Rádi sportujete, ale váš manželský partner dává přednost čtení. Jste velmi pečliví a disciplinovaní, zatímco váš partner je tak trochu chaotik. Jste společenští, ale váš partner má rád soukromí.

Pomyslíte si: Prostě se k sobě nehodíme. Proč jsme si toho nevšimli, už když jsme spolu chodili?

Vašich rozdílů jste si pravděpodobně všimli, aspoň do určité míry. Tehdy jste ale asi byli ochotnější dělat ústupky a bude dobré, když se je naučíte dělat znovu. Tento článek vám v tom pomůže. Nejdřív se ale zamyslete nad některými fakty.

Některé rozdíly se nesmí přehlížet. Během známosti by se mělo ukázat, jestli se ti dva k sobě hodí. Když zjistí, že jsou v zásadních věcech rozdílní, často se rozhodnou vztah raději ukončit. Je to určitě moudřejší, než se bezhlavě vrhnout do manželství. Jak je to ale s odlišnostmi, které nejsou tak závažné – tedy s těmi, kterým se nevyhne žádné manželství?

Žádní dva lidé nejsou úplně stejní. Je proto normální, když se s manželským partnerem lišíte v některé z následujících oblastí:

Záliby. Anna * říká: „Outdoorové aktivity šly vždycky mimo mě, ale můj manžel už za svobodna lezl na vysoké hory a podnikal několikadenní túry divočinou.“

Zvyky. „Moje manželka může být vzhůru dlouho do noci, a stejně v pět ráno vyskočí z postele. Já ale potřebuju spát sedm nebo osm hodin, jinak je se mnou k nevydržení,“ říká Brian.

Povaha. Jeden z vás je uzavřený, zatímco ten druhý je přesný opak. David vypráví: „Když jsem vyrůstal, o svých problémech jsem nemluvil. Moje manželka je ale z rodiny, kde bylo zvykem povídat si o všem.“

Rozdíly vás můžou obohatit. Helena uznává: „Můj způsob může být dobrý, ale to neznamená, že je jediný správný.“

Vyjděte si vstříc. Adam říká: „Moje žena Karen se vůbec nezajímá o sport. Šla ale se mnou na několik zápasů, a dokonce se mnou fandila. Karen zase miluje muzea umění, a tak je společně navštěvujeme a trávíme tam tolik času, kolik si jen přeje. Snažím se o umění zajímat, protože vím, že je pro ni důležité.“ (Biblická zásada: 1. Korinťanům 10:24)

Rozšiřte své obzory. Samotný fakt, že se váš partner dívá na věci jinak než vy, ještě neznamená, že se plete. To zjistil i Alex. Vypráví: „Vždycky jsem si myslel, že nejlepší cesta z bodu A do bodu B je ta nejkratší a že všechny ostatní jsou špatné. Když jsem se ale oženil, pochopil jsem, že z bodu A do bodu B vede hodně cest a že každá je svým způsobem dobrá.“ (Biblická zásada: 1. Petra 5:5)

Buďte realističtí. Štěstí v manželství nezávisí na tom, jak moc jste si podobní. To, že některé rozdíly vypluly na povrch, ještě neznamená, že vaše manželství byla chyba. V knize The Case Against Divorce se píše: „Mnoho lidí si řekne: Byl jsem prostě zaslepený láskou.“ Ve skutečnosti ale „každý den, který jste spolu šťastně prožili, ukazuje, že i když jste rozdílní, můžete se mít rádi“. Snažte se řídit touto radou: „Snášejte dále jeden druhého . . ., jestliže má někdo proti jinému příčinu ke stížnosti.“ (Kolosanům 3:13)

Vyzkoušejte: Napište si, co se vám na partnerovi líbí a co máte společného. Pak dopište to, v čem jste rozdílní. Možná zjistíte, že odlišnosti nejsou tak vážné, jak jste si mysleli. Taky si můžete uvědomit, ve kterých oblastech byste mohli být tolerantnější a v čem byste mohli partnerovi víc vycházet vstříc. Kenneth poznamenává: „Vážím si toho, když se mi manželka v něčem přizpůsobí, a vím, že jí dělá radost, když se zase přizpůsobím já. Jsem šťastný, když vidím, že je šťastná ona, i když musím něco obětovat.“ (Biblická zásada: Filipanům 4:5)