1. Čím si chtějí být rodiče jistí před tím, než se dá jejich dítě pokřtít?

„CELÉ měsíce jsem tatínkovi a mamince říkala, že se chci dát pokřtít, a oni si o tom se mnou často povídali. Chtěli mít jistotu, že vím, jak vážné rozhodnutí to je. Ten velký den v mém životě nastal 31. prosince 1934.“ Takto období kolem svého křtu popsala sestra Blossom Brandtová. I dnes rodičům záleží na tom, aby se jejich dítě rozhodovalo moudře. Kdyby křest bezdůvodně odkládalo, mohlo by duchovně zeslábnout. (Jak. 4:17) Moudří rodiče si ale chtějí být jistí, že dítě je už před křtem připravené vzít na sebe odpovědnost pravého křesťana.

2. a) Čeho si všimli někteří krajští dozorci? b) O čem budeme uvažovat při studiu tohoto článku?

² Někteří krajští dozorci si všimli, že ve sborech jsou mladí, kterým je kolem dvaceti a ještě se nedali pokřtít, přestože vyrůstali v křesťanských rodinách. Často chodí  na shromáždění i do služby a sami sebe považují za svědky Jehovovy. Z nějakých důvodů ale otálejí s tím, že by se zasvětili Jehovovi a dali se pokřtít. Jaké důvody by to mohly být? V některých případech je od toho zrazují rodiče. V tomto článku se zamyslíme nad čtyřmi obavami, které rodičům brání, aby svoje děti ke křtu povzbuzovali.

3. Jaké obavy měli rodiče Blossom?

³ Je pochopitelné, že rodiče Blossom, o kterých jsme se zmínili v prvním odstavci, měli obavy, že je jejich dcera moc malá na to, aby rozuměla významu a závažnosti křtu. Jak rodiče poznají, že je jejich dítě připravené zasvětit se Jehovovi?

4. V čem můžou Ježíšova slova z Matouše 28:19, 20 pomoct rodičům?

⁴ Přečti Matouše 28:19, 20. Jak už jsme si řekli v předchozím článku, Bible neuvádí konkrétní věk, kdy by se člověk měl dát pokřtít. Rodiče ale udělají dobře, když se zamyslí nad tím, co to znamená „činit učedníky“. Řecké slovo, které se u Matouše 28:19 takto překládá, nese myšlenku vyučovat někoho s cílem pomoct mu, aby se stal učedníkem. Učedník je někdo, kdo studuje Ježíšovo učení, rozumí mu a je rozhodnutý se jím řídit. Cílem všech rodičů by proto mělo být svoje děti odmalička učit s úmyslem pomáhat jim stát se pokřtěnými Kristovými učedníky. Samozřejmě že nemluvně by se nemohlo dát pokřtít. Z Bible ale poznáváme, že i poměrně malé děti můžou biblickou pravdu pochopit a vážit si jí.

5., 6. a) Co můžeme z biblické zprávy vyvodit o Timoteově křtu? b) Jak můžou rozumní rodiče účinně pomáhat svým dětem?

⁵ Timoteus byl učedník, který se rozhodl sloužit Jehovovi už v mládí. Apoštol Pavel o něm řekl, že biblické pravdy znal „od útlého dětství“. Timoteův otec Jehovovi nesloužil, ale maminka a babička ano. Pomáhaly Timoteovi, aby si i on Boží Slovo zamiloval. Díky tomu si vybudoval velmi silnou víru. (2. Tim. 1:5; 3:14, 15) Časem, když mu bylo kolem 20, ve sboru dokonce dostal odpovědné úkoly. (Sk. 16:1–3)

⁶ Každé dítě je samozřejmě jedinečné a každému trvá různě dlouhou dobu, než duševně a citově dospěje. Některé děti jsou takto dospělé relativně brzy a už jako malé mluví o tom, že by se chtěly dát pokřtít. Jiné můžou být na křest připravené až o několik let později. Rozumní rodiče proto děti ke křtu netlačí, ale každému z nich pomáhají dělat duchovní pokroky s ohledem na jeho tempo. Když jedná moudře, mají z toho radost. (Přečti Přísloví 27:11.) Nikdy by ale neměli zapomenout, že jejich cílem je, aby se dítě stalo křesťanem. Měli by se proto zamyslet nad otázkou: Ví toho naše dítě dost na to, aby se Bohu zasvětilo a dalo se pokřtít?

