PO NĚKOLIKA větrných a deštivých dnech se v pondělí 1. září roku 1919 ukázalo slunce a oteplilo se. V Cedar Pointu v americkém státě Ohio se v hale pro 2 500 lidí sešlo téměř 1 000 účastníků sjezdu, aby si vyslechli úvodní část programu. Do večera dorazily další 2 000 lidí. Někteří z nich přijeli lodí, jiní autem nebo zvláštním vlakem. V úterý už bylo posluchačů tolik, že zbytek sjezdového programu musel proběhnout venku pod vzrostlými stromy.

Jak sluneční paprsky prostupovaly korunami stromů, stíny listů vytvářely na pánských kabátech krajkový vzor. Jemný vánek od Erijského jezera si pohrával s pírky na dámských kloboucích. Jeden bratr vzpomínal: „V tom nádherném prostředí, které připomínalo park, jsme byli daleko od hluku tehdejšího světa. Bylo to skutečně jako v ráji.“

Ale ještě krásnější než prostředí, ve kterém se sjezd konal, byla šťastná atmosféra, která panovala mezi přítomnými. Místní noviny uvedly: „Všichni se zdají být velmi zbožní, ale zároveň veselí a bezprostřední.“ Badatelé Bible se ze společného setkání radovali o to víc, že v několika posledních letech zažívali těžké chvíle – za války museli čelit odporu, ve sborech docházelo k mnoha sporům, byl uzavřen betel v Brooklynu a mnoho bratrů bylo uvězněno kvůli tomu, že se zastávali Království. Patřilo k nim i osm mužů, kteří tehdy stáli v čele díla a byli odsouzeni až ke 20 letům za mřížemi. *

Někteří badatelé Bible ztratili odvahu a byli zmatení událostmi těch těžkých let, a proto přestali kázat. Většina jich ale dělala, co mohla, a nevzdali se ani navzdory úředním omezením. Jeden vyšetřovatel uvedl, že badatelé Bible, které vyslýchal, byli i přes přísná varování rozhodnuti „pokračovat v kázání Božího Slova až do konce“.

Během tohoto období zkoušek věrní badatelé Bible „sledovali Pánovu vůli . . . a nepřestávali se modlit o Otcovo vedení“. A teď byli opět všichni spolu na krásném sjezdu v Cedar Pointu. Jak to popsala jedna sestra, mnozí přemýšleli, jak by mohli „znovu na plné obrátky rozjet kazatelskou  činnost“. Víc než cokoli jiného se chtěli pustit do díla.

Celý týden si účastníci sjezdu lámali hlavu nad tím, co znamenají písmena GA, která byla vytištěna na programu, uvítacích kartičkách a cedulích kolem sjezdového areálu. V pátek, v „Den spolupracovníků“, Joseph F. Rutherford tu záhadu před 6 000 posluchači konečně objasnil. Písmena GA byla zkratkou pro The Golden Age (Zlatý věk) – nový časopis do služby. *

Bratr Rutherford o svých pomazaných spolukřesťanech řekl: „I v tomto těžkém období vidí očima víry nadcházející zlatý věk pod slavnou vládou našeho krále Mesiáše. . . . Oznamovat blížící se zlatý věk považují za čest a za svou nejdůležitější povinnost. Je to součástí jejich pověření od Boha.“

Zlatý věk – „časopis pravdy, naděje a přesvědčení“ – měl být použit k zavedení nové metody, jak šířit dobrou zprávu. Zvěstovatelé měli dům od domu nabízet jeho předplatné. Když se bratr posluchačů zeptal, kdo se chce do této kampaně zapojit, všichni vyskočili na nohy. Pak „s nadšením a horlivostí, jaké znají jenom ti, kdo následují Ježíšovy šlépěje“ zpívali „Ó Pane, vyšli své světlo a pravdu“. Bratr J. M. Norris vzpomínal: „Nikdy nezapomenu, jak se stromy kolem nás tím hlasitým zpěvem celé rozechvěly.“

Po programu se přítomní postavili do několikahodinové fronty, aby byli mezi prvními předplatiteli časopisu. Mnozí se cítili jako Mabel Philbricková, která řekla: „Bylo tak vzrušující, že se znovu pouštíme do díla!“

Na kázání se začalo připravovat asi 7 000 badatelů Bible. V letáku Organizační metoda a v brožuře Komu je svěřeno dílo byly vysvětleny podrobnosti: V ústředí bude zřízeno služební oddělení, které bude na dílo dohlížet. V každém sboru by měl vzniknout služební výbor a být jmenován ředitel služby, který bude předávat pokyny ostatním ve sboru. Jednotlivé obvody budou zahrnovat 150 až 200 domácností. Každý čtvrtek večer se bude konat služební shromáždění, kde si bratři vymění zkušenosti a odevzdají zprávu o službě.

Herman Philbrick řekl: „Po návratu domů jsme se naplno pustili do kampaně s nabídkou předplatného.“ Bratři a sestry všude nacházeli lidi, kteří jim naslouchali. Beulah Coveyová to komentovala takto: „Zdálo se, že po válce a všem tom utrpení každého zaujala už jen myšlenka zlatého věku.“ Arthur Claus napsal: „Všichni ve sboru byli velmi překvapení, kolik jsme získali předplatitelů.“ Během dvou měsíců se rozšířilo téměř půl milionu výtisků prvního čísla Zlatého věku a předplatilo si ho 50 000 lidí.

Ve Strážné věži z 1. července 1920 vyšel článek nazvaný „Evangelium o Království“ a bratr A. H. Macmillan později řekl, že to byla „první oficiální vybídka k celosvětové kazatelské činnosti“. Článek povzbuzoval všechny pomazané křesťany, aby „vydávali svědectví o tom, že nebeské království je blízko“. Ke Kristovým bratrům, kterým „je svěřeno dílo“, se přidaly miliony dalších zvěstovatelů a společně dnes po celém světě horlivě kážou dobrou zprávu, zatímco očekávají zlatý věk pod vládou Mesiáše.