1. Co David řekl o Jehovově pokoře?

OPRAVDU můžeme říct, že je Jehova pokorný? Ano. David napsal: „Dáváš mi svůj štít záchrany a díky tvé pokoře se stávám velkým.“ (2. Sam. 22:36; Žalm 18:35) David si při tom možná vzpomněl na den, kdy do domu jeho otce přišel prorok Samuel, aby pomazal budoucího krále Izraele. I když byl nejmladší z osmi synů, Jehova vybral místo krále Saula jeho. (1. Sam. 16:1, 10–13)

2. O čem budeme přemýšlet v tomhle článku?

² David by určitě souhlasil s tím, co se o Jehovovi píše ve 113. žalmu: „Snižuje se, aby se podíval na nebe a zemi, a nevýznamného pozvedá z prachu. Chudého vytahuje z hromady popela, aby ho posadil s urozenými.“ (Žalm 113:6–8) V tomhle článku se nejdřív zamyslíme nad tím, jak Jehova projevoval pokoru v různých situacích a jaký příklad si z toho můžeme vzít my. Pak si ukážeme, co se o pokoře můžeme naučit od krále Saula, proroka Daniela a Ježíše.

3. Jak s námi Jehova jedná a co to dokazuje?

³ Jehovova pokora je vidět z toho, jak jedná s nedokonalými lidmi. Nejenže nám dovoluje ho uctívat, ale také nás považuje za své přátele. (Žalm 25:14) K tomu, abychom s ním mohli mít blízký vztah, dokonce udělal  první krok – obětoval svého Syna za naše hříchy. To od něj bylo velmi milosrdné a soucitné!

4. Co nám Jehova dal a proč?

⁴ Jehovova pokora je vidět i z něčeho dalšího. Je to náš stvořitel a klidně nás mohl vytvořit tak, abychom si o životě nemohli rozhodovat sami. Ale neudělal to. Stvořil nás ke svému obrazu a dal nám svobodnou vůli. I když jsme ve srovnání s ním nevýznamní, chce, abychom mu sloužili z lásky a protože jsme přesvědčení, že je to k našemu dobru. (5. Mojž. 10:12; Iz. 48:17, 18) Jsme moc vděční, že Jehova je tak pokorný.

5. Jak nás Jehova učí, co to znamená být pokorní? (Viz obrázek na titulní straně.)

⁵ Tím, jak s námi Jehova jedná, nás učí, co to znamená být pokorný. Nikdo ve vesmíru není moudřejší než on. Ale stejně je ochotný vyslechnout si názory ostatních. Například dovolil svému Synovi, aby mu pomáhal při tvoření všech věcí. (Přísl. 8:27–30; Kol. 1:15, 16) A i když je všemohoucí, svěřil některé pravomoce druhým. Ustanovil Ježíše jako krále Božího království a určitou odpovědnost dá i 144 000 lidí, kteří budou vládnout spolu s ním. (Luk. 12:32) Samozřejmě že Jehova Ježíše na úlohu krále a velekněze připravil. (Hebr. 5:8, 9) A školí i Ježíšovy spoluvládce. Ale nesnaží se mít pod kontrolou každý detail, který s jejich úkoly souvisí. Důvěřuje jim, že budou konat jeho vůli. (Zjev. 5:10)

6., 7. Co se od našeho nebeského Otce můžeme naučit o tom, jak pověřovat druhé různými úkoly?

⁶ Náš nebeský Otec svěřuje určité  pravomoce druhým, přestože nepotřebuje, aby mu někdo pomáhal. Tím spíš bychom to měli dělat my. Jsi hlava rodiny nebo sborový starší? Vezmi si příklad z Jehovy – pověřuj různými úkoly druhé a odolej nutkání všechno řídit a do detailu kontrolovat. Když budeš Jehovu napodobovat, povede to nejenom k tomu, že bude práce hotová, ale také budeš druhé školit, a oni si budou víc věřit. (Iz. 41:10) Co dalšího se od Jehovy můžeme naučit?

