CO JSOU morální hodnoty? Jsou to etické zásady, které považujeme za správné a důležité. Může k nim patřit ochota odpouštět, poctivost, láska, úcta k životu a sebeovládání. Hodnoty, které zastáváme, ovlivňují naše chování, priority, vztahy a také to, jaká měřítka vštěpujeme svým dětem. Ale i když jsou morální hodnoty důležité, čím dál víc upadají.

V roce 2008 proběhl ve Spojených státech průzkum, při kterém byly stovky mladých dospělých dotázány, jak se dívají na morální hodnoty. „Je deprimující, že tito lidé tak málo přemýšlí a mluví o morálních otázkách,“ vyjádřil se David Brooks v deníku The New York Times. Většina odsuzovala znásilnění a vraždu, ale „až na tyto extrémy morální otázky neřešila, dokonce ani takové věci, jako je řízení v opilosti, podvádění ve škole nebo nevěra“. Jedna mladá žena řekla: „O tom, jestli je něco správné nebo nesprávné, moc nepřemýšlím.“ Mnozí zastávali názor: Pokud  cítíš, že je to správné, udělej to. Řiď se svým srdcem. Je to moudrý přístup?

Naše srdce dokáže hluboce milovat a soucítit, ale také může být zrádné a „k zoufání“. (Jeremjáš 17:9) Tato smutná realita je patrná v tom, že se morální měřítka ve světě mění, což je trend, který kdysi dávno předpověděla Bible. Dozvídáme se z ní, že „v posledních dnech“ budou lidé „sobečtí, chamtiví, chvástaví, pyšní, . . . necitelní [a] nesmiřitelní“. Budou také „nepřátelští vůči dobru“ a „naklonění spíš k požitkářství než k Bohu“. (2. Timoteovi 3:1–5, Jeruzalémská bible)

Když vezmeme v úvahu tyto skutečnosti, neměli bychom svému srdci slepě důvěřovat. Bible na rovinu říká: „Kdo důvěřuje ve své vlastní srdce, je hloupý.“ (Přísloví 28:26) Aby nás srdce dobře vedlo, musí být podobně jako kompas „seřizováno“ podle správných hodnot. Kde je můžeme najít? Mnozí je hledají v Bibli, protože si váží její moudrosti a otevřenosti.

Je zřejmé, že hodnoty, o kterých se píše v Bibli, byly lidem ušity na míru. Zamyslete se nad několika příklady. Bude řeč o lásce, laskavosti, štědrosti a poctivosti.

Láska k druhým.

„Pokud jste se naučili milovat, pak na vaše dveře určitě zaklepe štěstí,“ píše se v knize Engineering Happiness—A New Approach for Building a Joyful Life. Je jasné, že lásku potřebujeme. Bez ní nemůžeme být opravdu šťastní.

Co říká Bible: „Oblékněte [si] lásku, neboť je dokonalým poutem jednoty.“ (Kolosanům 3:14) Muž, který tato slova zapsal, také řekl: „Jestliže . . . nemám lásku, nejsem nic.“ (1. Korinťanům 13:2)

Taková láska je něco jiného než fyzická přitažlivost nebo pouhý sentiment. Řídí se zásadami. Podněcuje nás, abychom pomáhali cizím lidem, kteří se ocitli v těžké situaci, a nečekáme, že nám to oplatí. V 1. Korinťanům 13:4–7 se píše: „Láska je trpělivá a laskavá. Láska není žárlivá, nevychloubá se, nenadýmá se, nechová se neslušně, nevyhledává své vlastní zájmy, nedá se vyprovokovat. Nevypočítává urážky. Neraduje se z nespravedlnosti, ale raduje se z pravdy. Všechno snáší, . . . ve všem vytrvává.“

Pokud taková láska schází v rodině, trpí tím všichni, především děti. Jedna žena, která se jmenuje Monica, napsala, že byla v dětství fyzicky i citově týrána a sexuálně zneužívána. „Chyběla mi láska a byla jsem zoufalá,“ řekla. V patnácti letech se přestěhovala k prarodičům, kteří jsou svědkové Jehovovi.

„V průběhu dvou let, kdy jsem u nich bydlela,“ pokračuje Monica, „mě učili, abych byla přátelská a laskavá a zajímala  se o druhé. Díky nim se z plaché dívky stala mladá žena, které si druzí váží.“ Teď je Monica šťastně vdaná a spolu s manželem a třemi dětmi dává najevo svou lásku druhým tak, že jim pomáhá poznat Bibli.

