IZRAELITÉ byli už odedávna zvyklí finančně podporovat uctívání Jehovy. V Ježíšově době ale museli platit tolik daní a v takové výši, že jim to výrazně komplikovalo život.

Na službu ve svatostánku a později v chrámu měl každý dospělý Žid přispívat částkou půl šekelu (tedy dvě drachmy). V prvním století se z těchto peněz hradila údržba Herodova chrámu a také oběti, které se tam předkládaly. Když se nějací Židé zeptali apoštola Petra, jestli Ježíš tuto daň platí, Ježíš proti ní nic nenamítal. Naopak dal Petrovi pokyn, aby ji zaplatil, a řekl mu, kde potřebnou minci najde. (Mat. 17:24–27)

Židé také dávali desátky, tedy desetinu ze své úrody nebo příjmu. (3. Mojž. 27:30–32; 4. Mojž. 18:26–28) Znalci Zákona a farizeové trvali na tom, aby se desátky dávaly z úplně každé plodiny, dokonce i „z máty, kopru a kmínu“. Ježíš proti desátkům nic neměl, ale odsoudil pokrytectví těchto náboženských vůdců. (Mat. 23:23)

V Ježíšově době byli Židé pod nadvládou Římanů, kteří od nich vymáhali řadu dalších daní. Jednou z nich byla daň z půdy, kterou mohli vlastníci zaplatit buď penězi, nebo v naturáliích. Má se za to, že to dělalo 20 až 25 procent z výnosu. Všichni Židé také museli platit takzvanou daň z hlavy. Právě na tuto daň se farizeové ptali Ježíše. Ten ukázal, jaký je správný postoj k placení daní, když řekl: „Dávejte ... císařovy věci císaři, ale Boží věci Bohu.“ (Mat. 22:15–22)

Při vývozu nebo dovozu zboží se také platilo clo, které se vybíralo v přístavech, na mostech, na křižovatkách nebo u vstupů do měst nebo na tržiště.

Celkové daňové zatížení bylo pod římskou nadvládou velmi vysoké. Jak uvedl římský historik Tacitus, za vlády císaře Tiberia, kdy byl na zemi Ježíš, byly „Sýrie a Judea z plnění svých závazků tak vyčerpané, že žádaly o snížení tributu“.

Placení daní ještě ztěžoval způsob, jak se vybíraly. Právo vybírat daně se dražilo. Ti, kdo nabídli nejvíc a toto právo získali, ho pak pronajímali dalším lidem, kteří výběr daní zajišťovali, a všichni se na tom samozřejmě snažili vydělat. Zdá se, že jedním z těch, kdo na výběr daní dohlíželi a měli pod sebou další výběrčí, byl například Zacheus. (Luk. 19:1, 2) Je pochopitelné, že lidé placení daní nesli nelibě a na ty, kdo je vybírali, se dívali s opovržením.