1. Jak získáme cenu, kterou nám Jehova nabízí?

CHTĚLO by se ti běžet závod, o kterém víš, že je náročný? Pokud jsi nemocný nebo unavený, tak nejspíš ne. Apoštol Pavel ale napsal, že každý křesťan je účastníkem závodu. (Hebr. 12:1) Ať jsme mladí, nebo staří, plní energie, nebo unavení, všichni musíme vytrvat až do konce. Jedině tak získáme cenu, kterou nám Jehova nabízí. (Mat. 24:13)

2. Proč podle 2. Timoteovi 4:7 a 8 mohl Pavel o tomto námětu mluvit bez zábran?

² Pavel mohl o tomto námětu mluvit bez zábran, protože on sám závod úspěšně dokončil. (Přečti 2. Timoteovi 4:7, 8.) Jaký závod měl vlastně na mysli?

3. O jakém závodě Pavel mluvil?

³ Když chtěl Pavel druhým předat nějakou důležitou myšlenku, někdy použil přirovnání z prostředí řeckých sportovních her. (1. Kor. 9:25–27; 2. Tim. 2:5) Při několika příležitostech přirovnal život křesťana k běžeckému závodu. (1. Kor. 9:24; Gal. 2:2; Filip. 2:16) Tento „závod“ pro člověka začíná, když se zasvětí Jehovovi a dá se pokřtít. (1. Petra 3:21) A cílem proběhne tehdy, když mu Jehova dá cenu v podobě věčného života. (Mat. 25:31–34, 46; 2. Tim. 4:8)

4. Co si rozebereme v tomto článku?

⁴ V čem se život křesťana podobá běhu na dlouhou  trať? Takových podobností by se určitě našla celá řada. Podívejme se na tři z nich: 1. musíme běžet po správné trase, 2. musíme se soustředit na cíl a 3. nesmíme se nechat zastavit žádnou překážkou.

5. Co je ta správná trasa a proč se jí musíme držet?

⁵ Aby běžci v doslovném závodě mohli získat cenu, musí se držet trasy, kterou vytyčili organizátoři. Podobně když my chceme získat cenu v podobě věčného života, musíme běžet po správné trase neboli žít podle vzoru, který nám dal Ježíš. (Sk. 20:24; 1. Petra 2:21) Ale Satan a ti, kdo se řídí jeho vzorem, chtějí, abychom si zvolili jinou trasu. Chtějí, abychom běželi s nimi. (1. Petra 4:4) Našemu způsobu života se vysmívají a prohlašují, že jejich trasa je lepší, že vede ke svobodě. Tak to ale není. (2. Petra 2:19)

6. Co se můžeme naučit z Brianova příběhu?

⁶ Pokud bychom běželi stejnou trasou jako ti, kdo jsou pod vlivem Satanova světa, brzo bychom zjistili, že nevede ke svobodě, ale k otroctví. (Řím. 6:16) Na vlastní kůži to zažil Brian. Vyrůstal v křesťanské rodině a rodiče ho povzbuzovali, aby se i on rozhodl zasvětit svůj život Jehovovi. Když dospíval, začal mít pocit, že takový život mu štěstí nepřinese. Brian se rozhodl běžet s těmi, kdo žili tak, jak je to běžné v Satanově světě. Vypráví: „Vůbec mě nenapadlo, že ta takzvaná svoboda, po které jsem toužil, ze mě udělá otroka nejrůznějších závislostí. Postupně jsem propadl drogám a alkoholu a žil nemravně. Pak jsem několik let experimentoval s tvrdšími drogami a na řadě z nich jsem se stal závislý. ... Začal jsem drogy i prodávat, abych na to všechno měl peníze.“ Brian se nakonec rozhodl žít podle Jehovových zásad. Změnil svůj život a v roce 2001 se dal pokřtít. Teď se řídí tím, co se líbí Bohu, a je doopravdy šťastný. *

7. Jaké dvě cesty se nám podle Matouše 7:13 a 14 nabízí?

⁷ Je moc důležité, abychom si vybrali tu správnou cestu. Satan chce, abychom přestali běžet po úzké cestě, která vede „do života“, a přešli na širokou cestu, po které se pohybuje většina lidí  v tomto světě. Je oblíbená a snadnější, ale vede „do zničení“. (Přečti Matouše 7:13, 14.) Abychom na správné cestě zůstali, musíme důvěřovat Jehovovi a poslouchat, co nám říká.

8. Co udělá běžec, když upadne?

⁸ Běžci v závodě na dlouhou trať sledují cestu těsně před sebou, aby nezakopli. I tak se to ale může stát, třeba když se jim jiný závodník nechtěně připlete pod nohy nebo když šlápnou do díry. Když při tom upadnou, znovu vstanou a běží dál. Neřeší, kvůli komu nebo čemu upadli, ale soustředí se na cíl a na cenu, kterou chtějí získat.

