1., 2. Proč byl Daniel v Božích očích „velmi žádoucí“ a jak můžeme jeho postoj napodobovat?

KDYŽ byli židovští vyhnanci přivedeni do Babylonu, ocitli se ve městě plném model a lidí, kteří uctívali démony. Ale věrní Židé, jako byl Daniel a jeho tři přátelé, se tímto prostředím nenechali formovat. (Dan. 1:6, 8, 12; 3:16–18) Rozhodli se, že budou uctívat jenom Jehovu a že pouze on bude jejich Hrnčířem. A svého rozhodnutí se drželi. I když Daniel strávil v Babyloně skoro celý život, Boží anděl o něm řekl, že je „velmi žádoucí“. (Dan. 10:11, 19)

² V biblických dobách někdy hrnčíř vtlačil hlínu do určité formy, aby získala požadovaný tvar. Boží služebníci uznávají, že Jehova má jako vládce celého vesmíru právo formovat národy. (Přečti Jeremjáše 18:6.) Zároveň má autoritu tvarovat každého z nás jednotlivě. Přesto ale respektuje naši svobodnou vůli a chce, abychom se sami rozhodli, jestli se jím necháme formovat. V tomto článku si ukážeme, co můžeme udělat pro to, abychom se podobali měkké a tvárné hlíně. Budeme uvažovat o třech otázkách: 1. Co by mohlo způsobit, že nebudeme reagovat na Boží vedení? 2. Jak můžeme rozvíjet vlastnosti, díky kterým budeme tvární a poddajní? 3. Jak se můžou rodiče při formování svých dětí řídit Božími pokyny?

3. Kvůli čemu by se mohlo naše srdce zatvrdit? Uveď příklad.

³ V Příslovích 4:23 čteme: „Více než všechno ostatní, co má být střeženo, bedlivě střež své srdce, neboť z něho jsou zdroje života.“ Například před čím musíme svoje srdce střežit? Pokud nechceme, aby se zatvrdilo, musíme si dávat pozor, abychom nezačali být pyšní, nezvykli si hřešit a neztratili víru. Kdybychom proti tomu nebojovali, mohli bychom si vypěstovat neposlušný a vzpurný postoj. (Dan. 5:1, 20; Hebr. 3:13, 18, 19) Příkladem toho, k čemu může vést pýcha, byl judský král Uzzijáš. (Přečti 2. Paralipomenon 26:3–5, 16–21.) Ze začátku „činil to, co bylo správné v Jehovových očích“ a „pátral po Jehovovi“. „Jakmile však byl silný, jeho srdce se stalo domýšlivým“, i když za to, čeho dosáhl, vděčil Bohu. Dokonce vstoupil do chrámu a chtěl tam pálit kadidlo, což byla výsada kněží – Áronových potomků. Když ho pak kněží na jeho chybu upozornili, pyšný král se rozzuřil. K čemu to vedlo? Jehova Uzzijáše pokořil tím, že ho postihl malomocenstvím, ze kterého se až do smrti neuzdravil. (Přísl. 16:18)

4., 5. Co by se mohlo stát, kdybychom si nedávali pozor na pýchu? Uveď konkrétní příklad.

⁴ Pokud bychom si na pýchu nedávali pozor, mohli bychom si o sobě podobně jako Uzzijáš začít myslet „více, než je nutné si myslet“. Kdyby nás pak někdo na základě Bible upozornil na nějaký nedostatek, možná bychom to odmítli přijmout. (Řím. 12:3; Přísl. 29:1) Sborový starší jménem Jim se v určité záležitosti neshodl s ostatními staršími. Vzpomíná: „Řekl jsem bratrům, že jsou nelaskaví, a ze schůzky starších jsem odešel.“ Asi o půl roku později přešel do sousedního sboru, kde ale starším jmenován nebyl. Vypráví: „Byl jsem zničený. Přesvědčení, že jsem v právu, mě tak ovládlo, že jsem přestal sloužit Jehovovi.“ Jim byl nakonec nečinný deset let. Říká: „Moje uražená ješitnost způsobila, že jsem z toho, co se stalo, začal obviňovat Jehovu. Během těch let za mnou bratři chodili a snažili se mi pomoct, ale já jsem to odmítal.“