⁷ Bible ukazuje, že Jehova se zajímá o názory andělů, svých nebeských synů. (1. Král. 22:19–22) Rodiče, jak můžete Jehovu napodobovat? Když se to hodí, zeptejte se dětí, jak by se určitá věc mohla udělat. A když to bude možné, vyzkoušejte, co navrhly.

8. Jak Jehova jednal s Abrahamem a Sárou?

⁸ Jehova projevuje pokoru i tak, že je trpělivý. Reaguje trpělivě například tehdy, když se jeho služebníci potřebují ujistit, že rozhodne správně. Když Abraham pochyboval o jeho rozhodnutí zničit Sodomu a Gomoru, vyslechl si ho. (1. Mojž. 18:22–33) A vzpomeň si, jak jednal s Abrahamovou manželkou Sárou. Smála se jeho slibu, že ve svém věku otěhotní. Ale on se neurazil ani se na ni nerozzlobil. (1. Mojž. 18:10–14) Choval se k ní s úctou.

9. Co se od Jehovy učí rodiče a starší?

⁹ Rodiče a starší, co se od Jehovy učíte? Zamyslete se: Jak reaguju, když moje děti nebo někdo ze sboru nesouhlasí s mým rozhodnutím? Začnu jim hned říkat, že to vidí špatně, nebo se je snažím pochopit? Když ti, kdo mají určité pravomoce, napodobují Jehovu, přináší to rodině i sboru hodně dobrého. Ukázali jsme si, co se o pokoře můžeme naučit od Jehovy. O této vlastnosti se ale můžeme něco dozvědět i ze života některých biblických postav.

10. Jak nás Jehova učí?

¹⁰ Jehova je „Vznešený učitel“ a nechal do svého Slova zapsat příběhy lidí, které jsou velmi poučné. (Iz. 30:20, 21) Učíme se od těch, kdo měli hezké vlastnosti, včetně pokory. Ale poučit se můžeme i z toho, jak dopadli ti, kdo je neměli. (Žalm 37:37; 1. Kor. 10:11)

11. Co se učíme ze Saulova varovného příkladu?

¹¹ Přemýšlej o tom, co se stalo králi Saulovi. Na začátku byl pokorný. Neměl o sobě příliš vysoké mínění, a dokonce se zdráhal přijmout odpovědný úkol. (1. Sam. 9:21; 10:20–22) Ale po nějaké době začal jednat troufale. Tahle špatná vlastnost se projevila krátce potom, co se stal králem. Jednou, když čekal na proroka Samuela, ztratil trpělivost. Místo aby se pokorně spolehl na Jehovu, že svému lidu pomůže, předložil oběť, i když na to neměl právo. Kvůli tomu přišel o Jehovovu přízeň, a nakonec i o království. (1. Sam. 13:8–14) Uděláme dobře, když se z tohoto varovného příkladu poučíme a nejednáme troufale.

12. Z čeho je vidět, že Daniel byl pokorný?

 ¹² Na rozdíl od Saula nám dal prorok Daniel dobrý příklad. Celý svůj život zůstal pokorný a vždycky se nechal Jehovou vést. Například když mu dal Jehova schopnost vyložit Nebukadnecarovi sen, nepřipsal za to zásluhu sobě. Pokorně připsal veškerou slávu Jehovovi. (Dan. 2:26–28) Co se z toho můžeme naučit? Pokud nás spolukřesťané chválí za naše přednášky nebo se nám daří ve službě, vzdávejme za to veškerou slávu Jehovovi. Měli bychom pokorně uznávat, že nic z toho bychom nedokázali bez jeho pomoci. (Filip. 4:13) Když máme takový postoj, napodobujeme tím i Ježíše. Jak to?

13. Co se o pokoře dozvídáme z Ježíšových slov u Jana 5:19, 30?

¹³ I když byl Ježíš dokonalý Boží Syn, uvědomoval si, že je závislý na Jehovovi. (Přečti Jana 5:19, 30.) Nikdy ho ani nenapadlo přisvojit si moc, která patří jeho nebeskému Otci. Ve Filipanům 2:6 se píše, že „nepřemýšlel o tom, že by se něčeho zmocnil, tedy že by se stal rovným Bohu“. Pokorně se podřizoval svému Otci, uznával jeho postavení a nepřekračoval svoje pravomoce.