9. Co bychom měli udělat, pokud upadneme?

⁹ V závodě, který běžíme, možná mnohokrát zakopneme nebo upadneme – něco prostě špatně řekneme nebo uděláme. Nebo se to stane někomu z našich spoluběžců a nám to ublíží. S tím ale musíme počítat. Všichni jsme nedokonalí a běžíme po cestě, která je úzká. Je proto logické, že do sebe občas „narazíme“. Pavel připustil, že někdy máme „důvod si na někoho stěžovat“. (Kol. 3:13) Ale lepší než řešit, kvůli komu nebo čemu jsme zakopli nebo upadli, je soustředit se na cenu, která je před námi. Pokud upadneme, znovu vstaňme a běžme dál. Když se tím budeme pořád užírat a odmítneme vstát, nedoběhneme do cíle a přijdeme o cenu. Navíc se pravděpodobně staneme překážkou pro ostatní, kteří po úzké cestě „k životu“ běží s námi.

10. Jak můžeme předejít tomu, abychom se pro druhé stali „kamenem úrazu“?

¹⁰ Jakým dalším způsobem můžeme předejít tomu, abychom se pro své spoluběžce stali „kamenem úrazu“? Kdykoli je to možné, dejme přednost tomu, co vyhovuje jim, a netrvejme na svých právech. (Řím. 14:13, 19–21; 1. Kor. 8:9, 13) Tímto přístupem se výrazně lišíme od doslovných závodníků. Ti spolu soupeří a každý z nich chce získat cenu sám pro sebe. Jde jim především o vlastní  úspěch, a tak se snaží prodrat do čela. My ale na rozdíl od nich jeden s druhým nesoupeříme. (Gal. 5:26; 6:4) Přejeme si pomoct co největšímu počtu běžců, aby s námi doběhli do cíle a získali cenu života. Proto se snažíme řídit Pavlovou vybídkou, abychom nemysleli „jen na to, co je dobré pro [nás], ale také na to, co je dobré pro druhé“. (Filip. 2:4)

11. Na co se běžec soustředí a proč?

¹¹ Kromě toho, že se doslovní běžci dívají těsně před sebe, také se soustředí na cíl. I když ho ještě nevidí, můžou si představovat, jak protínají cílovou pásku a získávají hlavní cenu. To jim pomáhá udržet si motivaci.

12. Co nám Jehova slibuje?

¹² A jak je to v závodě, který běžíme my? Jehova slibuje odměnu každému, kdo závod dokončí – věčný život v nebi nebo v ráji na zemi. Díky tomu, co všechno se v Bibli o této odměně píše, si dokážeme představit, jak nádherný takový život bude. Čím víc o této naději přemýšlíme, tím menší je pravděpodobnost, že kvůli někomu nebo něčemu závod vzdáme.

13. Jakou výhodu máme na rozdíl od doslovných běžců?

¹³ Běžci v řeckých hrách museli překonávat různé problémy, například únavu a bolest. Mohli se ale spolehnout jenom na to, co mají natrénováno, a na vlastní síly. I my díky tréninku neboli školení od Jehovy víme, jak běžet závod o život. Na rozdíl od doslovných běžců ale máme jednu velkou výhodu. Můžeme se napojit na neomezený zdroj síly, na Jehovu. Slibuje nám, že když se na něj spolehneme, školení a sílu od něj zaručeně dostaneme. (1. Petra 5:10)

14. Jak nám 2. Korinťanům 12:9 a 10 pomáhá zvládat problémy?

¹⁴ Pavel musel překonávat spoustu problémů. Jeho nepřátelé ho uráželi a pronásledovali. Navíc se někdy cítil slabý a musel se vyrovnávat s něčím, co označil jako „osten“. (2. Kor. 12:7) Tyto problémy ale nepovažoval za důvod se vzdát. Díval se na ně jako na příležitost spolehnout se na Jehovu. (Přečti 2. Korinťanům 12:9, 10.) Díky tomu, že měl takový postoj, mu Jehova pomohl všechny ty problémy zvládnout.

15. Co zažijeme, pokud budeme mít stejný postoj jako Pavel?

¹⁵ I nás možná lidé kvůli naší víře urážejí nebo pronásledují. Možná také bojujeme se zdravotními problémy nebo jsme vyčerpaní. Pokud ale máme stejný postoj jako Pavel, pak se pro nás můžou všechny ty problémy stát příležitostí, abychom zažili, jak nám Jehova s láskou pomáhá.

16. Co můžeš dělat, i když na tom nejsi zdravotně dobře?

¹⁶ Jsi upoutaný na lůžko nebo na invalidní vozík? Máš problémy s chůzí nebo špatný zrak? Pokud to tak je, můžeš vůbec běžet s těmi, kdo jsou mladí a zdraví? Určitě ano! Po cestě k životu běží mnoho bratrů a sester, kteří jsou nemocní nebo v pokročilém věku. Z vlastní síly by to ale nezvládli. Získávají sílu od Jehovy, a to tak, že poslouchají naše shromáždění po telefonu nebo ho sledují  přes internet. A také se podílí na kazatelské činnosti – mluví o Bibli například s lékaři, ošetřovatelkami a příbuznými.

