Když spolu řešíte nějaký problém, často se vám stane, že je všechno nakonec ještě horší než na začátku. Pokud to tak je, v tomto článku najdete několik tipů, jak to můžete zlepšit. Nejdřív ale bude dobré zjistit pár věcí o tom, jak komunikují muži a jak ženy. *

Ženy chtějí o problému spíš mluvit než slyšet jeho řešení. Někdy je pro ně řešením problému právě to, že o něm můžou mluvit.

„Když manželovi řeknu, jak se cítím, a vím, že mi rozumí, je mi líp. Promluvíme si o tom a za chvíli je to za mnou.“ (Sarah *)

„Když se manželovi nemůžu svěřit s tím, jak se cítím, pořád se mi ten problém honí hlavou. Ale když si o tom popovídáme, už se tím dál netrápím.“ (Akiko)

„Připadám si jako detektiv. Když o problému mluvím, krok za krokem ho rozebírám a snažím se najít jeho příčinu.“ (Linda)

Muži chtějí problémy řešit. To je pochopitelné, protože když můžou něco vyřešit, cítí se užitečnější. Tím, že manžel nabídne nějaké řešení, chce manželce ukázat, že se na něj může spolehnout. A pokud jeho návrh manželka hned ochotně nepřijme, může ho to vyvést z míry. Kirk, který je ženatý, říká: „Nechápu, proč ženy chtějí o problému mluvit, když ho nechtějí vyřešit.“

Kniha Sedm principů spokojeného manželství ale doporučuje: „Radě musí předcházet pochopení. Musíte dát partnerovi najevo, že chápete jeho dilema a soucítíte s ním. Teprve pak bude otevřen vašim návrhům. Váš partner vás . . .  často vůbec nežádá o nějaké řešení, nýbrž pouze o to, abyste ho dobře vyslechli nebo ho nechali vyplakat se vám na rameni.“ (J. M. Gottman a N. Silverová, přeložili M. Procházka a D. Krásenský)

Pro manžela: Učte se empaticky naslouchat. Thomas říká: „Potom co manželku vyslechnu, mě občas napadá: Tím se nic nevyřešilo. Ale naslouchání je většinou to jediné, co manželka potřebuje.“ Stephen to vidí podobně. Vypráví: „Zjistil jsem, že je lepší nechat manželku mluvit a nepřerušovat ji. Většinou mi pak řekne, že se cítí mnohem líp.“

Vyzkoušejte: Až budete příště s manželkou mluvit o nějakém problému, zkuste odolat snaze dávat jí rady, o které si neřekla. Dívejte se jí do očí, soustřeďte se na to, co říká, a přikyvujte. Zkuste pak vystihnout podstatu toho, o čem mluvila, aby si byla jistá, že jste ji pochopil. Charles říká: „Moje manželka někdy jenom potřebuje vědět, že jí rozumím a že jsem na její straně.“ (Biblická zásada: Jakub 1:19)

Pro manželku: Narovinu řekněte, co potřebujete. „Možná očekáváme, že náš manžel ví, co potřebujeme, ale někdy je lepší mu to prostě říct,“ radí Elena. Ynez navrhuje: „Dá se třeba říct: ‚Něco mě trápí a byla bych ráda, kdyby sis mě vyslechl. Nepotřebuju, abys to vyřešil. Jenom chci, abys věděl, jak se cítím.‘“

Vyzkoušejte: Pokud váš manžel hned nabízí řešení, nemusí to nutně znamenat, že je necitlivý. Pravděpodobně se vám snaží pomoct. Ester říká: „Místo toho, abych se naštvala, dívám se na to pozitivně. Vím, že manžel se o mě zajímá a chce mi naslouchat, ale že mi taky chce nějak pomoct.“ (Biblická zásada: Římanům 12:10)

Pro oba: S druhými často jednáme tak, jak chceme, aby oni jednali s námi. Pokud má ale vaše komunikace přinášet výsledky, je zapotřebí brát v úvahu, jaké jednání se líbí tomu druhému. (1. Korinťanům 10:24) Miguel to vyjadřuje takto: „Manželé, buďte ochotní naslouchat. Manželky, snažte se občas vyslechnout nějaké řešení. Když si vyjdete vstříc, oba můžete jen získat.“ (Biblická zásada: 1. Petra 3:8)