Proč jeden nejmenovaný muž řekl, že kdyby si vzal Rut, „poškodil“ by svoje dědictví? (Rut 4:1, 6)

Když v biblických dobách zemřel ženatý muž dřív, než měl děti, vznikly určité otázky. Co se stane s jeho pozemky? Upadne jméno jeho rodiny v zapomnění? Tyhle i další otázky řešil Mojžíšův zákon.

Co se stalo s půdou muže, který zemřel nebo který tak zchudl, že ji musel prodat? Mohl ji vykoupit jeho bratr nebo jiný blízký příbuzný. Díky tomu zůstala v rodině. (3. Mojž. 25:23–28; 4. Mojž. 27:8–11)

A jak bylo zajištěno, aby se jméno mrtvého muže zachovalo? Sloužilo k tomu levirátní neboli švagrovské manželství. Fungovalo to tak, že vdovu po mrtvém muži si měl vzít jeho bratr, aby spolu měli dítě. To pak mělo zdědit majetek mrtvého muže a nést jeho jméno. Díky takovému laskavému zákonu bylo postaráno i o samotnou vdovu. (5. Mojž. 25:5–7; Mat. 22:23–28)

Přesně tak to bylo v případě Noemi a Rut. Noemi byla vdaná za muže, který se jmenoval Elimelek. Když on i jeho dva synové zemřeli, neměl se o ni kdo postarat. (Rut 1:1–5) Po návratu do judské země poslala Noemi svoji snachu Rut za Boazem, který byl blízkým příbuzným Elimeleka. Měla ho poprosit, aby vykoupil jejich půdu. (Rut 2:1, 19, 20; 3:1–4) Boaz ale věděl, že mají ještě bližšího příbuzného, který měl díky tomu na vykoupení přednostní právo. (Rut 3:9, 12, 13)

Tenhle příbuzný, kterého Bible označuje jenom jako „Ten a ten“, byl nejdřív ochotný tu půdu vykoupit. (Rut 4:1–4; ppč.) Uvědomoval si, že i když ho to bude něco stát, Noemi už není ve věku, kdy by mohla mít dítě, které by půdu po Elimelekovi zdědilo. Tím pádem by ji mohl přidat ke svému dědictví, takže by to byla dobrá investice.

Když ale zjistil, že by si kromě toho musel vzít i Rut, rozmyslel si to. Řekl: „Nemůžu to pole vykoupit, protože bych tím poškodil své vlastní dědictví.“ (Rut 4:5, 6) Proč změnil názor?

Kdyby se oženil s Rut a jí by se narodil syn, zdědil by půdu po Elimelekovi. Jak by tím ten příbuzný „poškodil“ svoje dědictví? To Bible neříká, ale mohlo to být třeba takhle:

• Zaprvé, to, co by za Elimelekovu půdu zaplatil, by z jeho pohledu byly vyhozené peníze. Ta půda by totiž nakonec nebyla jeho, ale připadla by synovi, kterého by porodila Rut.

• Zadruhé, musel by Noemi i Rut živit a starat se o ně.

• Zatřetí, kdyby měl s Rut další děti, jeho dědictví by se muselo rozdělit i mezi ně.

• Začtvrté, kdyby kromě syna, kterého by měl s Rut, žádné jiné děti neměl, tenhle syn by měl nárok jak na Elimelekovu půdu, tak na jeho. To by znamenalo, že jeho půdu by zdědilo dítě, které nenese jeho jméno, ale Elimelekovo. I když by tím Noemi pomohl, nebyl ochotný to riskovat. Rozhodl se, že tuhle odpovědnost přenechá dalšímu výkupci v řadě, Boazovi. Ten se toho ujal, protože chtěl, aby se Elimelekovo jméno zachovalo. (Rut 4:10)

Ten nejmenovaný muž byl sobec a šlo mu hlavně o jeho jméno a dědictví. Stejně ale nedosáhl toho, po čem toužil. Jeho jméno dneska nikdo nezná. Taky si nechal ujít jedinečnou příležitost stát se jedním z předků Mesiáše, Ježíše Krista. Tuhle čest měl místo něj Boaz. Když ten muž kvůli svému sobectví odmítl pomoct někomu v nouzi, přišel opravdu o hodně! (Mat. 1:5; Luk. 3:23, 32)