7. Musí ten, kdo se chce dát pokřtít, znát z Bible všechno? Vysvětli to.

⁷ Když rodiče učí svoje děti, chtějí,  aby biblickou pravdu znaly dobře. Dětem to pomůže, aby se Bohu chtěly zasvětit. To ale neznamená, že musí každou biblickou nauku znát do nejmenšího detailu. Všichni křesťané se musí i po křtu dál učit. (Přečti Kolosanům 1:9, 10.) Kolik toho tedy člověk musí vědět, než se dá pokřtít?

8., 9. Co se učíme z příběhu Pavla a vězeňského dozorce?

⁸ Rodiče se můžou poučit z toho, co zažila jedna rodina v prvním století. (Sk. 16:25–33) Kolem roku 50 navštívil Pavel během své druhé misionářské cesty Filipy. Na základě falešných obvinění tam byl spolu se svým spolupracovníkem Silem zatčen a uvězněn. V noci nastalo zemětřesení, které otřáslo věznicí, a všechny dveře se otevřely. Dozorce věznice měl strach, že vězni utekli, a chtěl proto spáchat sebevraždu. Pavel ho zarazil a se Silem oznámili jemu a jeho rodině pravdu o Ježíšovi. Vděčnost za to, co se dozvěděli, je podnítila, aby se bez otálení dali pokřtít. Co se z tohoto příběhu učíme?

⁹ Dozorce věznice byl zřejmě vysloužilý římský voják. Písma vůbec neznal. Takže aby se stal křesťanem, musel poznat základní pravdy z Božího Slova, pochopit, co Jehova od svých služebníků očekává, a být rozhodnutý řídit se tím, co učil Ježíš. Toho, co během poměrně krátké doby poznal, si vážil, a tak se chtěl dát pokřtít. Písma bezpochyby poznával i po svém křtu. Co tedy můžeš udělat, když ti dítě řekne, že se chce dát pokřtít, protože Jehovu miluje a chce ho poslouchat? Můžeš mu říct, aby šlo za staršími, a ti posoudí, jestli požadavky ke křtu splňuje. * Stejně jako ostatní křesťané se bude o Jehovovi učit i dál, a to dokonce po celou věčnost. (Řím. 11:33, 34)

10., 11. a) Co si myslí někteří rodiče? b) Co by pro rodiče mělo být prioritou?

¹⁰ Někteří rodiče si myslí, že pro jejich syna nebo dceru bude nejlepší se křtem počkat a získat nejdřív vyšší vzdělání a dobrou práci. Možná to myslí dobře, ale bude díky tomu dítě opravdu šťastné? A co je důležitější, je takové uvažování v souladu s tím, co říká Bible? K čemu nás Jehova ve svém Slově povzbuzuje? (Přečti Kazatele 12:1.)

¹¹ Je důležité pamatovat na to, že tento svět a všechno v něm propagují naprostý opak toho, co si myslí a přeje Jehova. (Jak. 4:7, 8; 1. Jana 2:15–17; 5:19) Před Satanem, tímto světem a bezbožným uvažováním dítě nejlépe ochrání to, že bude mít dobrý vztah s Jehovou. Pokud rodiče považují vzdělání a dobrou práci za prioritu, dítě by to mohlo zmást a mohlo by začít usilovat o to, co pro  něj není nejlepší. Opravdu by milující rodiče chtěli, aby názor dítěte na to, jak být šťastný, utvářel tento svět? Pravé štěstí a radost získáme jenom tehdy, když na prvním místě v životě budeme mít Jehovu. (Přečti Žalm 1:2, 3.)

12. Proč někteří rodiče chtějí, aby jejich dítě se křtem počkalo?

¹² Jedna sestra vysvětluje, proč svoji dceru nepovzbuzovala k tomu, aby se dala pokřtít. Přiznává: „Stydím se to říct, ale hlavním důvodem bylo to, že by mohla být vyloučená.“ Podobně jako tato sestra si někteří rodiče myslí, že je lepší, aby jejich dítě se křtem počkalo až do doby, než vyroste z dětské nerozumnosti. (1. Mojž. 8:21; Přísl. 22:15) Možná si říkají: Dokud naše dítě není pokřtěné, nemůže být vyloučené. Proč je takové uvažování ošidné? (Jak. 1:22)

