NEŽ Ježíš odešel do nebe, řekl svým učedníkům: „Budete mi svědky . . . do nejvzdálenější části země.“ (Sk. 1:8) Jak mohli zvládnout tak obrovský úkol?

Martin Goodman, který je profesorem na Oxfordské univerzitě, uvádí zajímavý postřeh: „V raném období Římské říše odlišovalo křesťany od židů a jiných náboženských skupin jejich vědomí toho, že mají určité poslání.“ Ježíš se během své služby hodně nacestoval. Praví křesťané se jeho příkladem měli řídit – měli kázat „dobrou zprávu o Božím království“ a hledat lidi, kteří touží poznat pravdu o Bohu. (Luk. 4:43) To byl jeden z důvodů, proč Ježíš nazval své nejbližší spolupracovníky „apoštolové“, což znamená „poslové, vyslanci“. (Mar. 3:14) Svým následovníkům přikázal: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů.“ (Mat. 28:18–20)

Ježíšovi apoštolové už sice na zemi nejsou, ale mnozí bratři a sestry projevují stejného ducha jako oni. Když zazní vybídka, aby se ti, kdo můžou, přestěhovali někam, kde je jejich pomoc zvlášť zapotřebí, odpovídají: „Tady jsem! Pošli mě.“ (Iz. 6:8) Někteří z nich, například tisíce absolventů školy Gilead, odjeli do vzdálených zemí. Jiní se přestěhovali v rámci svojí země. Mnozí další se naučili nový jazyk, aby mohli pomáhat v cizojazyčných sborech a skupinách. Udělat takové změny pro ně možná nebylo lehké. Dobře ale všechno promysleli a svou lásku k Jehovovi  a k lidem dali najevo tak, že se ochotně nabídli. (Luk. 14:28–30) Tito obětaví bratři a sestry jsou opravdu obrovským přínosem.

Ne každému z nás podmínky dovolují učit se nový jazyk nebo se přestěhovat někam, kde by mohl pomáhat. Všichni ale můžeme být velkou pomocí pro svůj vlastní sbor.

Křesťané v prvním století většinou nebyli misionáři a sloužili ve svém domovském sboru. Přesto se ale kázání dobré zprávy věnovali naplno a s nadšením. I pro ně, stejně jako pro dnešní Boží služebníky, platila vybídka, kterou dostal Timoteus od apoštola Pavla: „Konej dílo evangelisty, plně dovrš svou službu.“ (2. Tim. 4:5) My všichni musíme kázat dobrou zprávu a činit učedníky. A i v našem domovském sboru můžeme být v mnoha směrech jako misionáři.

Když se misionáři přestěhují do cizí země, musí se přizpůsobit novým podmínkám. Co se od nich můžeme naučit my, kdo se nikam přestěhovat nemůžeme? Míváš někdy pocit, že už svůj obvod znáš skrz naskrz a že už jsi v něm vyzkoušel všechno? Co kdybys zkusil nové způsoby, jak lidi zaujmout s dobrou zprávou? V roce 1940 byli bratři vybídnuti, aby jeden den v týdnu věnovali vydávání svědectví na ulici. Mohla by tato forma služby být praktická i pro tvůj obvod? A co služba s pojízdnými stojany? Když budeš mít k různým formám služby pozitivní postoj, pomůže ti to, abys kázal s radostí a nadšením.

Ti, kdo začali sloužit v cizojazyčném obvodu nebo kdo se přestěhovali do míst, kde je jejich pomoc víc zapotřebí, jsou často zkušení zvěstovatelé. Díky svému iniciativnímu přístupu ke službě bývají pro svůj nový sbor velkým přínosem. Misionáři se také ochotně ujímají úkolů ve sboru, dokud není k dispozici dostatek způsobilých místních bratrů. Pokud jsi pokřtěný bratr, usiluješ o to, abys mohl sloužit jako služební pomocník  nebo starší a ještě víc tak svému sboru pomáhat? (1. Tim. 3:1)

Jsou i další způsoby, jak můžeme svému sboru prospět. My všichni – mladí i staří, bratři i sestry – můžeme být „posilující pomocí“ pro své spolukřesťany. (Kol. 4:11)

Abychom svým spoluvěřícím mohli pomáhat, musíme je dobře poznat. Bible nás povzbuzuje: „Dbejme jedni o druhé.“ (Hebr. 10:24) Skvělou příležitost k tomu máme na našich shromážděních. Neznamená to, že bychom se měli někomu plést do soukromí, ale že bychom se měli zajímat o to, co naši bratři prožívají a co v praktickém, citovém nebo duchovním ohledu potřebují. Některé problémy by samozřejmě měli řešit především jmenovaní bratři. (Gal. 6:1) Každý z nás ale může být velkou pomocí například pro stárnoucí zvěstovatele nebo pro rodiny, které zažívají těžkosti.

Zamysleme se nad tím, co zažil Salvatore s rodinou. Když se dostal do finančních problémů a musel prodat svoji firmu, dům a velkou část majetku, říkal si, jak to všechno zvládnou. Jedna rodina ze sboru si jejich problémů všimla. Dali jim peníze, pomohli Salvatorovi a jeho ženě najít si práci a strávili s nimi spoustu večerů, kdy jim naslouchali a povzbuzovali je. Vzniklo tak mezi nimi přátelství, které už trvá mnoho let. Přestože to pro Salvatora s rodinou bylo ze začátku opravdu těžké, obě rodiny teď rády vzpomínají na všechny ty chvíle, které strávily společně.

Pro pravé křesťany není jejich náboženství jen soukromou záležitostí. Stejně jako Ježíš musíme všem lidem oznamovat, jaké krásné sliby do budoucnosti dává Bůh. Ne všichni máme možnost se někam odstěhovat. Každý z nás ale může udělat spoustu dobré práce ve svém vlastním sboru. (Gal. 6:10) Když se zaměřujeme na potřeby druhých, dělá nám to radost a přinášíme tím „ovoce v každém dobrém díle“. (Kol. 1:10; Sk. 20:35)