bez víry je . . . nemožné líbit se mu, neboť ten, kdo se přibližuje k Bohu, musí věřit, že je a že se stává dárcem odměny těm, kdo ho s opravdovostí hledají,“ píše se v Hebrejcům 11:6. Taková víra není lehkověrnost, ale přesvědčení založené na přesné znalosti Bible. (Hebrejcům 11:1) Pokud byste takovou víru chtěli získat, kontaktujte prosím svědky Jehovovy ve svém okolí nebo navštivte naše webové stránky jw.org.
^ 21. odst. Vzpoura Adama a Evy vyvolala závažné morální otázky. Týkají se Boha a souvisí s tím, proč dočasně toleruje špatnost. Jsou rozebrány ve studijní pomůcce Co Bible doopravdy říká?, kterou si můžete přečíst na www.pr418.com.