⁵ Jak ukazuje Jimův příběh, pýcha může vést k tomu, že začneme omlouvat svoje jednání a že už se nepodobáme tvárné hlíně, ale naopak hlíně tvrdé a nepoddajné. (Jer. 17:9) Jim vzpomíná: „Nedokázal jsem přestat myslet na to, jak špatně se druzí podle mě chovali.“ Zažil jsi někdy něco podobného? Dotklo se tě to, co udělal někdo ze spolukřesťanů, nebo to, že jsi ztratil určitou výsadu? Jak jsi v takové situaci zareagoval? Projevila se u tebe pýcha? Nebo jsi myslel hlavně na to, jak zachovat dobré vztahy a zůstat věrný Jehovovi? (Přečti Žalm 119:165; Kolosanům 3:13.)

6. Co by se mohlo stát, kdybychom si zvykli hřešit?

⁶ Člověk se může zatvrdit také tehdy, když si zvykne hřešit, a možná to dokonce skrývá. Protože nereaguje na Jehovovo vedení, může pro něj být čím dál snazší se nesprávného jednání dopouštět. Jeden bratr řekl, že po nějaké době už ho jeho špatné jednání ani moc netrápilo. (Kaz. 8:11) Jiný bratr, který si zvykl dívat se na pornografii, později připustil, že začal mít kritický postoj ke starším. Sledování pornografie narušovalo jeho vztah s Jehovou. Nakonec všechno vyšlo najevo a bratr dostal pomoc, kterou tolik potřeboval.  Je pravda, že všichni jsme nedokonalí. Pokud ale začínáme být kritičtí nebo svoje špatné jednání omlouváme, místo abychom Jehovu prosili o odpuštění a pomoc, může to být signál toho, že se naše srdce zatvrzuje.

7., 8. a) Jak je z příkladu Izraelitů vidět, že nedostatek víry zatvrzuje srdce? b) Co se z toho můžeme naučit?

⁷ Další příčinou toho, že se něčí srdce zatvrdí, může být nedostatek víry. Vidíme to na příkladu Izraelitů, které Jehova vysvobodil z Egypta a kteří byli svědky mnoha úžasných zázraků. Přesto se v době, kdy už měli Zaslíbenou zemi na dosah, jasně ukázalo, že Bohu nedůvěřují. Dostali strach a začali reptat proti Mojžíšovi. Dokonce se chtěli vrátit do Egypta, kde byli otroky. Jehovu to hluboce zasáhlo. Řekl: „Jak dlouho se mnou bude tento lid zacházet bez úcty?“ (4. Mojž. 14:1–4, 11; Žalm 78:40, 41) Kvůli svému zatvrzelému srdci a slabé víře tito Izraelité zemřeli v pustině.

⁸ Dnes, kdy máme na dosah nový svět, je i naše víra zkoušena. Je proto potřeba, abychom zkoumali, jak pevnou víru máme. Zamysli se například nad tím, jak se díváš na Ježíšova slova z Matouše 6:33. Polož si otázky: Je z mých cílů a rozhodnutí vidět, že Ježíšovu slibu opravdu věřím? Byl bych ochotný vynechávat shromáždění nebo méně chodit do služby, kdybych si díky tomu vydělal víc peněz? Co udělám, když zjistím, že mě moje práce čím dál víc pohlcuje? Dovolím, aby mě svět vtlačil do svojí formy, a možná mě dokonce odvedl od služby Jehovovi?

9. Proč bychom měli „zkoušet“, zda jsme ve víře, a jak to můžeme dělat?

⁹ Naše srdce by se mohlo zatvrdit také v případě, že bychom se důsledně neřídili tím, co Bible říká například o špatné společnosti, postoji k vyloučeným nebo výběru zábavy. Pokud je to tvůj problém, je nezbytné, aby ses zamyslel nad kvalitou svojí víry. Bible říká: „Zkoušejte, zda jste ve víře, prokazujte, co sami jste.“ (2. Kor. 13:5) Upřímné sebezkoumání ve světle Božího Slova by mělo být naším dobrým zvykem.

