1. Proč je důležité se na katastrofu připravit?

 PŘÍPRAVA zachraňuje životy. Když někde dojde k přírodní katastrofě, lidé, kteří jsou na ni připravení, mají větší šanci, že přežijou a dokážou pomoct i druhým. Jedna humanitární organizace v Evropě prohlásila: „Dobrá příprava je rozhodující!“

2. Proč bychom měli být na velké soužení připravení? (Matouš 24:44)

² „Velké soužení“ začne nečekaně. (Mat. 24:21) Ale na rozdíl od mnoha přírodních katastrof víme, že určitě přijde. Asi před 2 000 lety Ježíš svým následovníkům řekl, aby byli na ten den připravení. (Přečti Matouše 24:44.) Díky tomu pro nás bude snazší tu těžkou dobu zvládnout a pomoct v tom i ostatním. (Luk. 21:36)

3. Jak nám vytrvalost, soucit a láska pomůžou, abychom byli na velké soužení připravení?

³ Pojďme se teď podívat na tři vlastnosti, které nám pomůžou být na velké soužení připravení. Co uděláme, pokud dostaneme za úkol kázat odsuzující rozsudky a lidé se proti nám postaví? (Zjev. 16:21) Když budeme vytrvalí, dokážeme Jehovu poslechnout a budeme důvěřovat, že nás ochrání. Jak budeme reagovat, pokud naši spoluvěřící přijdou o majetek? (Hab. 3:17, 18) Když budeme soucitní, bude nás to motivovat, abychom jim pomohli. Co uděláme, pokud kvůli útoku koalice národů budeme muset nějakou dobu žít s bratry a sestrami pohromadě? (Ezek. 38:10–12) Když je budeme opravdu milovat, pomůže nám to to těžké období zvládnout.

4. Jak je z Bible vidět, že je důležité pracovat na vytrvalosti, soucitu a lásce?

⁴ K tomu, abychom byli vytrvalí, soucitní a měli druhé  rádi, nás povzbuzuje i Boží Slovo. Lukáš 21:19 říká: „Když vytrváte, zachováte si život.“ V Kolosanům 3:12 se píše: „Oblečte [si] něžný soucit.“ A v 1. Tesaloničanům 4:9, 10 čteme: „Sami [jste] vyučováni Bohem, abyste milovali jeden druhého. … Ale vybízíme vás, bratři, abyste to dělali ještě ve větší míře.“ Všechny ty verše byly určené křesťanům, kteří tyhle vlastnosti už projevovali. Museli na nich ale dál pracovat. A to samé platí o nás. Proč je to tak důležité? Protože nám to pomůže být připravení na velké soužení. Proto se teď nad příkladem křesťanů z prvního století zamyslíme a řekneme si, jak je můžeme napodobovat.

5. Díky čemu první křesťané dokázali vytrvat?

⁵ První křesťané se bez vytrvalosti neobešli. (Hebr. 10:36) Kromě problémů, které v té době lidé běžně řešili, bojovali i s něčím dalším. Mnozí z nich snášeli pronásledování, a to nejenom od židovských náboženských vůdců a římské vlády, ale taky od vlastní rodiny. (Mat. 10:21) A někdy to neměli lehké ani ve sboru. Mohli tam totiž být odpadlíci, kteří šířili falešné nauky a snažili se bratry a sestry rozdělit. (Sk. 20:29, 30) I přes to všechno ale křesťané vytrvávali. (Zjev. 2:3) Díky čemu? Přemýšleli o jiných Božích služebnících, kteří se nevzdali, jako byl třeba Job. (Jak. 5:10, 11) Modlili se o sílu. (Sk. 4:29–31) A zaměřovali se na to, k čemu dobrému jejich vytrvalost povede. (Sk. 5:41)

6. Co se učíš od Merity?

⁶ Co nám pomůže být vytrvalí stejně jako křesťané v prvním století? Když budeme často přemýšlet o lidech, kteří tuhle vlastnost projevovali a o kterých se píše v Bibli a našich publikacích. To pomohlo i Meritě, která žije v Albánii. Dokázala zůstat Jehovovi věrná, i když jí rodina kvůli její víře fyzicky ubližovala. Vypráví: „Hodně na mě zapůsobilo, když jsem si v Bibli studovala příběh Joba. Strašně trpěl, ale i když nevěděl, kdo za tím stojí, řekl: ‚Dokud nezemřu, nepřestanu být oddaný Bohu!‘ (Job 27:5) Ve srovnání s ním začaly moje problémy blednout. Na rozdíl od něj jsem věděla, kdo za to všechno může.“

7. Co bychom měli dělat, i když zrovna neřešíme nic vážného?

⁷ K tomu, abychom byli vytrvalí, nám taky pomůže, když se budeme Jehovovi často svěřovat s tím, co nás trápí. (Filip. 4:6; 1. Tes. 5:17) Možná teď zrovna nebojuješ s nějakým vážným problémem. Co ale uděláš, když jsi rozhozený, nevíš, co dělat, nebo je toho na tebe hodně? Poprosíš Jehovu o pomoc? Když jsi zvyklý s Jehovou řešit každodenní starosti, bude pro tebe snazší se na něj obrátit, když tě v budoucnosti potká něco vážnějšího. Budeš si jistý, že přesně ví, kdy a jak ti pomoct. (Žalm 27:1, 3)

