BIBLE je plná upřímných vyjádření lidí, kteří měli stejné pocity jako my. (Jak. 5:17) Dobře rozumíme například tomu, co měl Pavel na mysli, když řekl slova, která čteme v Římanům 7:21–24: „Když si přeji činit, co je správné, je u mne, co je špatné. ... Já ubohý člověk!“ To, že muž jako Pavel měl takové pocity, nás povzbuzuje, když bojujeme s vlastní nedokonalostí.

Pavel ale vyjádřil i jiné pocity. V Galaťanům 2:20 píše o svém přesvědčení, že ho Ježíš miloval a obětoval se za něj osobně! Cítíš i toto stejně? Možná ne vždycky.

Pokud máme kvůli chybám z minulosti nízkou sebeúctu, může pro nás někdy být těžké uvěřit tomu, že nás Jehova miluje a že nám odpustil. Z toho důvodu možná nedokážeme považovat výkupné za osobní dar. Opravdu si Ježíš přeje, abychom se na výkupné dívali jako na dar, který jsme dostali my osobně? Jestli ano, co nám v tom může pomoct? Nad těmito dvěma otázkami se teď zamyslíme.

Ježíš si skutečně přeje, abychom výkupné považovali za osobní dar. Proč si tím můžeme být jistí? Představ si situaci, která je zaznamenaná v Lukášovi 23:39–43. Vedle Ježíše visí na mučednickém kůlu nějaký muž. Přiznává, že spáchal něco hodně špatného. Musel to být vážný zločin, protože takto krutě byli trestaní jenom nejhorší zločinci. Ten muž, ztrápený svým hrozným údělem, Ježíše prosí: „Vzpomeň si na mne, až se dostaneš do svého království.“

Jak Ježíš zareagoval? Představ si, jak se navzdory bolesti otáčí k tomu muži, aby mu viděl do očí. I přes ta muka se s vypětím všech sil vřele usměje a muže ujistí: „Vpravdě ti říkám dnes: Budeš se mnou v ráji.“ Ježíš mu mohl prostě připomenout, že „Syn člověka [přišel], aby ... dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé“. (Mat. 20:28) Místo toho ale laskavě uplatnil hodnotu své oběti na toho muže osobně. Mluvil přátelským tónem, když použil osobní zájmena „ty“ a „já“. A také mu řekl o jeho naději na život v ráji na zemi.

Ježíš právě dával svůj život jako výkupné a bezpochyby si přál, aby ten muž přijal jeho oběť jako osobní dar. Pokud si to Ježíš přál v případě zločince, který ani neměl možnost sloužit Bohu, určitě si to přeje i v případě pokřtěného křesťana, který Bohu slouží. Co nám ale může pomoct mít o sobě takové zdravé mínění i přes chyby, které jsme v minulosti udělali?

Pavlův pohled na Ježíšovu oběť ovlivňovala služba. Pavel to vysvětlil: „Jsem vděčný Kristu Ježíši, našemu Pánu, který mi předal sílu, protože mě uznal za věrného tím, že mi přidělil službu, ačkoli jsem byl dříve rouhač a pronásledovatel a nestoudný muž.“ (1. Tim. 1:12–14) Díky svému pověření si byl jistý, že je k němu Ježíš milosrdný, že ho miluje a že mu důvěřuje. I nás Ježíš pověřil službou. (Mat. 28:19, 20) Může to na nás mít stejný vliv?

Albert, který byl skoro 34 let vyloučený a nedávno se vrátil k Jehovovi, říká: „Moje hříchy jsou pořád přede mnou. Když jsem ale ve službě, cítím to podobně jako apoštol Pavel – službou mě osobně pověřil Ježíš. Povzbuzuje mě to a pomáhá mi to mít pozitivní pohled na sebe, svůj život a svoji budoucnost.“ (Žalm 51:3)

Než Allan poznal biblickou pravdu, byl zločinec a násilník. Přiznává: „Nemůžu přestat myslet na to, jak moc jsem lidem ubližoval. Někdy jsem kvůli tomu na dně. Děkuju ale Jehovovi, že hříšníkovi, jako jsem já, dovoluje, aby druhým oznamoval dobrou zprávu. Když vidím, jak lidé reagují, připomíná mi to Jehovovu velkou lásku a dobrotu. Cítím, že mě Jehova používá, abych pomáhal lidem, kteří bojují s podobnou minulostí, jako mám já.“

Díky službě se můžeme soustředit na pozitivní věci a myšlenky. Služba nás ujišťuje o tom, že je k nám Ježíš milosrdný, že nás miluje a že nám důvěřuje.

Dokud nebude Satanův zlý svět zničen, možná nás kvůli chybám z minulosti bude naše srdce pořád odsuzovat. Co nám pomůže s takovými pocity bojovat?

„Jsem moc ráda, že ‚Bůh je větší než naše srdce‘,“ říká Jean, která často bojuje s pocity viny kvůli tomu, že v mládí žila dvojí život. (1. Jana 3:19, 20) I nás může povzbuzovat vědomí, že Jehova a Ježíš vidí naši nedokonalost z mnohem většího nadhledu než my. Pamatuj, že výkupní oběť nedali za dokonalé lidi, ale za kajícné hříšníky. (1. Tim. 1:15)

O této drahocenné pravdě se přesvědčujeme, když se modlíme a do hloubky přemýšlíme o tom, jak Ježíš jednal s nedokonalými lidmi, a když se co nejlépe snažíme vykonávat službu, kterou nás Ježíš pověřil. Každý z nás pak může podobně jako Pavel říct: „Ježíš ‚mě miloval a vydal se za mne‘.“