14. Jak Ježíš reagoval, když ho někdo požádal o něco, co nebylo v jeho pravomoci?

¹⁴ Přemýšlej o tom, jak Ježíš reagoval, když za ním přišli Jakub a Jan se svojí matkou a požádali ho o něco, co nebylo v jeho pravomoci. Ježíš bez váhání odpověděl, že o tom, kdo bude sedět v Království po jeho pravici a levici, rozhoduje jenom jeho nebeský Otec. (Mat. 20:20–23) Uvědomoval si, co si může a nemůže dovolit. Byl pokorný. Nikdy nepřekračoval hranice, které mu Jehova stanovil. (Jan 12:49) Jak se můžeme řídit jeho příkladem?

15., 16. Jak můžeme uplatnit radu z 1. Korinťanům 4:6?

¹⁵ Pokud chceme být pokorní jako Ježíš, musíme uplatňovat radu z 1. Korinťanům 4:6, kde se říká: „Nejděte nad  to, co je napsáno.“ Takže když nás někdo poprosí o radu, neměli bychom mu vnucovat svoje názory ani říkat to první, co nás napadne. Měli bychom mu ukázat, co k tomu říká Bible a naše biblické publikace. Dáme tak najevo, že víme, kde jsou naše hranice. A pokorně uznáme, že Jehovovy rady jsou vždycky lepší než naše. (Zjev. 15:3, 4)

¹⁶ Kromě toho, že tím chválíme Jehovu, máme ještě další dobré důvody, proč být pokorní. Teď se podíváme, jak nám pokora pomáhá mít radost a hezké vztahy s druhými.

17. Proč bývají pokorní lidé šťastnější?

¹⁷ Pokorní lidé bývají šťastnější. Jak to? Když jsme pokorní, uvědomujeme si, že všechno nezvládneme sami, a proto rádi přijmeme pomoc od druhých a jsme za ni vděční. Vzpomeň si například na situaci, kdy Ježíš uzdravil deset malomocných. Jenom jeden z nich se za Ježíšem vrátil, aby mu poděkoval za to, že ho zbavil této hrozné nemoci – sám by se z toho nikdy nedostal. Ten pokorný muž byl vděčný, že mu někdo pomohl, a oslavoval za to Boha. (Luk. 17:11–19)

18. Proč nám pokora pomáhá dobře vycházet s ostatními? (Řím. 12:10)

¹⁸ Pokorní lidé často lépe vychází s ostatními a spíš si dokážou najít blízké přátele. Nemají totiž problém vidět na druhých dobré vlastnosti a důvěřovat jim. Jsou rádi, když se druhým povede dobře splnit úkol, který dostali, mají k nim úctu a neváhají je pochválit. (Přečti Římanům 12:10.)

19. Proč bychom neměli být pyšní?

 ¹⁹ Pro pyšné lidi je naopak těžké někoho pochválit, protože jsou radši, když lidé chválí je. Často se s druhými srovnávají a jsou soutěživí. Nechtějí druhé školit a předat jim některé pravomoce. Říkají: „Když chci, aby bylo něco udělané pořádně [to znamená podle jejich představ], musím si to udělat sám.“ Pyšní lidé bývají ambiciózní a závistiví. (Gal. 5:26) Přátelství, která navážou, obvykle nevydrží dlouho. Když zjistíme, že máme s pýchou problém, měli bychom naléhavě prosit Jehovu, aby nám pomohl přetvořit naši mysl. Díky tomu v nás tato špatná vlastnost nezakoření. (Řím. 12:2)

20. Proč bychom měli být pokorní?

²⁰ Jsme moc rádi, že nám Jehova dává skvělý příklad. Jeho pokoru vidíme v tom, jak jedná se svými služebníky, a chceme ho napodobovat. Chceme napodobovat i pokorné lidi, o kterých se píše v Bibli a kteří měli tu čest chodit s Bohem. Vždycky připisujme slávu Jehovovi, protože si to zaslouží. (Zjev. 4:11) Když to všechno budeme dělat, budeme moct navždy chodit s naším nebeským Otcem, který pokorné lidi miluje.