1., 2. a) Proč jsou slova z 5. Mojžíšovy 6:4 dobře známá? b) Proč Mojžíš tato slova řekl?

UŽ PO STALETÍ odříkává mnoho zbožných židů ráno a večer těchto šest slov z 5. Mojžíšovy 6:4 v modlitbě, které se podle prvního slova tohoto verše říká Šema. Považují to za projev svojí výlučné oddanosti Bohu.

² Jsou to slova z Mojžíšovy závěrečné řeči k izraelskému národu, kterou pronesl roku 1473 př. n. l. na Moabských pláních. Izraelité se tehdy chystali překročit řeku Jordán a vstoupit do Zaslíbené země. (5. Mojž. 6:1) Mojžíš, který byl po čtyřicet let jejich vůdcem, je chtěl svými závěrečnými slovy povzbudit, aby odvážně čelili nástrahám, které na ně čekají. Museli důvěřovat svému Bohu a být mu věrní. Mojžíš jim proto připomněl Deset přikázání a další zákony, které od Jehovy dostali, a pak řekl to, co čteme v 5. Mojžíšově 6:4, 5. (Přečti.)

3. Nad kterými otázkami se v tomto článku zamyslíme?

 ³ Izraelité uctívali jen jednoho Boha – Boha svých praotců Abrahama, Izáka a Jákoba. Proč jim tedy Mojžíš připomínal, že jejich Bůh Jehova je „jeden Jehova“? Jak tato myšlenka souvisí s tím, že máme milovat Jehovu celým svým srdcem, duší a silou, jak se to píše v 5. verši? A jaké ponaučení si z 5. Mojžíšovy 6:4, 5 můžeme vzít?

4., 5. a) Co může znamenat výraz „jeden Jehova“? b) V čem se Jehova liší od bohů, které uctívaly starověké národy?

⁴ Jedinečnost. Hebrejský výraz přeložený v tomto verši slovem „jeden“ označuje víc než jenom počet. Může znamenat „jediný“ nebo „jedinečný“. Jehova je stvořitel nebes a země, svrchovaný vládce vesmíru. Žádný Bůh kromě něho neexistuje. A žádný bůh se mu nepodobá. (2. Sam. 7:22) Nezdá se, že by se Mojžíš svým výrokem snažil vyvrátit nesprávnou představu o trojjedinosti Boha. Jeho slova byla pro Izraelity připomínkou, že mají uctívat výlučně Jehovu. Neměli se nechat ovlivnit okolními národy, které uctívaly různé bohy a bohyně a připisovaly jim moc nad přírodními silami.

⁵ Například Egypťané uctívali Ra, boha slunce, Nut, bohyni oblohy, Geba, boha země, Hapiho, boha Nilu, a různá posvátná zvířata. Mnozí tito falešní bohové byli pokořeni během deseti ran, které Jehova Egyptu uštědřil. Kananejci zase uctívali především Baala, boha plodnosti, kterého považovali za svého ochránce a kterému připisovali moc nad oblohou, deštěm a bouří. (4. Mojž. 25:3) Izraelité museli pamatovat na to, že jejich Bůh Jehova je ten jediný pravý, tedy „jeden“. (5. Mojž. 4:35, 39)

6., 7. Jaký další význam má výraz „jeden Jehova“ a jak Jehova prokázal, že takový opravdu je?

⁶ Neměnnost a věrnost. Výraz „jeden Jehova“ nese také myšlenku spolehlivosti a stálosti, kterými se vyznačuje Jehovova činnost a jeho záměr. Jehova není nevyzpytatelný a nejedná rozporuplně. Naopak je věrný a čestný a vždy jedná podle svých zásad. Abrahamovi slíbil, že jeho potomkům dá Zaslíbenou zemi, a potom vykonal mocné skutky, aby tento slib splnil. Ani za 430 let, která mezitím uplynula, jeho odhodlání dodržet své slovo nezesláblo. (1. Mojž. 12:1, 2, 7; 2. Mojž. 12:40, 41)

⁷ Když o několik set let později nazval Jehova Izraelity svými svědky, prohlásil: „Jsem Týž. Přede mnou nebyl vytvořen Bůh a po mně nadále nebyl žádný.“ Pak znovu zdůraznil, že jeho záměr se nikdy nezmění, když řekl: „Jsem po celý čas Týž.“ (Iz. 43:10, 13; 44:6; 48:12) Izraelité mohli být šťastní, že slouží Bohu, na kterého se můžou vždy spolehnout. A za to samé jsme vděční i my dnes. (Mal. 3:6; Jak. 1:17)

8., 9. a) Co Jehova očekává od svých služebníků? b) Jak Ježíš zdůraznil důležitost Mojžíšových slov?

