1. Co se z Bible dozvídáme o Jehovovi?

CHTĚL bys, aby tě druzí posuzovali podle toho, jakou máš barvu pleti, jak vypadáš nebo kolik vážíš? Nejspíš ne. Je příjemné vědět, že Jehova nás nehodnotí podle toho, co je vidět navenek. Například Samuelovi dal pokyn, aby z Jišaiových synů vybral nového izraelského krále. Ale který to měl být? Když se na ně Samuel díval, neviděl to, co Jehova. O nejstarším synu Eliabovi usoudil: „To je určitě Jehovův pomazaný.“ Eliab už od pohledu vypadal jako král. Jehova ale Samuelovi řekl: „Nedívej se na to, jak vypadá a jak je vysoký, protože jsem ho zavrhl.“ Jaké z toho vyplývá poučení? Jehova dodal: „Člověk ... vidí jen to, co má před očima, ale Jehova vidí do srdce.“ (1. Sam. 16:1, 6, 7)

2. Proč bychom se měli řídit tím, co je v Janovi 7:24? Uveď příklad.

² Jsme nedokonalí, a tak máme všichni sklon posuzovat druhé podle toho, jakým dojmem působí. (Přečti Jana 7:24.) Ale z toho, co vidíme, se o člověku dozvíme jenom málo. Představ si třeba, kdyby nějaký zkušený lékař chtěl určit stav pacienta jenom podle toho, co vidí. To nejde. Musí si ho pozorně vyslechnout, aby zjistil, jaké zdravotní problémy měl v minulosti, jaké má příznaky a jak to zvládá po psychické stránce. Možná ho pošle ještě na rentgen, který odhalí to, co není vidět. Kdyby to všechno lékař neudělal, mohl by stanovit špatnou diagnózu. Podobně ani my nemůžeme pochopit, jací  naši bratři a sestry jsou, jenom z toho, jak se jeví navenek. Musíme jít pod povrch, tedy snažit se poznat, jací jsou uvnitř. Samozřejmě nedokážeme číst v srdci člověka, takže nikdy nebudeme druhým rozumět tak dobře jako Jehova. Můžeme se ale ze všech sil snažit v tom Jehovu napodobit. Jak?

3. Co se můžeme naučit z biblických zpráv uvedených v tomto článku?

³ Jak Jehova jedná se svými služebníky? Poslouchá, co mu říkají. Bere v úvahu jejich okolnosti a co všechno na ně v životě mělo vliv. A také s nimi má soucit. Podíváme se, jak to Jehova dělal v případě Jonáše, Elijáše, Hagar a Lota a jak to můžeme dělat my v případě našich bratrů a sester.

4. Proč bychom se mohli na Jonáše dívat negativně?

⁴ Když si v Bibli čteme o Jonášovi, mohli bychom kvůli nedostatku informací snadno dojít k závěru, že byl nespolehlivý, nebo dokonce nevěrný Bohu. Dostal od Jehovy jasný příkaz, aby v Ninive ohlašoval rozsudek nad jeho obyvateli. Jonáš ale neposlechl a nastoupil na loď, která se plavila opačným směrem, „daleko od Jehovy“. (Jon. 1:1–3) Dal bys mu druhou šanci, aby svůj úkol splnil? Možná ne. Ale Jehova viděl, že si ji zaslouží. (Jon. 3:1, 2)

5. Co se z Jonáše 2:1, 2 a 9 dozvídáš o tomto prorokovi?

⁵ To, jaký Jonáš byl, je patrné z jedné jeho modlitby. (Přečti Jonáše 2:1, 2, 9.) Určitě se modlil mnohokrát, ale z té, kterou pronesl v břiše ryby, vidíme, že Jonáš nebyl jenom člověk, který utekl před svým úkolem. Jeho slova odhalují, že byl pokorný, vděčný a odhodlaný poslouchat Jehovu. Takže se není čemu divit, že Jehova Jonáše kvůli jeho chybě neodepsal, ale na jeho modlitbu reagoval a dál ho používal jako proroka.

6. Proč stojí za to druhé pozorně poslouchat?

⁶ Pokud máme druhé pozorně poslouchat, musíme být pokorní a trpěliví. Rozhodně to ale stojí za to, přinejmenším ze tří důvodů. Za prvé, bude méně pravděpodobné, že si o druhých uděláme unáhlené závěry. Za druhé, dozvíme se, jak se naši bratři a sestry cítí  a proč jednali určitým způsobem. To nám pomůže, abychom byli empatičtější. A za třetí, ten, kdo se nám svěřuje, může líp poznat sám sebe. Někdy totiž svým pocitům dostatečně nerozumíme, dokud je nevyslovíme nahlas. (Přísl. 20:5) Jeden starší z Asie přiznává: „Jednou jsem mluvil dřív, než jsem si vyslechl všechna fakta. Řekl jsem sestře, že by měla zapracovat na svých komentářích na shromáždění. Později jsem se dozvěděl, že má problémy se čtením a že dávat komentáře je pro ni hodně náročné.“ Je opravdu důležité, aby si každý starší nejdřív vyslechl skutečnosti a až potom někomu radil. (Přísl. 18:13)

