Rose vypráví: „Projevila se u mě genetická choroba, která mi způsobuje velkou a neustálou bolest. Kvalita mého života se rapidně zhoršila.“ Jedna z věcí, se kterou si Rose dělala největší starosti, bylo to, že se někdy nedokáže soustředit na studium Bible a další duchovní činnosti. Hodně jí pomohla Ježíšova slova zapsaná v Matoušovi 19:26: „U Boha je možné všechno.“ Rose zjistila, že existuje víc způsobů, jak studovat. Kvůli bolestem někdy téměř nemůže číst, a tak začala poslouchat nahrávky Bible a biblických publikací. * Říká: „Nevím, jak jinak bych si dokázala udržet vztah s Jehovou.“

Když Rose přepadne smutek, protože už nemůže dělat to, co dřív, pomáhají jí slova z 2. Korinťanům 8:12: „Kdo více dát nemůže, ať se netrápí. Bohu záleží na ochotě, a ne na velikosti daru.“ (Slovo na cestu) Tato slova Rose připomínají, že Bůh ji má rád za to, co dělá, protože to je maximum, co se svým omezením zvládne.

Sophia, o které jsme už mluvili, vzpomíná: „Když moje 18letá dcera zemřela, cítila jsem hroznou bolest a nedokázala jsem si představit, jak budu žít dál. Věděla jsem, že nic už nebude jako dřív.“ Utěšovala ji slova ze Žalmu 94:19, kde žalmista říká Bohu: „Když v mém nitru roste neklid, naplní mě útěcha tvá potěšením.“ (Český ekumenický překlad) Sophia říká: „Modlila jsem se k Jehovovi, aby mi ukázal, co mi pomůže tu strašnou bolest zmírnit.“

Sophia se pustila do dobrovolnické práce. Říká, že časem si začala připadat jako pastelka, která je sice zlomená, ale pořád se s ní dá kreslit. I Sophia se totiž cítila zlomená, ale zjistila, že pořád může pomáhat druhým. Vzpomíná: „Přišla jsem na to, že když druhé utěšuju z Bible a ukazuju jim, co říká o různých věcech, Jehova tím vlastně podporuje a utěšuje mě.“ Sophia si udělala seznam biblických postav, které taky zažily velký smutek. Zjistila: „Pro všechny ty lidi byla klíčová modlitba.“ Taky si uvědomila, že „jestli se s tím vším chce člověk vyrovnat, musí otevřít Bibli“.

Studium Bible ale Sophii naučilo ještě něco dalšího – nezaměřovat se na minulost, ale na budoucnost. Utěšují ji slova ze Skutků 24:15: „Bude vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých.“ Je si Sophia opravdu jistá, že Jehova její dceru vzkřísí? Říká: „Je to, jako bych už v dálce svoji dceru viděla. Vnímám to tak, že Jehova už má naše setkání naplánované ve svém kalendáři. Představuju si, jak spolu sedíme na naší zahradě. Vidím to tak jasně jako den, kdy se mi narodila.“