Přejít k článku

Přejít na obsah

Svědectví beze slov

Svědectví beze slov

KAŽDÝ ROK SE MNOHO TURISTŮ Z CELÉHO SVĚTA PŘIJEDE PODÍVAT NA VÍTĚZNÝ OBLOUK, KTERÝ STOJÍ V CENTRU ŘÍMA. BYL POSTAVEN NA POČEST TITA, JEDNOHO Z NEJOBLÍBENĚJŠÍCH ŘÍMSKÝCH CÍSAŘŮ.

Na Titově oblouku jsou dva velké reliéfy se znázorněním jedné důležité historické události. Málokdo ale ví, že tento oblouk souvisí s tím, co se píše v Bibli. Beze slov totiž vydává fascinující svědectví o přesnosti biblických proroctví.

MĚSTO JE ODSOUZENO

Počátkem prvního století našeho letopočtu Římská říše sahala od Británie a Galie (dnešní Francie) až po Egypt. Celé území se těšilo stabilitě a prosperovalo jako nikdy předtím. Jedna oblast nicméně byla neustálým zdrojem potíží. Byla to provincie Judea.

Encyclopedia of Ancient Rome uvádí: „Pod římskou nadvládou nebylo mnoho území, kde by mezi místními obyvateli a Římany panovaly tak silné antipatie, jako tomu bylo v Judeji. Židé se nechtěli smířit s tím, že jim vládne někdo, kdo nemá úctu k jejich tradicím, a Římané zase odmítali tolerovat židovskou tvrdohlavost.“ Mnoho Židů doufalo, že přijde vůdce, který se postaví do čela národa, vyžene nenáviděné Římany a obnoví zlatý věk Izraele. V roce 33 n. l. ale Ježíš Kristus oznámil, že Jeruzalém čeká zničení.

Řekl: „Přijdou totiž dny, kdy kolem tebe tvoji nepřátelé postaví opevnění ze špičatých kůlů, obklíčí tě a ze všech stran tě oblehnou. Mrští o zem tebou i tvými dětmi uvnitř tebe a nenechají v tobě kámen na kameni.“ (Lukáš 19:43, 44)

Ježíšovi učedníci to ale zjevně nepochopili. Když se o dva dny později dívali na chrám v Jeruzalémě, jeden z nich nadšeně řekl: „Učiteli, podívej se na ty krásné kameny a budovy!“ Je pravda, že některé z kamenů byly impozantní – měly přes 11 metrů na délku, 5 metrů na šířku a 3 metry na výšku! I tak ale Ježíš odpověděl: „Přijdou dny, kdy z toho, co teď vidíte, nezůstane kámen na kameni. Všechno bude zbořeno.“ (Marek 13:1; Lukáš 21:6)

Ježíš jim pak řekl: „Až uvidíte Jeruzalém obležený vojsky, vězte, že se přiblížilo jeho zpustošení. Ať potom ti, kdo budou v Judeji, utečou do hor, ti, kdo budou v Jeruzalémě, ať odejdou a ti, kdo budou na venkově, ať do něho nevstupují.“ (Lukáš 21:20, 21) Dopadlo to tak, jak Ježíš předpověděl?

MĚSTO JE ZNIČENO

Uplynulo 33 let, ale vztahy mezi Židy a Římany nebyly o nic lepší. Když pak v roce 66 n. l. Gessius Florus, římský prokurátor Judeje, zabavil peníze z posvátné chrámové pokladnice, byla to pro Židy poslední kapka. Netrvalo dlouho a židovští bojovníci vtrhli do Jeruzaléma, pobili římskou vojenskou posádku a vyhlásili nezávislost.

Zhruba o tři měsíce později se do Jeruzaléma vydává Cestius Gallus asi s 30 000 vojáky, aby židovskou vzpouru potlačil. Rychle se jim podaří vniknout do města a podkopat vnější zeď chrámového areálu. Pak ale bez zjevného důvodu odtáhnou. Židovští povstalci jsou nadšení a hned je začínají pronásledovat. Teď jsou Římané i židovští bojovníci pryč, a tak křesťané, kteří berou vážně Ježíšovo varování, můžou uniknout z Jeruzaléma do hor za Jordánem. (Matouš 24:15, 16)

O rok později ale Římané do Judeje přitáhli znovu. Tentokrát pod velením generála Vespasiána a jeho syna Tita. Krátce po smrti císaře Nerona v roce 68 n. l. se ale Vespasián vrátil do Říma, aby si zajistil trůn. Velení nad šedesátitisícovou armádou tedy převzal jeho syn Titus.

V červnu roku 70 n. l. Titus vojákům nařídil, aby v okolní krajině pokáceli stromy a postavili kolem Jeruzaléma sedmikilometrovou palisádu ze špičatých kůlů. Asi za tři měsíce se jim podařilo město i s chrámem vydrancovat a vypálit. Nenechali tam kámen na kameni, přesně jak to Ježíš předpověděl. (Lukáš 19:43, 44) Podle jednoho konzervativního odhadu tehdy „v Jeruzalémě a okolí zahynulo možná až půl milionu lidí“.

VELKOLEPÝ NÁVRAT

Když se v roce 71 n. l. Titus vrátil z vojenského tažení, dostalo se mu od obyvatel Říma nadšeného uvítání. Jeho návrat slavilo celé město a byl uspořádán jeden z vůbec největších triumfálních průvodů v historii Říma.

K vidění byly ukořistěné lodě, poklady z jeruzalémského chrámu a obrovské alegorické vozy znázorňující bitevní scény. Davy lidí v ulicích žasly nad vším tím bohatstvím.

Po smrti svého otce Vespasiána se Titus stal v roce 79 n. l. novým římským císařem. Jen o dva roky později ale nečekaně zemřel. Vládu převzal jeho bratr Domicián, který krátce nato nechal na Titovu počest postavit vítězný oblouk.

VÍTĚZNÝ OBLOUK DNES

Titův oblouk v Římě

Titův oblouk můžou až dodnes vidět stovky tisíc lidí, kteří každý rok navštíví Forum Romanum. Někteří obdivují jeho uměleckou hodnotu, pro jiné je připomínkou dobyvatelských úspěchů starověkého Říma a pro další je to epitaf zničení Jeruzaléma a jeho chrámu.

Pro ty, kdo se zajímají o Bibli, má ale Titův oblouk ještě větší význam. Považují ho za další svědectví o tom, že biblická proroctví jsou naprosto přesná a spolehlivá a že pocházejí od Boha. (2. Petra 1:19–21)