Když se hádáte s manželským partnerem, jeden nebo druhý se často vracíte k věcem z minulosti a vytahujete staré křivdy, které měly být už dávno zapomenuty. Proč? Možná nevíte, jak odpouštět.

Můžete se to ale naučit. Nejprve uvažujte o tom, proč může být pro manžela a manželku tak těžké vzájemně si odpustit.

Moc. Někteří manželé a manželky odmítají svému partnerovi odpustit, aby si nad ním udrželi moc. Když pak vznikne konflikt, vytáhnou něco z minulosti, aby nad ním získali převahu.

Zahořklost. Staré šrámy se mohou léčit velmi dlouho. Manžel nebo manželka možná řekne „odpouštím ti“, ale pořád v sobě chová pocity hořkosti kvůli tomu, co se stalo, nebo dokonce touží po pomstě.

Zklamání. Někteří vstoupí do manželství s naivní představou, že v manželství to chodí jako v pohádce. Když pak dojde k nějakému nedorozumění, postaví si hlavu a nevychází z údivu, že jejich „dokonalý protějšek“ vidí věci jinak než oni. Když má člověk nerealistická očekávání, pravděpodobně bude mít sklon hledat na tom druhém chyby a nebude tak ochotný odpouštět.

Mylná představa. Mnozí manželští partneři odmítají odpouštět, protože nesprávně chápou, co to znamená. Například si myslí:

Když odpustím, celou věc bagatelizuju.

Když odpustím, musím zapomenout na to, co se stalo.

Když odpustím, říkám si o další špatné zacházení.

Odpuštění ale nic z toho neznamená. I přesto může být těžké odpustit, zvlášť někomu tak blízkému, jako je manželský partner.

Pochopte, co odpuštění znamená. Slovo odpustit má v Bibli někdy význam „nechat jít“. Když tedy člověk odpustí, vždycky to neznamená, že zapomene na to, co se stalo, nebo že problém bagatelizuje. Někdy prostě nechá tu věc být pro svůj vlastní klid a zachování dobrého vztahu s partnerem.

Uvědomte si, jaké následky to bude mít, když neodpustíte. Někteří odborníci na komunikaci v manželství říkají, že když v sobě člověk chová pocity hořkosti, vystavuje se většímu riziku fyzických a citových problémů, včetně deprese a vysokého krevního tlaku, nemluvě o škodách, které to může způsobit samotnému manželství. Bible tedy oprávněně říká: „Staňte se jeden k druhému laskavými, něžně soucitnými, velkoryse jeden druhému odpouštějte.“ (Efezanům 4:32)

Uvědomte si, co dobrého to přinese, když odpustíte. Když jste ochotni si vzájemně odpouštět, pak nepřipisujete tomu druhému špatné pohnutky a „nevedete si záznamy“ o jeho chybách. Díky tomu vytváříte prostředí, ve kterém máte negativní pocity pod kontrolou a ve kterém sílí vaše láska. (Biblická zásada: Kolosanům 3:13)

Buďte realističtí. Je snazší odpouštět, když berete svého partnera takového, jaký je, i se všemi jeho chybami. „Když se zaměřujete na to, co jste nedostali, je velmi snadné zapomenout na všechno, co jste dostali,“ píše se v knize Fighting for Your Marriage. „Kterým seznamem se v této fázi života chcete zabývat?“ Nezapomeňte, že nikdo není dokonalý, ani vy. (Biblická zásada: Jakub 3:2)

Buďte rozumní. Až vás příště manželský partner nějak urazí, zeptejte se sami sebe: Je to opravdu tak důležité? Budu trvat na tom, aby se mi omluvil, nebo nad tím můžu jednoduše mávnout rukou? (Biblická zásada: 1. Petra 4:8)

Pokud je to nutné, o věci si popovídejte. Klidným tónem vysvětlete, co se vás dotklo a proč se cítíte tak, jak se cítíte. Nepřisuzujte svému partnerovi špatné pohnutky ani nepronášejte dogmatické výroky, protože by to vedlo jenom k tomu, že se bude bránit. Stačí, když řeknete, jak na vás jeho jednání působilo.