O rady na tento námět rozhodně není nouze. Ne všechny vám ale pomůžou. Někteří lidé vám například doporučí, že byste neměli plakat ani dávat najevo své city. Jiní vás zase budou tlačit do toho, abyste své city vůbec neskrývali. Bible je v tomto směru vyrovnaná a její názor podporují i moderní výzkumy.

V některých kulturách se považuje za zženštilé, když muž pláče, a to zvlášť na veřejnosti. Je ale opravdu nutné se za slzy stydět? Odborníci na duševní zdraví uznávají, že pláč je běžným projevem smutku. A když dáte smutku volný průchod, časem vám to pomůže jít dál i navzdory obrovské ztrátě, kterou jste utrpěli. Když ho ale budete potlačovat, může vám to přinést víc škody než užitku. Ani Bible nepodporuje názor, že je špatné nebo zženštilé projevovat smutek pláčem. Vezměte si třeba Ježíše. I když bylo v jeho moci přivést svého zesnulého přítele Lazara zpět k životu, nestyděl se plakat. (Jan 11:33–35)

Zármutek často doprovázejí výbuchy vzteku, zvlášť když někdo blízký zemře neočekávaně. Pozůstalý může cítit hněv z mnoha důvodů, třeba když lidé s určitou autoritou řeknou něco bezmyšlenkovitého nebo nepodloženého. Mike z Jižní Afriky něco takového zažil. Říká: „Když mi umřel táta, bylo mi teprve 14. Při pohřbu anglikánský duchovní řekl, že Bůh potřebuje dobré lidi, a tak si je brzo bere k sobě. * To mě naštvalo, protože jsme tátu hrozně moc potřebovali. Uplynulo 63 let, a pořád mě to bolí.“

A co pocity viny? Zvlášť když ke smrti došlo náhle, pozůstalý si může říkat: Kdybych udělal to nebo to, možná by se to nestalo. Provinile se můžete cítit i v případě, že jste se při posledním kontaktu se svým blízkým pohádali.

Pokud vás trýzní hněv a pocity viny, je důležité to v sobě nedusit. Promluvte si s přítelem, který vám bude naslouchat a ujistí vás, že takové pocity jsou v těchto případech běžné. Bible nám říká: „Pravý druh miluje celou dobu a je bratrem, který se narodil pro čas tísně.“ (Přísloví 17:17)

Tím nejlepším přítelem, jakého můžete mít, je náš stvořitel, Bůh Jehova. Svěřte se mu v modlitbě, protože mu „na vás záleží“. (1. Petra 5:7, Bible21) Všem, kdo to udělají, slibuje, že je bude konejšit jeho „pokoj, který převyšuje všechno myšlení“. (Filipanům 4:6, 7) Nechte se Bohem utěšit také tím, že budete číst jeho Slovo, Bibli. Vypište si povzbuzující biblické verše. (Viz  rámeček.) Některé z nich se můžete dokonce naučit zpaměti. Může se vám to hodit hlavně v noci, kdy jste sami a nemůžete spát. (Izajáš 57:15)

 Asi čtyřicetiletému muži, kterému budeme říkat Jack, nedávno zemřela milovaná manželka na rakovinu. Přiznává, že se někdy cítí hrozně osamělý. Pomáhá mu ale modlitba. Říká: „Když se modlím k Jehovovi, nejsem nikdy sám. Často se během noci vzbudím a nemůžu usnout. Když si ale přečtu utěšující myšlenky z Bible a přemýšlím o nich a když se potom se svými pocity svěřím Bohu, zaplaví mě klid. Díky tomu pak dokážu usnout.“

Mladá Vanessa přišla o maminku v důsledku nemoci. I ona poznala, jakou sílu má modlitba. Vzpomíná: „V těch nejtěžších chvílích jsem jenom volala Boha jménem a usedavě plakala. Jehova mi naslouchal a vždycky mi dal sílu, kterou jsem potřebovala.“

Těm, kdo bojují s pocity smutku, někteří psychologové radí, aby se snažili pomáhat druhým a dělali nějakou společensky prospěšnou činnost. To jim může dodat radost a zmírnit jejich bolest. (Skutky 20:35) Hodně křesťanů zjistilo, že když pomáhají druhým, přináší jim to velkou útěchu. (2. Korinťanům 1:3, 4)