Vzdělání založené na Bibli má ohromnou sílu měnit život lidí k lepšímu. Příkladem je Ricardo a Andres.

RICARDO: V 15 letech, kdy jsem ještě neměl rozum, jsem se přidal k jednomu gangu. Noví kamarádi na mě měli velký vliv. Dokonce jsem si dal za cíl, že strávím deset let ve vězení. Něco takového může znít hloupě, ale v prostředí, ve kterém jsem se pohyboval, měli ti, kdo prošli vězením, obdiv a respekt. A já chtěl být jako oni.

Můj život v gangu se točil kolem drog, sexu, násilí a podobných věcí. Jednou v noci jsem se zapletl do přestřelky. Myslel jsem si, že umřu, ale vyvázl jsem bez zranění. Po tomhle zážitku jsem začal víc přemýšlet o svém životě a cílech a rozhodl jsem se, že se změním. Ale jak? Kdo mi v tom pomůže?

Většina mých příbuzných nebyla šťastná. Řešili v životě spoustu problémů. Ale v rodině jednoho z mých strýčků to vypadalo jinak. Věděl jsem, že jsou to dobří lidé a že se řídí radami z Bible. Kdysi mi řekli, že Bůh se jmenuje Jehova. A tak jsem se nedlouho po přestřelce k Jehovovi pomodlil. Oslovil jsem ho jménem a poprosil ho, aby mi pomohl. Byl jsem hodně překvapený, když u mě hned další den zaklepal jeden svědek Jehovův. Od té doby mi Bibli postupně vysvětloval.

Brzo jsem musel řešit něco, co pro mě nebylo vůbec lehké. Moji staří kamarádi mi často volali a říkali, abych s nimi někam vyrazil. I když mě to stálo hodně sil, pokaždé jsem je odmítl. Byl jsem odhodlaný pokračovat v poznávání Bible. A jsem moc rád, že jsem v tom vytrval. Můj život se radikálně změnil k lepšímu a já byl konečně doopravdy šťastný.

Pamatuju si, jak jsem Bohu v modlitbě řekl, že dřív jsem chtěl strávit deset let ve vězení, abych si jako člen gangu získal respekt. A tak jsem ho poprosil, aby mi umožnil aspoň deset let trávit většinu času tím, že budu duchovně pomáhat druhým, stejně jako jiní pomohli mně. Bůh moji modlitbu vyslyšel, protože teď už to dělám 17 let. A rád bych dodal, že do vězení jsem nikdy nešel.

Mnozí moji bývalí kamarádi jsou za mřížemi a odpykávají si mnohaleté tresty. Jiní jsou mrtví. Když se ohlédnu zpátky, jsem neskutečně vděčný mým příbuzným, kteří jsou svědkové. Nebáli se lišit od ostatních a žít podle Bible. Časem jsem si jich začal vážit víc, než jsem si kdy vážil někoho z gangu. A hlavně jsem vděčný Bohu, že mě naučil žít tím nejlepším způsobem.

 ANDRES: Narodil jsem se a vyrůstal v chudé čtvrti, kde byly na denním pořádku drogy, vydírání, vraždy a prostituce. Táta byl alkoholik závislý na kokainu. S mámou se pořád hádali a bili.

Hodně brzo jsem začal pít alkohol a brát drogy. Většinu času jsem trávil na ulicích, kradl a potom ty kradené věci prodával. Když jsem byl o něco větší, táta se se mnou chtěl sblížit, ale udělal to dost nešťastným způsobem. Naučil mě, jak do země pašovat drogy a další nelegální zboží a pak to prodávat. Vydělával jsem si tím hodně peněz – a navíc rychle. Jednou ke mně domů přišla policie a zatkla mě. Odsoudili mě k pěti letům vězení za pokus o vraždu.

Jednou ráno se z vězeňského rozhlasu ozvalo, že vězni můžou přijít na setkání, které pořádají svědkové Jehovovi a na kterém se bude diskutovat o Bibli. Řekl jsem si, že tam půjdu. To, co jsem tam slyšel, dávalo smysl, a tak jsem souhlasil s tím, že mi budou pomáhat poznávat Bibli. Myšlenky z ní nijak neředili, ale na rovinu mi ukázali, jak se podle Boha mají lidé chovat.

Zanedlouho jsem pochopil, že potřebné změny nedokážu udělat sám, zvlášť když mi vyhrožovali vězni, kterým se nelíbilo, že se se svědky scházím. A tak jsem se modlil k Jehovovi o sílu a moudrost. A on mi pomohl. Dokonce jsem zvládl, abych tak řekl, přejít do protiútoku a mluvit s ostatními vězni o Bibli.

Když se blížilo moje propuštění, měl jsem takové nervy, že jsem si skoro přál, abych ještě mohl ve vězení zůstat. Jak jsem odcházel, vězni mi mávali na rozloučenou. Někteří dokonce dojatě říkali: „Opatruj se, ty náš pastýři.“

Radši ani nedomýšlím, jak bych dopadl, kdybych nedal Bohu příležitost, aby mě vyučoval. Jsem ohromně vděčný, že mě Bůh miluje a nezlomil nade mnou hůl. *