⁸ Mojžíš Izraelity ujistil, že Jehovova  láska k nim nikdy nezeslábne. Jehova proto přirozeně očekával, že i oni ho budou milovat celým srdcem, duší a silou a že mu budou bezvýhradně oddaní. Tento vztah k Bohu si měli vytvořit i mladí – jejich rodiče je k tomu měli vést při každé příležitosti. (5. Mojž. 6:6–9)

⁹ Vzhledem k tomu, že Jehovův záměr se nemění, nemění se ani jeho základní požadavky na ty, kdo ho chtějí uctívat správným způsobem. I my mu proto musíme být bezvýhradně oddaní a milovat ho celým svým srdcem, myslí i silou. Ježíš řekl, že to je nejdůležitější přikázání. (Přečti Marka 12:28–31.) Zamysleme se teď nad tím, jak můžeme svými skutky ukázat, že Jehova je pro nás „jeden Jehova“. (Mar. 12:28–31)

10., 11. a) Co to znamená být Jehovovi bezvýhradně oddaný? b) Jak projevili bezvýhradnou oddanost mladí Hebrejci v Babyloně?

¹⁰ Jedním z projevů toho, že Jehova je pro nás „jeden Jehova“, je to, že jsme mu bezvýhradně oddaní. Nesmíme se nechat ovlivnit myšlenkami nebo zvyky z jiných náboženství. Kdybychom Jehovu považovali jen za jednoho z mnoha bohů, byť za toho nejvyššího, bylo by to špatně. Je to jediný skutečný Bůh. Jen on má být uctíván. (Přečti Zjevení 4:11.)

¹¹ V Bibli čteme o tom, jak mladí Hebrejci Daniel, Chananjáš, Mišael a Azarjáš projevili Jehovovi bezvýhradnou oddanost, když odmítli jíst nečisté jídlo. Danielovi tři přátelé se později nepoklonili zlaté soše, kterou postavil král Nebukadnecar. Tito Hebrejci měli jasno v tom, co je nejdůležitější. Nebyli ochotní ze své oddanosti Bohu slevit. (Dan. 1:1–3:30)

12. Na co si musíme dávat pozor, pokud chceme být Jehovovi bezvýhradně oddaní?

¹² Pokud chceme být Jehovovi bezvýhradně oddaní, musíme si dávat pozor na věci, které by mohly vytlačovat Jehovu z prvního místa v našem životě. Co by to mohlo být? V Deseti přikázáních Jehova Izraelitům jasně ukázal, že nemají mít žádného jiného boha a že se musí vyhýbat jakékoli formě modlářství. (5. Mojž. 5:6–10) V dnešní době může mít modlářství mnoho podob, z nichž některé není lehké rozpoznat. Jehovovy požadavky se ale nezměnily. Jehova je stále „jeden Jehova“. Pojďme si ukázat, k čemu by nás tento fakt měl vést v dnešní době.

13. Co bychom mohli začít milovat víc než Jehovu?

¹³ V Kolosanům 3:5 (přečti) nacházíme důrazné varování před věcmi, které by mohly narušit naši oddanost Bohu. Stojí za povšimnutí, že jednou z forem modlářství je chtivost. Člověk totiž může po bohatství a luxusu začít toužit tak silně, že se pro něj v podstatě stanou bohem. I ostatní věci uvedené v tomto verši ale nějakým způsobem souvisí s chtivostí, a tudíž i s modlářstvím. Silná touha po nich by mohla vést k tomu, že je začneme milovat víc než Boha. Nemůžeme riskovat, že nad námi něco z toho získá takovou moc, že Jehova už pro nás nebude „jeden Jehova“.

14. Před čím apoštol Jan varoval spolukřesťany?

 ¹⁴ Tuto myšlenku vyjádřil i apoštol Jan, když varoval křesťany, že pokud někdo miluje věci, za kterými ho žene „touha těla a touha očí a okázalé vystavování prostředků, které má někdo k životu“, pak v něm „není . . . Otcova láska“. (1. Jana 2:15, 16) Musíme si proto dávat pozor, aby nás nezlákalo něco ve světě, například zkažená zábava, společnost lidí, kteří nemilují Jehovu, nebo nevhodná móda. Láska ke světu by se mohla projevit také tím, že bychom třeba pomocí vyššího vzdělání usilovali o „velké věci“. (Jer. 45:4, 5) Nový svět je velmi blízko. Pamatujme proto na Mojžíšova slova „Jehova, náš Bůh, je jeden Jehova“. Když těmto slovům rozumíme a pevně jim věříme, motivuje nás to, abychom Bohu sloužili oddaně a v souladu s jeho vůlí. (Hebr. 12:28, 29)

