1., 2. Proč možná Ježíš řekl slova zapsaná v Janovi 4:35 a 36?

KDYŽ byl Ježíš na cestě do Galileje, procházel mezi poli, na kterých rostl pravděpodobně ječmen. (Jan 4:3–6) Protože do žně zbývaly asi čtyři měsíce, obilí bylo ještě zelené. Řekl tehdy učedníkům něco, co muselo znít zvláštně: „Rozhlédněte se a podívejte se na pole, že se bělají ke žni.“ (Přečti Jana 4:35, 36.) Co tím myslel?

² Ježíš měl zjevně na mysli obraznou žeň, při které se nesklízí obilí, ale lidé. Co se stalo chvíli předtím? Ježíš začal mluvit o duchovních věcech s jednou Samaritánkou, i když se Židé se Samaritány běžně nestýkali. A ona pozorně poslouchala! Pak o něm řekla dalším lidem, a ti se o Ježíšovi chtěli dozvědět víc. Když Ježíš učedníkům říkal, že pole se „bělají ke žni“, tato skupina Samaritánů byla právě na cestě k nim. (Jan 4:9, 39–42) Jeden znalec Bible o tom napsal: „Z nadšené reakce těchto lidí ... bylo vidět, že jsou jako obilí zralé ke sklizni.“

3. Pokud se budeš dívat na lidi jako Ježíš, jak se to projeví na tvé službě?

³ Jak se díváš na lidi ve svém obvodu? Vnímáš je jako zralé obilí, které se může sklízet? Pokud ano, projeví se to třemi způsoby. Za prvé, budeš se věnovat kazatelské službě s větší naléhavostí. Období žně je omezené, takže času není nazbyt. Za druhé, když se budeš naplno  věnovat službě, budeš z toho mít radost. Bible říká: „Lidé [se] radují o žních.“ (Iz. 9:3) A za třetí, v každém člověku budeš vidět potenciálního učedníka, a proto s ním budeš mluvit o dobré zprávě tak, aby ho to zaujalo.

4. Co se v tomto článku naučíme od apoštola Pavla?

⁴ I když někteří učedníci možná pochybovali, že se Samaritáni stanou Ježíšovými následovníky, Ježíš to viděl jinak. Uvědomoval si, že i z nich můžou být jeho učedníci. My bychom se na lidi v našem obvodu měli dívat stejně. Vynikající příklad nám v tom dal apoštol Pavel. V tomto článku si rozebereme, 1. jak zjistil, čemu lidé věří, 2. jak poznal, co je zajímá, a 3. že se na ně díval jako na potenciální Ježíšovy učedníky.

5. Díky čemu Pavel rozuměl svým posluchačům v synagoze?

⁵ Pavel často kázal v židovských synagogách. Například v synagoze v Tesalonice „po tři sabaty s [Židy] diskutoval na základě Písma“. (Sk. 17:1, 2) Protože byl Žid, synagoga pro něj byla důvěrně známým prostředím. (Sk. 26:4, 5) Věděl, čemu Židé věří a jak uvažují, a tak s nimi mohl mluvit o dobré zprávě s jistotou a bez zábran. (Filip. 3:4, 5)

6. V čem se lidé na aténském tržišti lišili od těch, kterým Pavel kázal v synagoze?

⁶ Potom co Pavel musel z Tesaloniky a pak z Beroy utéct před svými nepřáteli, přišel do Atén. I tam „začal ... diskutovat v synagoze se Židy a dalšími lidmi, kteří uctívali Boha“. (Sk. 17:17) Když ale kázal na tržišti, měl najednou úplně jiné posluchače. Byli mezi nimi filozofové a další lidé nežidovského původu, kteří považovali Pavlovo poselství za „nové učení“. Řekli mu: „To, co říkáš, nám zní cize.“ (Sk. 17:18–20)

7. Jak se Pavel podle Skutků 17:22 a 23 přizpůsobil svým posluchačům?

⁷ Přečti Skutky 17:22, 23. K lidem nežidovského původu Pavel přistupoval jinak než k židům v synagoze. Pravděpodobně přemýšlel, čemu lidé v Aténách věří. Pozorně si všímal jejich náboženských zvyků i věcí kolem sebe.  Pak hledal nějaký společný základ. Vzal v úvahu, čemu věří a co z Písma by jim mohlo být blízké. Jedna odborná publikace uvádí: „[Pavel] byl křesťan židovského původu a uvědomoval si, že pohanští Řekové neuctívají ‚pravého‘ Boha židů a křesťanů. Snažil se ale ukázat, že Bůh, o kterém káže, ve skutečnosti není Atéňanům úplně cizí.“ Takže Pavel byl ochotný se jim přizpůsobit. Řekl jim, že jeho poselství pochází od „neznámého Boha“, kterého už nějakým způsobem uctívají. I když neznali Písmo, Pavel si nemyslel, že se nemůžou stát křesťany. Naopak se na ně díval jako na obilí, které je zralé ke žni, a předával jim dobrou zprávu způsobem, který odpovídal jejich potřebám.

