VŠICHNI si přirozeně přejeme, aby nás druzí považovali za dobré lidi. Projevovat dobrotu ale není v dnešním světě snadné. Jedním z důvodů je to, že lidé jsou „bez lásky k dobru“. (2. Tim. 3:3) Možná se řídí vlastními měřítky toho, co je správné a co ne, takže v podstatě dobré považují za špatné a špatné za dobré. (Iz. 5:20) A každý z nás je zatížený nedokonalostí a vlastní minulostí. Můžeme mít proto podobné pocity jako Anne, * která navzdory tomu, že Jehovovi slouží už desítky let, přiznává: „Nedokážu uvěřit tomu, že bych mohla být dobrý člověk.“

Dobrotu naštěstí všichni můžeme rozvíjet. Vzniká působením Božího svatého ducha a ten je mocnější než jakákoli vnější nebo vnitřní překážka, která nám možná stojí v cestě. Podívejme se na tuto vlastnost podrobněji a ukažme si, jak ji můžeme ještě víc projevovat.

Dobrota je vlastnost nebo stav toho, kdo je dobrý. Zahrnuje mravní znamenitost a ctnost a neobsahuje žádnou špatnost nebo zkaženost. Dobrý člověk přemýšlí, jak by mohl druhým pomoct, a pak pro ně něco udělá.

Asi jsi už viděl, jak někdo ochotně pomohl někomu z rodiny nebo z kamarádů. Měla by ale u toho dobrota končit? Je pravda, že naše schopnost projevovat tuto vlastnost je omezená. Bible říká, že není „žádný spravedlivý člověk, který stále činí dobro a nehřeší“. (Kaz. 7:20) Apoštol Pavel upřímně přiznal: „Vím, že ve mně, totiž v mém těle, nepřebývá nic dobrého.“ (Řím. 7:18) Pokud tedy chceme na této vlastnosti pracovat, je rozumné obrátit se na toho, kdo je zdrojem dobroty.

Bůh Jehova je vzorem dobroty. V Bibli se o něm píše: „Jsi dobrý a činíš dobro. Vyučuj mě svým předpisům.“ (Žalm 119:68) Zamysleme se teď nad dvěma aspekty Jehovovy dobroty, které jsou v tomto verši zmíněné.

Jehova je dobrý. Dobrota je nedílnou součástí Jehovovy osobnosti. Jednou řekl Mojžíšovi: „Způsobím, aby před tvým obličejem přešla všechna má dobrota.“ Přemýšlej, co se stalo potom. Jehova mu ukázal svoji slávu – ke které patří i dobrota – a Mojžíš při tom slyšel tato slova: „Jehova, Jehova, Bůh milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti a pravdě, zachovávající milující laskavost pro tisíce, promíjející provinění a přestupek a hřích, ale rozhodně nezprostí trestu.“ (2. Mojž. 33:19; 34:6, 7) Z toho jasně vyplývá, že Jehova je v každém ohledu  naprosto dobrý. I když Ježíš byl lidským ztělesněním dobroty, řekl: „Nikdo není dobrý, pouze jeden, Bůh.“ (Luk. 18:19)

To, co Jehova dělá, je dobré. Ve všem, co Jehova dělá, je vidět dobrota. „Jehova je dobrý ke všem a projevy jeho milosrdenství jsou nade všemi jeho díly.“ (Žalm 145:9) Jehova projevuje dobrotu bez předsudků. Všem lidem totiž dává život a to, co k životu potřebují. (Sk. 14:17) Jeho dobrota je patrná také z toho, že nám odpouští. Žalmista napsal: „Ty, Jehovo, jsi totiž dobrý a přichystaný odpouštět.“ (Žalm 86:5) Můžeme si být jistí, že „Jehova nezadrží nic dobrého těm, kdo chodí v bezúhonnosti“. (Žalm 84:11)

Bůh nás vytvořil ke svému obrazu, takže k tomu, abychom byli dobrotiví a dělali dobré skutky, máme potenciál. (1. Mojž. 1:27) Přesto Jehova svoje služebníky vybízí: „Učte se činit dobré.“ (Iz. 1:17) Jak můžeme tuto krásnou vlastnost rozvíjet? Podívejme se na tři způsoby.