7. Co se od Jehovy můžeme naučit?

⁷ Pro některé bratry a sestry je těžké mluvit o svých pocitech, a to kvůli jejich minulosti, osobnosti nebo zvycích v jejich kultuře. Jak jim můžeme usnadnit to, aby se nám svěřili? Vzpomeň si na situaci, kdy Elijáš utekl před Jezábel. Trvalo řadu dní, než Jehovovi řekl, jak se cítí. A jeho nebeský Otec ho pozorně poslouchal. Pak ho povzbudil a svěřil mu důležité úkoly. (1. Král. 19:1–18) Našim bratrům a sestrám může nějakou dobu trvat, než se budou cítit na to, aby se nám svěřili. Pokud ale budeme trpěliví jako Jehova, možná si získáme jejich důvěru a nakonec nám o svých pocitech řeknou. V tu chvíli bychom je měli pozorně poslouchat.

8. Jak podle 1. Mojžíšovy 16:7–13 Jehova pomohl Hagar?

⁸ Hagar byla Saraina služka a její paní ji dala za manželku Abramovi. Když Hagar otěhotněla, začala se na bezdětnou Sarai dívat svrchu. Situace se natolik vyhrotila, že Sarai svoji služku vyhnala. (1. Mojž. 16:4–6) Z našeho nedokonalého pohledu by se mohlo zdát, že Hagar byla zlomyslná žena, která dostala, co si zasloužila. Jehova ale neviděl jenom její špatné stránky. Poslal za ní anděla, který jí pomohl změnit postoj a navíc jí řekl, co dobrého ji čeká. Hagar si uvědomila, že Jehova na ni dává pozor a ví, co všechno zažívá. To na ni tak zapůsobilo, že Jehovu nazvala „Bohem, který vidí, ... který vidí mě“. (Přečti 1. Mojžíšovu 16:7–13.)

9. Co bral Jehova v případě Hagar v úvahu?

⁹ Co Jehova o Hagar věděl? Věděl například, z jakého prostředí pochází a co všechno v životě zažila. (Přísl. 15:3) Byla to Egypťanka, která sloužila v hebrejské domácnosti. Cítila se někdy bezvýznamná? Chyběla jí rodina a rodná země? Hagar navíc nebyla Abramovou jedinou manželkou. V určitém období sice někteří Boží služebníci měli víc manželek, ale Jehova to tak původně nechtěl. (Mat. 19:4–6) Není proto divu, že to v rodinách vyvolávalo žárlivost a nepřátelství. I když Jehova Hagařino neuctivé chování k Sarai neomlouval, můžeme si být jistí, že její pocity a to, co zažívala, bral v úvahu.

10. Jak můžeme líp poznat naše bratry a sestry?

¹⁰ Můžeme se podobně jako Jehova snažit jeden druhého pochopit. Proto svoje bratry a sestry líp poznej. Povídej si s nimi před a po shromáždění, spolupracuj s nimi ve službě, a pokud je to  možné, pozvi je na jídlo. Možná zjistíš, že zdánlivě odtažitá sestra je ve skutečnosti plachá, že bratr, o kterém sis myslel, že je zaměřený na peníze, je štědrý nebo že maminka s dětmi, která často chodí na shromáždění pozdě, má kvůli své víře doma problémy. (Job 6:29) Samozřejmě bychom se neměli plést do cizích věcí. (1. Tim. 5:13) I tak je ale dobré dozvědět se něco o okolnostech našich bratrů a sester a o tom, co zažili v minulosti. Díky tomu pochopíme, proč něco dělají nebo nedělají.

11. Proč je důležité, aby starší dobře znali svoje bratry a sestry?

¹¹ Zvlášť sboroví starší by měli dobře znát bratry a sestry, o které pečují. Podívejme se, co zažil Artur, který sloužil jako krajský dozorce. Společně s jiným starším navštívili sestru, která působila plaše a uzavřeně. Artur vypráví: „Dozvěděli jsme se, že jí manžel zemřel pár let po svatbě. I když to neměla lehké, vychovala dvě dcery, které věrně slouží Jehovovi. Teď ale ztrácela zrak a trpěla depresí. Přesto měla pořád silnou lásku k Jehovovi a pevnou víru. Uvědomili jsme si, že se od té sestry máme hodně co učit.“ (Filip. 2:3) Tento krajský dozorce se řídil Jehovovým příkladem. Jehova zná svoje „ovečky“ a ví, co je trápí. (2. Mojž. 3:7) Starší, kteří dobře znají bratry a sestry ve svém sboru, jim můžou líp pomáhat.