8. a) Jak můžeš poznat, čemu věří lidé ve tvém obvodu? b) Jak můžeš odpovědět, když ti někdo řekne, že má svoje náboženství?

⁸ Podobně jako Pavel buď všímavý. Všímej si věcí, které ti napoví, čemu lidé ve tvém obvodu věří. Jak má dotyčný ozdobený dům nebo auto? Dá se poznat, k jakému náboženství patří, z toho, jak se jmenuje, co má na sobě, jak vypadá nebo jak se vyjadřuje? Možná ti přímo řekne, že má svoje náboženství. Zvláštní průkopnice Flutura v takové situaci odpovídá: „Nejsem tady proto, abych vám vnucovala svoje náboženství, ale ráda bych si s vámi popovídala o...“

9. Co může být společným základem při rozhovoru s věřícím člověkem?

⁹ O čem si můžeš popovídat s věřícím člověkem? Snaž se najít společný základ. Možná i on uctívá jenom jednoho Boha, považuje Ježíše za spasitele nebo věří, že tento špatný svět brzy skončí. Využij při rozhovoru věci, na kterých se shodnete. Pak bude pravděpodobnější, že si tě vyslechne.

10. O co bychom se měli snažit a proč?

¹⁰ Pamatuj, že lidé ne vždy věří všemu, co učí jejich náboženství. Takže i když zjistíš, jakého je daný člověk vyznání, snaž se přijít na to, čemu věří on osobně. „Hodně lidí kombinuje nauky svého náboženství s filozofickými názory,“ říká zvláštní průkopník David, který žije v Austrálii. Donalta z Albánie poznamenává: „Někteří lidé nám řeknou, že patří k určitému náboženství, ale později přiznají, že ve skutečnosti v Boha nevěří.“  A jeden misionář z Argentiny si všiml, že někdy lidé řeknou, že věří v Trojici, ale vlastně si nemyslí, že by Otec, Syn a svatý duch byli jedním Bohem. A dodává: „Když to vím, je mnohem jednodušší najít s tím člověkem společný základ.“ Snaž se proto zjistit, čemu lidé doopravdy věří. Pak se podobně jako Pavel staneš „pro lidi všeho druhu ... vším“. (1. Kor. 9:19–23)

11. Jak se Pavel podle Skutků 14:14–17 přizpůsobil obyvatelům Lystry, když s nimi mluvil o dobré zprávě?

¹¹ Přečti Skutky 14:14–17. Když Pavel zjistil, co jeho posluchače zajímá, přizpůsobil tomu téma, o kterém s nimi mluvil. Například obyvatelé Lystry věděli o Písmu jen málo nebo vůbec nic. Pavel proto použil takové argumenty, které mohli pochopit. Mluvil o bohaté úrodě a radosti ze života. Použil slova a příklady, kterým jeho posluchači dobře rozuměli.

12. Jak můžeš zjistit, co nějakého člověka zajímá, a přizpůsobit tomu téma rozhovoru?

¹² Všímej si, co lidi ve tvém obvodu zajímá, a přizpůsob tomu téma rozhovoru. Jak můžeš zjistit, co nějakého člověka zajímá, ještě než s ním začneš mluvit nebo když teprve přicházíš k jeho domu? I v tomto případě je potřeba být všímavý. Pracuje na zahradě, čte si knihu, opravuje auto nebo dělá něco jiného? Pokud se to hodí, můžeš na to téma začít rozhovor. (Jan 4:7) Ledacos může o člověku prozradit jeho oblečení – třeba jeho národnost, zaměstnání nebo oblíbený sportovní tým. „Oslovil jsem 19letého muže, který měl na tričku známého zpěváka,“ vypráví Gustavo. „Zeptal jsem se ho, proč se mu líbí zrovna tenhle zpěvák, a on se o něm rozpovídal. Nakonec z toho  bylo biblické studium a teď je to náš bratr.“

13. Jak můžeš někomu nabídnout biblické studium tak, aby ho to zaujalo?

¹³ Když někomu nabízíš biblické studium, udělej to tak, aby ho to zaujalo. Ukaž mu, co mu studium může dát. (Jan 4:13–15) Sestru Poppy například jedna žena ve službě pozvala dál. Podle diplomu na stěně Poppy poznala, že jde o profesorku, která studovala pedagogiku. Poukázala na to, že i my vzděláváme lidi pomocí biblických kurzů a na našich shromážděních. Profesorka přijala nabídku biblického studia, další den přišla na shromáždění a zanedlouho navštívila i krajský sjezd. Za rok se dala pokřtít. Zamysli se: O co se zajímají lidé, ke kterým chodím na opětovné návštěvy? Mohl bys jim popsat biblické studium takovým způsobem, aby se do něj chtěli pustit?