Za prvé, můžeme se modlit o svatého ducha. (Gal. 5:22) Boží duch nás může naučit milovat dobré a nenávidět špatné. (Řím. 12:9) V Bibli se píše, že Jehova nás „upevní ... v každém dobrém skutku a slovu“. (2. Tes. 2:16, 17)

Za druhé, měli bychom číst Boží Slovo. Když to děláme, Jehova nás může poučovat o všem „co je dobré“ a vyzbrojit nás „pro každé dobré dílo“. (Přísl. 2:9; 2. Tim. 3:17) Když Bibli čteme a do hloubky o tom přemýšlíme, plníme svoji pokladnici neboli svoje srdce dobrými věcmi o Bohu a jeho vůli a později je můžeme použít. (Luk. 6:45; Ef. 5:9)

Za třetí, to, co je dobré, se snaž co nejlépe napodobovat. (3. Jana 11) Příklady k napodobení najdeš v Bibli. Těmi nejlepšími jsou samozřejmě Jehova a Ježíš. Můžeme ale přemýšlet i o jiných, kdo byli známí svou dobrotou. Možná tě napadne Tabitha a Barnabáš. (Sk. 9:36; 11:22–24) Když o nich přemýšlíš, všímej si, co dělali pro druhé, aby jim praktickým způsobem pomohli. Zamysli se, co můžeš udělat pro někoho z rodiny nebo ze sboru. Také si všímej, co Tabitha a Barnabáš díky své dobrotě zažili. Můžeš zažít něco podobného.

 Můžeme také přemýšlet o dobrých lidech, které známe. Zamysli se například nad staršími, kteří se ve sboru hodně namáhají a milují dobrotu. Neměli bychom zapomenout ani na sestry, které jsou svými slovy a příkladem „učitelkami toho, co je dobré“. (Tit. 1:8; 2:3) Sestra, která se jmenuje Roslyn, o jedné své kamarádce říká: „Je obětavá a lidem ve sboru hodně pomáhá a povzbuzuje je. Přemýšlí o nich a často jim dá nějaký dárek nebo jim nějak prakticky pomůže. Vnímám ji jako opravdu dobrého člověka.“

Jehova nás povzbuzuje: „Pátrejte po tom, co je dobré.“ (Amos 5:14) Nejenom že si tak jeho měřítka zamilujeme, ale také budeme mít větší motivaci dělat, co je dobré.

Neměli bychom si představovat, že to vyžaduje velká gesta a obrovské oběti. Uveďme si přirovnání: Myslíš, že malíř vytvoří portrét jenom jedním nebo dvěma tahy štětcem? Nebo spíš mnoha drobnými tahy? Podobně my můžeme dobrotu dávat najevo mnoha malými skutky.

Bible nás povzbuzuje, abychom byli připravení a přichystaní dělat, co je dobré. (2. Tim. 2:21; Tit. 3:1) Když se budeme zajímat o to, co druzí prožívají, možná zjistíme, jak jim můžeme pomoct. (Řím. 15:2) Můžeme se s nimi o něco rozdělit. (Přísl. 3:27) Můžeme je pozvat na něco k jídlu nebo jen tak na návštěvu. Když víme, že je někdo nemocný, můžeme mu napsat, navštívit ho nebo mu zavolat. K tomu, abychom někomu řekli něco hezkého a povzbudivého, máme opravdu spoustu příležitostí. (Ef. 4:29)

Podobně jako Jehova i my hledáme příležitosti, jak projevit dobrotu všem. Jednáme s nimi proto bez předsudků. Vynikající způsob, jak to dělat, je mluvit se všemi o dobré zprávě o Království. Tak jak nám to Ježíš přikázal, konáme dobro i těm, kdo nás nenávidí. (Luk. 6:27) Když budeme laskaví a dobrotiví, nikdy to nebude chyba, protože „proti tomu není zákon“. (Gal. 5:22, 23) Když s druhými jednáme dobře, přestože oni jsou na nás zlí, možná budou chtít poznat pravdu o Bohu. A my ho tím oslavujeme. (1. Petra 3:16, 17)

„Dobří sklidí ovoce svých činů.“ (Přísl. 14:14, Slovo na cestu) Jak budeme za dobrotu odměněni? Nejspíš i s námi budou druzí jednat dobře. (Přísl. 14:22) A i kdyby to tak nebylo, neměli bychom se vzdát. Možná díky tomu změní svůj postoj a budou s námi jednat lépe. (Řím. 12:20)

Mnozí můžou vyprávět, co jim přineslo to, že přestali dělat, co je špatné, a začali konat dobro. Například Nancy vypráví: „Když jsem vyrůstala, byla jsem divoká, drzá a žila jsem nemravně. Ale od té doby, co znám Boží měřítka a řídím se jimi, jsem šťastnější. Mám teď zdravou sebeúctu.“

Co je tím nejdůležitějším důvodem, proč na dobrotě pracovat? To, že Jehova z nás bude mít radost. A i když mnozí nevidí, co děláme, Jehova ano. Ví o každém našem dobrém skutku a myšlence. (Ef. 6:7, 8) Jak nás odměňuje? „Ten, kdo je dobrý, získává schválení od Jehovy.“ (Přísl. 12:2) Proto na dobrotě dál pracujme. Jehova slibuje „[slávu] a čest a pokoj pro každého, kdo koná to, co je dobré“. (Řím. 2:10)