12. Jak Jip Jiee pomohlo, že líp poznala sestru ze svého sboru?

¹² Když líp poznáš toho, kdo tě něčím rozčiluje, pravděpodobně pro něj budeš mít větší pochopení. Ověřila si to Jip Jiee, která žije v Asii. Vzpomíná: „Jedna sestra z našeho sboru mluvila hrozně nahlas. Říkala jsem si, že je nevychovaná. Když jsme ale spolu byly ve službě, dozvěděla jsem se od ní, že dřív pomáhala svým rodičům prodávat na trhu ryby. Musela nahlas křičet, aby přilákala zákazníky. Zjistila jsem, že abych chápala svoje bratry a sestry, musím je líp poznat.“ Poznat druhé vyžaduje určitou námahu. Když se ale řídíš biblickou radou, aby tvoje srdce bylo „doširoka otevřené“, děláš to, co Jehova, který miluje lidi „všeho druhu“. (2. Kor. 6:11–13; 1. Tim. 2:3, 4)

13. Co podle 1. Mojžíšovy 19:15 a 16 udělali andělé, když Lot váhal odejít, a proč?

¹³ Lot se v jedné kritické životní situaci zdráhal poslechnout Jehovovy pokyny. Přišli za ním dva andělé a řekli mu, aby svoji rodinu odvedl ze Sodomy. Proč to měl udělat? Oznámili mu: „Zničíme toto místo.“ (1. Mojž. 19:12, 13) Jenže následující ráno byl Lot se svojí rodinou pořád doma. Andělé ho znovu vyzvali, ať z města odejde, ale „Lot váhal“. Mohli bychom dojít k závěru, že byl lhostejný, nebo dokonce neposlušný. Jehova to s ním ale nevzdal. Měl s ním soucit, a proto andělé Lota, jeho manželku i dcery chytili za ruku a vyvedli za město. (Přečti 1. Mojžíšovu 19:15, 16.)

14. Z jakých důvodů mohl mít Jehova s Lotem soucit?

¹⁴ Jehova mohl mít s Lotem soucit z více důvodů. Lot se možná zdráhal opustit svůj dům, protože se bál lidí, kteří žili mimo město. Hrozila ale i jiná nebezpečí. Lot pravděpodobně věděl o dvou králích, kteří v nedalekém údolí spadli do živičných neboli asfaltových jam. (1. Mojž. 14:8–12) Lot se určitě bál i o svoji rodinu. A navíc byl bohatý, takže v Sodomě asi vlastnil pěkný dům. (1. Mojž. 13:5, 6) Nic z toho samozřejmě neomlouvalo to, že Lot okamžitě neposlechl Jehovovy pokyny. Jehova se ale nesoustředil na jeho chybu. Považoval ho za „bezúhonného muže“. (2. Petra 2:7, 8)

15. Co bychom měli udělat místo toho, abychom posuzovali něčí jednání?

¹⁵ Místo abys posuzoval něčí jednání, snaž se pochopit, co prožívá. Veronica, která žije v Evropě, se o to pokusila. Vypráví: „Jedna sestra vždycky působila dojmem, že má špatnou náladu. Od ostatních se držela stranou. Někdy jsem měla strach vůbec za ní jít. Ale řekla  jsem si: Kdybych byla na jejím místě, potřebovala bych nějakou kamarádku. A tak jsem se rozhodla, že se jí zeptám, jak se cítí. Začala se mi svěřovat s tím, co ji trápí. Teď jí mnohem líp rozumím.“

16. Proč bychom se měli modlit, aby nám Jehova pomohl být soucitnější?

¹⁶ Dokonale nám rozumí jedině Jehova. (Přísl. 15:11) A tak se k němu modli, aby ti pomohl vidět druhé z jeho pohledu a přijít na to, jak jim projevit soucit. Vyzkoušela si to Anžela. S jednou sestrou z jejího sboru bylo čím dál těžší vyjít. Anžela přiznává: „Bylo by hrozně snadné začít ji kritizovat a vyhýbat se jí. Poprosila jsem ale Jehovu, aby mi pomohl vcítit se do jejích pocitů.“ Vyslyšel Jehova její modlitbu? Anžela pokračuje: „Šly jsme spolu do služby a pak jsme si hodiny povídaly. Pozorně jsem poslouchala, co mi říká, a snažila se ji pochopit. Mám ji teď mnohem radši a jsem rozhodnutá jí pomáhat.“

17. K čemu bychom měli být rozhodnutí?

¹⁷ Nemůžeme si vybírat, kteří bratři a sestry si náš něžný soucit zaslouží, a kteří ne. Každý z nich má nějaké problémy, stejně jako kdysi Jonáš, Elijáš, Hagar a Lot. Dost možná se do nich dostali vlastní vinou. Ale popravdě řečeno, komu z nás se to někdy nestalo? Je tedy namístě, že Jehova po nás chce, abychom se snažili vcítit do druhých. (1. Petra 3:8) Když ho posloucháme, přispíváme tím k jednotě naší krásné a různorodé celosvětové rodiny. Buďme proto rozhodnutí, že budeme druhé pozorně poslouchat, budeme se je snažit líp poznat a budeme s nimi mít soucit.