17. Co Jehova cítí k těm, kdo už pro něj nemůžou dělat tolik co dřív?

¹⁷ I když už nemůžeš dělat pro Jehovu tolik co dřív, nenech se tím sklíčit a nemysli si, že kvůli tomu pro tebe závod o život skončil. Jehova tě miluje, protože vidí tvou víru a ví o všem, co jsi pro něj doteď udělal. Potřebuješ teď jeho pomoc víc než kdykoli předtím. A on tě neopustí. (Žalm 9:10) Naopak se k tobě ještě víc přiblíží. Všimni si, co řekla jedna sestra, která má zdravotní problémy: „Jak se moje zdraví postupně zhoršovalo, uvědomila jsem si, že mám čím dál míň příležitostí mluvit s druhými o Bibli. Ale vím, že i z toho mála, co dělám, má Jehova radost, a to mě hřeje u srdce.“ Když je ti smutno, připomeň si, že na to nejsi sám. Přemýšlej o Pavlovi a jeho povzbudivých slovech: „Mám ... potěšení ve slabostech. Když jsem totiž slabý, pak jsem mocný.“ (2. Kor. 12:10)

18. V čem to mají někteří bratři a sestry obzvlášť těžké?

¹⁸ Někteří z těch, kdo běží po cestě k životu, bojují ještě s jinými problémy. Nejsou tak viditelné a druzí jim často nerozumí. Můžou to být třeba deprese nebo silné pocity úzkosti. V čem to mají tito naši milí bratři a sestry obzvlášť těžké? Když má člověk zlomenou ruku nebo je na vozíku, všichni vidí, co ho trápí, a pravděpodobně mu chtějí pomoct. Ale u těch, kdo mají psychické problémy, to navenek nemusí být vidět. Jejich bolest je stejně skutečná jako bolest někoho, kdo si zlomil ruku, ale druzí jim možná tolik soucitu neprojeví.

19. Co se učíme od Mefibošeta?

¹⁹ Pokud ti něco brání sloužit Jehovovi tak, jak by sis přál, a máš pocit, že ti druzí nerozumí, může tě povzbudit příklad Mefibošeta. (2. Sam. 4:4) Musel se vyrovnávat s vážným zdravotním problémem a navíc k němu byl král David nespravedlivý. Za nic z toho nemohl. Nepřipustil ale, aby začal být negativní. Naopak se zaměřoval na pozitivní věci ve svém životě. Byl vděčný za to, že se k němu David v minulosti zachoval laskavě. (2. Sam. 9:6–10) Takže když mu král ukřivdil, díval se na celou situaci z nadhledu. Kvůli jeho chybě nezahořkl. Ani z toho, co se stalo, neobviňoval  Jehovu. Soustředil se na to, co může udělat, aby podpořil Jehovova pomazaného krále. (2. Sam. 16:1–4; 19:24–30) Mefibošet je pro nás skvělým příkladem, a proto Jehova nechal jeho příběh zapsat do Bible. (Řím. 15:4)

20. Jaký vliv má na některé bratry a sestry úzkost, ale na co se můžou spolehnout?

²⁰ Někteří bratři a sestry jsou kvůli silným úzkostem nervózní a nejistí při běžném kontaktu s druhými. Je pro ně těžké být mezi více lidmi, ale i tak chodí na sborová shromáždění a na sjezdy. Necítí se dobře, když mají mluvit s cizími lidmi, a přesto se účastní kazatelské služby. Pokud je to i tvůj případ, buď si jistý, že nejsi sám. Mnozí bojují s podobnými pocity. Pamatuj, že tvoje upřímná snaha dělá Jehovovi radost. To, že se nevzdáváš, je důkazem, že tě Jehova podporuje a dává ti potřebnou sílu. * (Filip. 4:6, 7; 1. Petra 5:7) Pokud mu sloužíš, i když tě trápí fyzické nebo psychické problémy, můžeš se spolehnout, že z tebe má velkou radost.

21. Co se nám všem s Jehovovou pomocí podaří?

²¹ Jsme rádi, že závod, o kterém psal Pavel, se od doslovného závodu liší. Při řeckých hrách vyhrál běžecký závod jenom jeden atlet. Naproti tomu cenu věčného života získá každý křesťan, který zůstane Bohu věrný. (Jan 3:16) Navíc v doslovném závodě musí být všichni běžci ve výborné kondici, jinak mají minimální šanci zvítězit. My ale běžíme dál, i když na tom mnozí z nás nejsou fyzicky nejlíp. (2. Kor. 4:16) S Jehovovou pomocí všichni doběhneme do cíle!