13. Když někdo není pokřtěný, znamená to, že není Jehovovi za svoje jednání odpovědný? Vysvětli to.

¹³ Rodiče by samozřejmě nechtěli, aby se jejich dítě dalo pokřtít dřív, než je připravené zasvětit svůj život Jehovovi. Byla by ale chyba myslet si, že když není pokřtěné, není Bohu za svoje jednání odpovědné. Proč? Protože dítě je Jehovovi odpovědné ne od chvíle, kdy se dá pokřtít, ale od doby, kdy ví, co je v Božích očích správné a co špatné. (Přečti Jakuba 4:17.) Moudří rodiče proto dítě od křtu nezrazují, ale snaží se mu být dobrým příkladem. Už odmalička mu pomáhají chápat, že řídit se Božími morálními měřítky je pro jeho dobro. (Luk. 6:40) To pro něj bude nejlepší ochranou. (Iz. 35:8)

14. Jak můžou rodičům v jejich snahách pomáhat starší?

¹⁴ Sboroví starší můžou rodičům v jejich snahách pomáhat tím, že mluví pozitivně o duchovních cílech. Jedna sestra, která víc než 70 let sloužila jako průkopnice, vzpomínala, co zažila, když jí bylo teprve šest. Tehdy s ní mluvil bratr Russell a mělo to na ni velký vliv. Řekla: „Věnoval mi 15 minut, aby si se mnou popovídal o mých duchovních cílech.“ Je to skutečně tak, pozitivní slova a povzbuzení můžou mít dlouhodobý účinek. (Přísl. 25:11) Starší můžou také zapojit rodiče a jejich děti do prací v sále Království a mladým dát úkoly, které odpovídají jejich věku a schopnostem.

15. Jak můžou mladým pomáhat ostatní ve sboru?

¹⁵ Ostatní ve sboru můžou mladým pomáhat tím, že se o ně budou upřímně zajímat. To mimo jiné znamená, že si všímají jejich duchovního pokroku. Dal mladý člověk na shromáždění osobní dobře promyšlený komentář nebo měl na shromáždění v týdnu úkol? Podařilo se mu ve zkoušce zůstat věrný Jehovovi? Využil příležitost, kdy mohl o Bohu mluvit ve škole? Neváhej ho za to upřímně pochválit! Co kdyby sis dal za cíl si před  shromážděním nebo po něm popovídat s někým mladým a dát mu najevo, že ti na něm záleží? Mladí pak budou cítit, že do sboru patří. (Žalm 35:18)

16., 17. a) Jak křest souvisí s vyhlídkami mladého člověka do budoucnosti? b) Jakou radost touží zažít všichni rodiče? (Viz úvodní obrázek.)

¹⁶ Vychovávat dítě „v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování“ je jedna z největších a nejhezčích odpovědností, jakou rodiče můžou mít. (Ef. 6:4; Žalm 127:3) Na rozdíl od dětí ve starověkém Izraeli se dnes děti nerodí jako příslušníci národa zasvěceného Jehovovi. Kromě toho láska k Bohu a biblické pravdě se nedědí. Ode dne, kdy dítě přijde na svět, by měli mít rodiče za cíl pomáhat mu, aby se z něj stal Ježíšův učedník, tedy aby dělalo pokroky a mohlo se zasvětit Jehovovi a dát se pokřtít. Je snad něco důležitějšího? Vždyť to, že se někdo zasvětil Jehovovi, dal se pokřtít a věrně Bohu slouží, mu během přicházejícího velkého soužení může zachránit život! (Mat. 24:13)

¹⁷ Když se Blossom Brandtová rozhodla dát se pokřtít, chtěli si její rodiče být jistí, že je na takový důležitý životní krok připravená. Jakmile se o tom ujistili, v rozhodnutí ji podpořili. Večer před jejím křtem otec udělal něco krásného. Blossom vyprávěla: „Chtěl, abychom si všichni klekli, a pak se pomodlil. Řekl Jehovovi, jak moc je šťastný, že se jeho holčička rozhodla zasvětit mu svůj život.“ Víc než o 60 let později Blossom řekla: „Věřte mi, na ten večer jsem nikdy nezapomněla!“ Rodiče, přejeme vám, abyste zažili radost a štěstí, které plynou z toho, že se vaše děti zasvětí Jehovovi a stanou se jeho pokřtěnými služebníky.