„Velkoryse si odpouštějte, i když máte důvod si na někoho stěžovat.“ (KOLOSANŮM 3:13)

Všichni děláme chyby. Občas někoho urazíme nebo někdo urazí nás. Proto potřebujeme umět druhým odpouštět a potřebujeme, aby druzí odpouštěli nám. Když někomu odpustíme, znamená to, že se na toho člověka přestaneme zlobit. Neoplácíme mu „zlo zlem“ a jeho chyby mu nepřipomínáme. (Římanům 12:17) Co když nás ale něco tak zranilo, že se přes to nemůžeme přenést? Pak bude potřeba, abychom si s člověkem, který nám ublížil, v soukromí taktně promluvili. Naším cílem by ale mělo být usmířit se, a ne dokázat svou pravdu. (Římanům 12:18)

„S pokorou považujte druhé za sobě nadřazené.“ (FILIPANŮM 2:3)

Když jsme pokorní a jednáme s druhými s úctou, lidé se v naší společnosti cítí dobře. Vědí, že jsme laskaví, bereme na druhé ohled a nikdy bychom nikomu záměrně neublížili. Kdybychom ale byli namyšlení a chtěli bychom,  aby vždycky bylo všechno po našem, lidé by se nám vyhýbali a neměli bychom moc přátel, možná žádné. Namyšlený člověk totiž vyvolává jen napětí a konflikty.

„Bůh je nestranný a v každém národu má jeho přízeň ten, kdo se ho bojí a jedná správně.“ (SKUTKY 10:34, 35)

Náš Stvořitel si nemyslí, že někteří lidé jsou kvůli své národnosti, jazyku, společenskému postavení nebo barvě kůže lepší než jiní. „Z jednoho člověka vytvořil všechny národy.“ (Skutky 17:26) To znamená, že v určitém smyslu jsou všichni lidé bratři a sestry. Když nikoho nesnižujeme a chováme se ke všem hezky, my i lidé kolem nás se díky tomu cítíme dobře a navíc děláme radost našemu Stvořiteli.

„Oblečte [si] ... mírnost.“ (KOLOSANŮM 3:12)

Když jsme mírní, lidé z nás nejsou ve stresu. Nebojí se za námi s čímkoli přijít, nebo nás dokonce upozornit, že jsme udělali nějakou chybu. Vědí totiž, že se nerozčílíme. A když se na nás někdo zlobí a my zůstaneme v klidu, možná se také uklidní. V Příslovích 15:1 se píše: „Mírná odpověď odvrací vztek, ale drsné slovo budí hněv.“

„Dávat přináší víc štěstí než dostávat.“ (SKUTKY 20:35)

Dnes jsou lidé často chamtiví a myslí jenom sami na sebe. Ale lidé, kteří jsou štědří, jsou v životě šťastnější. (Lukáš 6:38) Je to proto, že jim víc záleží na lidech než na věcech. A protože mají lidi rádi, jsou vděční, když je někdo štědrý k nim, a neberou to jako samozřejmost. (Kolosanům 3:15) Zamyslete se: S kým jste radši? S někým, kdo je lakomý a za nic nepoděkuje, nebo s někým, kdo je ochotný se podělit o to, co má, a je vděčný? Odpověď je jasná. Buďte proto takoví, jací by podle vás měli být druzí. (Matouš 7:12)