15. Proč Pavel připomínal křesťanům, že mají jednoho Boha, Jehovu?

¹⁵ Vzhledem k tomu, že výraz „jeden Jehova“ nese myšlenku jednoty a souladu, měly by tyto rysy být patrné i mezi Jehovovými služebníky. Do křesťanského sboru v prvním století patřili Židé, Řekové, Římané a další národnosti. Jejich kultura, zvyky a názory na běžné věci se velmi lišily. Pro některé z nich bylo těžké přizpůsobit se novému způsobu uctívání nebo se zcela zbavit svých dřívějších zvyků. Apoštol Pavel jim proto připomínal, že křesťané mají jednoho Boha, Jehovu. (Přečti 1. Korinťanům 8:5, 6.)

16., 17. a) Jaké proroctví se dnes splňuje a jak? b) Co by mohlo narušit naši jednotu?

 ¹⁶ A jak je to dnes v našich sborech? Prorok Izajáš předpověděl, že „v konečné části dnů“ budou k Jehovovu vyvýšenému místu uctívání přicházet lidé ze všech národů a říkat: „[Jehova] nás bude poučovat o svých cestách, a my budeme chodit po jeho stezkách.“ (Iz. 2:2, 3) Je úžasné na vlastní oči pozorovat, jak se toto proroctví splňuje. V mnoha sborech Jehovu společně uctívají bratři a sestry různých národností, kultur a jazyků. Tato pestrost s sebou ale někdy může přinášet určité komplikace.

¹⁷ Jak se například díváš na spolukřesťany, kteří pochází z odlišného kulturního prostředí? Možná nemluví plynně tvým jazykem a jejich styl oblékání, společenské zvyklosti nebo stravovací návyky se od těch tvých velmi liší. Máš tendenci se takovým bratrům vyhýbat a přátelit se hlavně s těmi, kteří pocházejí ze stejného prostředí jako ty? A co když zodpovědní bratři ve tvém sboru nebo kraji jsou mladší než ty nebo jsou jiné národnosti? Dovolíš, aby takové rozdíly narušily soulad, který by měl mezi Jehovovými služebníky být?

18., 19. a) K čemu vybízel Pavel v dopise Efezanům 4:1–3? b) Jak můžeme přispívat k jednotě ve sboru?

¹⁸ Co nám pomůže, abychom takovým způsobem jednotu nenarušovali? Povšimněme si, co apoštol Pavel napsal křesťanům v Efezu, což bylo prosperující multikulturní město. (Přečti Efezanům 4:1–3.) Nejdřív se zmínil o poníženosti mysli, mírnosti, trpělivosti a lásce. Tyto vlastnosti by se daly přirovnat k pilířům nějaké budovy. Kromě pevných pilířů ale každá budova potřebuje také pravidelnou údržbu, jinak by mohla začít chátrat. Podobně je potřeba udržovat jednotu ve sboru. Pavel proto Efezany vybídl, aby „usilovali o zachování jednoty ducha“.

¹⁹ Každý z nás by měl považovat za svoji povinnost přispívat k jednotě ve sboru. Jak to můžeme dělat? Je potřeba, abychom rozvíjeli a projevovali vlastnosti, o kterých mluvil Pavel – pokoru, mírnost, trpělivost a lásku – a o zachování jednoty a pokoje aktivně usilovali. Nedorozumění mezi křesťany jsou jako trhliny v jednotě sboru. Aby sbor zůstal jednotný, musíme se snažit všechny takové trhliny zacelovat.

20. Jak můžeme dát najevo, že rozumíme výroku „Jehova, náš Bůh, je jeden Jehova“?

²⁰ „Jehova, náš Bůh, je jeden Jehova.“ Tento výrok má hluboký význam. Pomohl Izraelitům překonat těžkosti, kterým čelili při dobývání Zaslíbené země. Když si tato slova vezmeme k srdci, pomůžou nám přežít velké soužení a následně přispívat k pokoji a jednotě v novém světě. Dál Jehovovi věrně služme s bezvýhradnou oddaností. Milujme ho celou duší a poctivě se snažme přispívat k naší křesťanské jednotě. Když to budeme dělat, můžeme se těšit, že budeme mezi těmi, které Ježíš posoudí jako ovce a řekne jim: „Pojďte vy, kterým požehnal můj Otec, dědičně se ujměte království připraveného pro vás od založení světa.“ (Mat. 25:34)