8. Co se o vytrvalosti učíš od Miry? (Jakub 1:2–4; viz taky obrázek)

⁸ Když vytrváváme i přes problémy, které teď zažíváme, je pravděpodobnější, že se nevzdáme ani ve velkém soužení. (Řím. 5:3) Proč to můžeme říct?  Hodně bratrů si ověřilo, že to funguje takhle: Když zvládli nějakou těžkou situaci, posílilo to jejich víru, že Jehova je připravený a ochotný jim pomáhat. Tahle víra jim zase pomohla zvládnout další těžkou situaci. (Přečti Jakuba 1:2–4.) To zjistila i Mira, jedna průkopnice v Albánii. Občas má pocit, že je asi jediná, kdo má tolik starostí. Ale když si připomene, kolik toho pro ni Jehova v uplynulých 20 letech udělal, vždycky si řekne: „Zůstaň věrná. Přece nezahodíš všechny ty roky a všechny ty bitvy, které jsi s Jehovovou pomocí vyhrála.“ I ty můžeš přemýšlet o tom, kolikrát ti už Jehova pomohl. Buď si jistý, že vždycky když nějakou bitvu vybojuješ, vidí to a odmění tě. (Mat. 5:10–12) Až pak začne velké soužení, budeš už vědět, jak zvládat těžké situace, a budeš rozhodnutý vytrvat i tentokrát.

9. Jak křesťané v syrské Antiochii ukázali, že jsou soucitní?

⁹ Zamysli se nad tím, co se stalo, když křesťany v Judeji postihl velký hladomor. Když se to dozvěděli bratři a sestry v syrské Antiochii, určitě s nimi soucítili. Ale nezůstalo to jenom u pocitu. Taky pro ně něco udělali. „Rozhodli [se], že každý z nich podle svých možností pošle hmotnou pomoc bratrům v Judeji.“ (Sk. 11:27–30) I když tihle bratři žili daleko, křesťané v Antiochii byli rozhodnutí jim pomoct. (1. Jana 3:17, 18)

10. K čemu by nás měl soucit motivovat, když naše spoluvěřící zasáhne nějaká katastrofa? (Viz taky obrázek.)

¹⁰ Když se dozvíme, že naše spoluvěřící zasáhla nějaká katastrofa, i nás může soucit motivovat, abychom jim bez váhání pomohli. Jak to můžeme udělat? Třeba tak, že se zeptáme starších, jestli můžeme nějak přiložit ruku k dílu, že přispějeme na celosvětovou činnost nebo že se za ně budeme modlit. b (Přísl. 17:17) Například v roce 2020 bylo kvůli pandemii covidu-19 na celém světě zřízeno víc než 950 výborů pro humanitární pomoc. Staraly se o ty, které tahle pandemie nějak postihla. Všichni, kdo se zapojují do humanitárních prací, si zaslouží obrovskou pochvalu. Soucit je motivuje, aby svým bratrům a sestrám přiváželi humanitární pomoc, pečovali o ně duchovně a někdy jim opravili nebo znovu postavili domy a sály. (Srovnej s 2. Korinťanům 8:1–4.)

11. K čemu vede naše soucitné chování?

¹¹ Když dojde k nějaké katastrofě a my svým spoluvěřícím soucitně pomáháme, druzí si toho všímají. Třeba v roce 2019 hurikán Dorian zničil na Bahamách sál Království. Když ho bratři opravovali, zeptali se místního dodavatele, na kolik by vyšly nějaké práce. Řekl jim: „Rád to pro vás udělám zadarmo. … Zajistím stroje, lidi i materiál. … Úplně mě dostalo, když vidím, co pro svoje kamarády děláte, a chci vaší organizaci pomoct.“ Většina lidí nezná Jehovu, ale spousta z nich pozoruje jeho svědky. Náš nebeský Otec „je bohatý v milosrdenství“ a je pro nás velká čest,  že k němu svým soucitným chováním můžeme druhé přitahovat. (Ef. 2:4)

12. Proč je důležité, abychom byli soucitní ještě dřív, než přijde velké soužení? (Zjevení 13:16, 17)

¹² Proč budeme potřebovat soucit ve velkém soužení? Bible předpověděla, že ty, kdo nebudou podporovat politický systém, čekají problémy – teď i ve velkém soužení. (Přečti Zjevení 13:16, 17.) Našim bratrům a sestrám možná budou chybět základní věci a budou potřebovat naši pomoc. Až náš Král, Ježíš Kristus, přijde vykonat rozsudek, chceme, aby viděl, že jsme soucitní, a řekl nám: „Přijměte jako dědictví Království.“ (Mat. 25:34–40)

