To, že dobří lidé trpí, přirozeně vnímáme jako nespravedlnost. Navíc se nám může zdát, že snažit se být dobrým člověkem nemá cenu.

Někteří lidé věří, že když člověk zemře, znovu se narodí v jiném těle. Říkají, že ten, kdo se v minulém životě choval správně, se narodí do lepších podmínek a ten, kdo se choval špatně, to bude mít v dalším životě těžké. Podle nich tedy i dobrý člověk může trpět, pokud v minulém životě dělal špatné věci. Další lidé říkají, že za všechno může osud. Vznikají ale otázky:

• Proč by měl člověk trpět za něco, co dělal v minulém životě, když si to vůbec nepamatuje? Mělo by to smysl?

• Proč bychom měli žít zdravě a vyhýbat se nebezpečí, kdyby to, jak se nám bude dařit, záviselo hlavně na osudu?

  CHCETE VĚDĚT VÍC?

  Podívejte se na video Proč Bůh připouští utrpení?, které najdete na jw.org.

Když někdo trpí, není to proto, že by ho Bůh trestal.

Když se člověku něco stane, často je to věc náhody – prostě je ve špatnou chvíli na špatném místě.

„Viděl [jsem], že rychlí vždycky nevyhrají závod a silní bitvu, že moudří nemají vždycky jídlo, že inteligentní nejsou vždycky bohatí a že ti, kdo mají znalosti, nejsou vždycky úspěšní. Všechny je totiž postihuje čas a nečekané události.“ (KAZATEL 9:11)

Za utrpení často může naše vrozená hříšnost.

Lidé slovo „hřích“ většinou používají pro označení nějakého špatného skutku. V Bibli se ale slovem „hřích“ označuje také hříšnost, kterou zdědili všichni lidé, ať už dobří, nebo špatní.

„Už od narození nesu vinu, jsem hříšný od chvíle, kdy mě matka počala.“ (ŽALM 51:5)

Lidská hříšnost má dalekosáhlé následky.

Hřích narušil soulad mezi člověkem a Stvořitelem. Ovlivňuje také to, jaké máme sklony, jak se chováme k ostatním a jak zacházíme s naší planetou. V důsledku toho trpí jak jednotlivci, tak lidstvo jako celek.

„Když chci dělat to, co je správné, je ve mně to, co je špatné.“ (ŘÍMANŮM 7:21)

„Celé tvorstvo spolu až dodnes naříká a trpí bolestí.“ (ŘÍMANŮM 8:22)