14. Jak můžeš zájemci ušít biblické studium na míru?

¹⁴ Když s někým začneš studovat Bibli, připravuj se na každé vaše setkání. Přemýšlej o jeho rodině, vzdělání, životních zkušenostech a o tom, co ho zajímá. Při přípravě se rozhodni, které biblické verše si přečtete, která videa si pustíte a jaká přirovnání bys mohl použít, abys mu vysvětlil některé biblické myšlenky. Zkus přijít na to, co by na něj mohlo nejvíc zapůsobit. (Přísl. 16:23) Průkopnice Flora z Albánie studuje se ženou, která jednou prohlásila: „Ve vzkříšení nikdy neuvěřím.“ Flora na ni netlačila. Vysvětluje: „Říkala jsem si, že nejdřív musí poznat toho, kdo nám vzkříšení slibuje.“ Od té doby Flora na každém studiu zdůrazňovala Jehovovu lásku, moudrost a moc. Po čase už pro tu ženu nebylo těžké ve vzkříšení uvěřit a nakonec se dala pokřtít.

15. Co se podle Skutků 17:16–18 Pavlovi v Aténách nelíbilo, ale proč to s tamními obyvateli nevzdal?

¹⁵ Přečti Skutky 17:16–18. I když Atéňané žili ve městě plném model, nemravnosti a pohanské filozofie, Pavel si nemyslel, že se nemůžou stát křesťany. Neodradily ho ani jejich urážky. On sám se stal křesťanem, i když byl předtím „rouhač a pronásledovatel a jednal ... troufale“. (1. Tim. 1:13) Tak jako Ježíš viděl potenciálního učedníka v Pavlovi, Pavel se díval stejně na Atéňany. A oni jeho důvěru nezklamali. (Sk. 9:13–15; 17:34)

16., 17. Z čeho je vidět, že se Ježíšovými učedníky můžou stát lidé s nejrůznější minulostí? Uveď příklad.

¹⁶ V 1. století se Ježíšovými učedníky stávali lidé s nejrůznější minulostí. V dopise, který Pavel adresoval křesťanům v Korintu, napsal, že někteří z nich byli kdysi zločinci nebo žili mimořádně nemravně. A dodal: „Někteří z vás takoví byli. Ale byli jste umyti.“ (1. Kor. 6:9–11) Kdybys tam tehdy žil, věřil bys, že takoví lidé se můžou změnit a stát se Ježíšovými učedníky?

¹⁷ I dnes je mnoho lidí ochotných udělat v životě změny, aby se mohli stát Ježíšovými následovníky. O tom, že na dobrou zprávu můžou reagovat nejrůznější  lidé, se přesvědčila zvláštní průkopnice Yukina z Austrálie. Jednou si v realitní kanceláři všimla mladé potetované ženy. „Chvíli jsem váhala, jestli ji oslovit,“ vypráví Yukina, „ale pak jsem se k tomu odhodlala. Dozvěděla jsem se od ní, že má tak ráda Bibli, že si nechala vytetovat některé verše ze Žalmů.“ Ta žena začala studovat Bibli a chodit na shromáždění. *

18. Proč bychom neměli lidi soudit?

¹⁸ Proč Ježíš řekl, že se pole bělají ke žni? Očekával snad, že ho většina lidí bude následovat? Vůbec ne. V Písmu bylo předpovězené, že v něj uvěří docela málo lidí. (Jan 12:37, 38) Navíc měl zázračnou schopnost poznat, co si lidé myslí. (Mat. 9:4) I když se zaměřoval hlavně na ty, kdo dobrou zprávu přijmou, mluvil o ní se všemi lidmi. Jenže my nepoznáme, co si lidé myslí. Tím spíš bychom měli odolávat sklonu soudit obvod, ve kterém sloužíme, nebo jednotlivé lidi. Naopak bychom se na ně měli dívat jako na potenciální učedníky. Marc, misionář v Burkině Faso, k tomu říká: „Lidé, o kterých jsem si myslel, že budou dělat pokroky, často studovat přestali. Ale ti, od kterých jsem moc neočekával, si vedli dobře. Takže jsem zjistil, že je lepší nechat to na Jehovově duchu.“

19. Jaký postoj bychom měli mít k lidem v našem obvodu?

¹⁹ Na první pohled se může zdát, že ve tvém obvodu není moc lidí, kteří jsou jako obilí zralé ke sklizni. Vzpomeň si ale, co Ježíš řekl svým učedníkům. Pole se bělají a můžou se sklízet. Lidé se můžou změnit a stát se Kristovými učedníky. Jehova tyto potenciální učedníky považuje za „vzácné poklady“. (Ag. 2:7) Když se budeme na lidi dívat stejně jako Jehova a Ježíš, budeme se snažit víc se o nich dozvědět a zjistit, co je zajímá. Budeme se na ně dívat jako na ty, kdo se můžou stát našimi budoucími bratry a sestrami.