13. Co měli podle Římanům 15:7 první křesťané dělat, aby měli jeden druhého čím dál radši?

¹³ Křesťany v prvním století bylo možné poznat podle toho, že se měli rádi. Ale bylo to pro ně vždycky jednoduché? Vezmi si, jak rozmanitý byl třeba sbor v Římě. Nebyli tam jenom Židé, kteří se odmalička učili poslouchat Mojžíšův zákon, ale i lidé z jiných národů, kteří pocházeli z úplně odlišného prostředí. Někteří křesťané byli podle všeho otroci, zatímco jiní byli svobodní. Někteří možná otroky dokonce vlastnili. Jak mohli křesťané tyhle rozdíly překonat a mít jeden druhého čím dál radši? Apoštol Pavel je vybídl: „Navzájem [se] přijímejte.“ (Přečti Římanům 15:7.) Co tím myslel? Slovo přeložené jako „přijímat“ znamená chovat se k někomu laskavě nebo pohostinně, třeba ho pozvat k sobě domů nebo ho přijmout do svého okruhu přátel. Například Filemonovi Pavel řekl, aby se ke svému uprchlému otroku Onesimovi zachoval hezky. Napsal mu: „Přijmi ho tak, jako bys přijal mě.“ (Filem. 17) A Priscilla a Aquila se ujali Apolla, který toho o křesťanství věděl míň než oni, a „vzali ho k sobě“. (Sk. 18:26) Tihle křesťané nedovolili, aby je rozdíly rozdělily, ale byli si blízcí.

14. Jak Anna a její manžel ukázali, že mají druhé rádi?

¹⁴ A co my? Když bratry a sestry přijmeme do svého okruhu přátel, často se nám to vrátí a svojí láskou nás zahrnou i oni. (2. Kor. 6:11–13) Přesně to zažila Anna s manželem. Krátce potom, co se přestěhovali do svého nového misionářského působiště v západní Africe, začala pandemie covidu-19. Kvůli tomu se nemohli osobně vídat s lidmi ze sboru. Jak jim mohli dát najevo svoji lásku? Zkontaktovali se s nimi přes videohovor a řekli jim, že by je rádi líp poznali. Ty rodiny to moc potěšilo a začaly manželům často volat a psát. Proč se Anna s manželem tak snažili? Anna říká: „Nikdy nezapomenu, jak bratři a sestry mně a mojí rodině projevovali lásku v časech dobrých i zlých. A to mě motivuje, abych to samé dělala i já.“

15. Co se o lásce učíme od Vanessy? (Viz taky obrázek.)

¹⁵ Naše sbory jsou plné bratrů a sester, kteří pocházejí z různého prostředí a mají rozdílné osobnosti. Co nám pomůže mít je čím dál radši? Když se budeme zaměřovat na jejich dobré vlastnosti. Vanesse, která slouží na Novém  Zélandu, někteří lidé ve sboru lezli na nervy a bylo pro ni těžké s nimi vycházet. Pak se ale rozhodla, že se jim nebude vyhýbat a bude s nimi trávit víc času. To jí pomohlo vidět, co na nich má Jehova rád. Vypráví: „Od té doby, co je můj manžel krajský dozorce, se setkáváme se spoustou bratrů a sester, kteří mají nejrůznější osobnosti. Ale už je pro mě snazší s nimi vycházet. Teď už rozmanitost miluju. A je jasné, že Jehova taky, protože nás přitáhl do tak pestré skupiny lidí.“ Když se učíme dívat na druhé tak jako Jehova, dokazujeme tím, že je máme rádi. (2. Kor. 8:24)

16. Proč bude láska ve velkém soužení tak důležitá? (Viz taky obrázek.)

¹⁶ Ve velkém soužení bude láska životně důležitá. Až soužení začne, jak nás Jehova ochrání? Zamysli se nad tím, jaký pokyn dal svému lidu ve starověkém Babyloně, když mělo být tohle město dobyté. Řekl jim: „Můj lide, vejdi do svých vnitřních místností a zavři za sebou dveře. Na chvíli se skryj, dokud se nepřežene hněv.“ (Iz. 26:20) Zdá se, že tahle slova budou platit i pro nás ve velkém soužení. Těmi „vnitřními místnostmi“ možná budou naše sbory. Jehova nám slibuje, že když zůstaneme s našimi bratry a sestrami jednotní, ochrání nás. Proto se musíme už teď ze všech sil snažit, abychom je nejenom tolerovali, ale měli je doopravdy rádi. Může na tom záviset náš život!

17. Co ve velkém soužení dokážeme, když se na něj budeme připravovat už teď?

¹⁷ Až přijde „Jehovův velký den“, bude to pro celé lidstvo nesmírně těžké období. (Sef. 1:14, 15) A problémy se nevyhnou ani Božím služebníkům. Ale když se budeme připravovat už teď, dokážeme zůstat klidní a pomáhat druhým. Vytrváme, ať už se nám do cesty postaví cokoli. Když se naši spoluvěřící ocitnou v nouzi, soucit nás bude motivovat, abychom pro ně udělali všechno, co je v našich silách, a zajistili jim to, co potřebují. A když se bratry a sestry naučíme mít rádi už teď, dokážeme je milovat i v budoucnosti. Jehova nás pak odmění věčným životem ve světě, kde si na problémy a trápení ani nevzpomeneme. (Iz. 65:17)