Zvlášť rafinovaným nepřítelem lásky je materialismus. Materialisticky zaměření lidé si myslí, že hmotný blahobyt a požitky jsou těmi nejvyššími hodnotami. Z mnoha studií však vyplývá, že ke štěstí nám stačí překvapivě málo peněz. Lidé, kteří přijali materialistické hodnoty za své, vlastně investují do nespokojenosti, což v podstatě potvrzuje i Bible. V Kazateli 5:9 je napsáno: „Kdo miluje peníze, nikdy se jich nenasytí, kdo chce být bohatý, nikdy nebude mít dost. Také toto je marnost.“ (Slovo na cestu) V Bibli najdeme i tato slova: „Ať je váš způsob života oproštěn od lásky k penězům.“ (Hebrejcům 13:5)

Laskavost a štědrost.

„Nebylo by skvělé, kdyby člověk přišel do obchodu a mohl si koupit štěstí na celý život?“ píše se v článku uveřejněném organizací The Greater Good Science Center, která působí při Kalifornské univerzitě v Berkeley. „Tato myšlenka není tak bláznivá, jak se na první pohled zdá, pokud všechno, co kupujete, je pro někoho jiného.“ Co z toho vyplývá? Když dáváme, jsme šťastnější, než když dostáváme.

Co říká Bible: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ (Skutky 20:35)

Často platí, že to nejlepší, co člověk může dát a co je také nejvíc odměňující, je dát něco ze sebe – svůj čas a energii. Je to patrné z jedné situace. Karen uviděla na parkovišti tři ženy – matku a její dvě dcery –, jak sedí v autě s otevřenou kapotou. Matka a jedna z dcer potřebovaly stihnout letadlo, ale auto nešlo nastartovat a objednané taxi pořád nejelo. Karen se nabídla, že je odveze, i když na letiště to bylo 45 minut. Ženy to s vděčností přijaly. Na zpáteční cestě Karen uviděla druhou dceru, jak stále čeká v autě.

„Manžel už je na cestě,“ řekla.

„Výborně. Jsem ráda, že jste v pořádku,“ odpověděla Karen. „Jedu zrovna do sálu Království, což je takový náš kostel, abych tam pracovala na zahrádce.“

„Vy jste svědek Jehovův?“ zeptala se žena.

„Ano,“ přitakala Karen a pak si spolu ještě chvíli povídaly.

O několik týdnů později dostala Karen dopis. Mimo jiné se v něm psalo: „Maminka ani já jsme nezapomněly, co úžasného jste pro nás udělala. Díky vám jsme let stihly. Moje sestra mi řekla, že jste svědek Jehovův, což vysvětluje vše. I maminka je svědek, jenže já jsem přestala být aktivní. Ale už brzo s tím něco udělám!“ Karen byla šťastná, že mohla pomoci svým spoluvěřícím. „Plakala jsem radostí,“ říká.

 Spisovatel Charles D. Warner napsal: „Jednou z nejkrásnějších kompenzací . . . života je to, že nikdo se nemůže upřímně snažit pomoci druhým, aniž by tím nepomohl sobě.“ Bůh totiž nestvořil lidi sobecké, ale takové, aby napodobovali jeho nádherné vlastnosti. (1. Mojžíšova 1:27)

Poctivost.

Bez této morální hodnoty se neobejde žádná civilizovaná společnost. Nepoctivost je živnou půdou pro strach, nedůvěru a společenský úpadek.

Co říká Bible: „Kdo bude hostem v [Božím] stanu?“ Odpověď zní: „Ten, kdo chodí bezúhonně . . . a mluví pravdu ve svém srdci.“ (Žalm 15:1, 2) Opravdová poctivost, podobně jako i jiné vlastnosti, o kterých se psalo v tomto článku, je rysem osobnosti. Není ovlivněna okolnostmi a nesleduje vlastní zájmy.

Vraťme se ke Christině, která našla tašku plnou peněz. Nechtěla se obohatit, ale ze srdce si přála udělat radost Bohu. Když se tedy zoufalý majitel peněz vrátil, řekla mu, že se jeho peníze našly. Její poctivost na něj udělala silný dojem. Zapůsobilo to i na jejího zaměstnavatele, který ji později povýšil na vedoucí skladu, což je velmi odpovědná práce. Rozhodně jsou pravdivá slova z 1. Petra 3:10: „Kdo by chtěl milovat život a vidět dobré dny, ať zadržuje . . . své rty, aby nemluvily podvod.“

Z morálních hodnot zapsaných v Bibli je vidět, že nás Stvořitel hluboce miluje, protože díky nim můžeme „[chodit] cestou dobrých lidí“. (Přísloví 2:20; Izajáš 48:17, 18) Když to děláme, dáváme tím najevo svou lásku k Bohu a máme z toho velký užitek. V Bibli je dokonce tento slib: „Drž se [Boží] cesty, a on tě vyvýší, abys vzal do vlastnictví zemi. Až budou odříznuti ničemní, uvidíš to.“ (Žalm 37:34)

Ty, kdo se řídí biblickými měřítky, čeká úžasná budoucnost – život v pokojném světě, kde nebude žádné zlo. Hodnoty, o kterých se píše v Bibli, si opravdu zaslouží naši pozornost.