10. Co nám pomůže, abychom se podobali tvárné hlíně?

¹⁰ Od Boha jsme dostali několik darů, které nám pomáhají, abychom se dál podobali tvárné hlíně. Patří k nim jeho Slovo, křesťanský sbor a kazatelská služba. Když si každý den uděláme čas na čtení Bible a rozjímání, Jehova nás pak může snadněji formovat. Od každého izraelského krále vyžadoval, aby si vlastnoručně opsal Boží Zákon a den co den si v něm četl. (5. Mojž. 17:18, 19) Apoštolové si zase uvědomovali, že čtení Písma a rozjímání o něm je nezbytné pro jejich službu. Ve svých spisech se na stovkách míst odkazovali na Hebrejská písma nebo z nich přímo citovali a lidi, kterým kázali, povzbuzovali k tomu, aby si Boží Slovo také četli a uvažovali o něm. (Sk. 17:11) I my dnes chápeme, jak jsou tyto činnosti důležité. (1. Tim. 4:15) Když si Bibli každý den čteme a do hloubky přemýšlíme o tom, co jsme se dozvěděli, pomáhá nám to, abychom zůstali pokorní a Jehova nás mohl snadno tvarovat.

11., 12. Jak nás může Jehova tvarovat pomocí sboru? Uveď příklad.

¹¹ Jehova nás formuje také prostřednictvím křesťanského sboru. Bere přitom v úvahu potřeby každého jednotlivce. Postoj Jima, o kterém jsme už mluvili,  se začal měnit díky tomu, že se o něj jeden ze starších upřímně zajímal. Jim vzpomíná: „Nikdy mi nic nevyčítal ani mě nekritizoval. Byl pozitivní a viděl jsem na něm, že mi upřímně chce pomoct.“ Asi za tři měsíce ten starší pozval Jima na shromáždění. „Bratři a sestry mě přivítali s otevřenou náručí,“ vypráví Jim. „Jejich láska znamenala zásadní obrat v mém životě. Začal jsem chápat, že moje pocity nejsou to nejdůležitější. S pomocí bratrů a mojí milované manželky, která se od Jehovy nikdy nevzdálila, jsem postupně zase získal duchovní sílu. Hodně mě taky povzbudily články ‚Jehova není vinen‘ a ‚Služ Jehovovi věrně a oddaně‘, které vyšly ve Strážné věži z 15. listopadu 1992.“

¹² Za čas byl Jim znovu jmenován starším. Dnes pomáhá bratrům, kteří bojují s podobnými problémy jako on, aby se duchovně uzdravili. Svoje vyprávění uzavírá slovy: „I když jsem si myslel, že mám k Jehovovi dobrý vztah, ve skutečnosti to tak nebylo. Mrzí mě, že jsem se nechal zaslepit pýchou, takže jsem nechápal, co je opravdu důležité, a byl jsem posedlý hledáním chyb na druhých.“ (1. Kor. 10:12)

13. Jaké vlastnosti nám služba pomáhá rozvíjet a k čemu to může vést?

¹³ A v jakém smyslu nás může formovat kazatelská služba? Když oznamujeme dobrou zprávu, pomáhá nám to rozvíjet pokoru a ovoce Božího ducha. (Gal. 5:22, 23) Určitě to můžeš potvrdit z vlastní zkušenosti. Navíc když ve službě napodobujeme Ježíšovy vlastnosti, pro lidi je dobrá zpráva přitažlivější, a pokud k nám měli negativní postoj, může se  to změnit. Například jedna dvojice svědků v Austrálii se setkala se ženou, která se rozzlobila a začala s nimi mluvit velmi nevybíravě. Oni ale zachovali klid. Tu ženu to později mrzelo, a tak napsala do pobočky. Mimo jiné uvedla: „Těm dvěma trpělivým a mírným lidem bych se chtěla omluvit za svoje povýšené chování. Byla to ode mě hloupost, že jsem se lidí, kteří mluvili o Božím Slově, snažila takhle zbavit.“ Myslíš, že by ta žena něco podobného napsala, kdyby svědkové reagovali byť jen trochu podrážděně? Asi ne. Je z toho vidět, že naše služba přináší mnoho dobrého jak lidem, se kterými mluvíme, tak nám samotným.

14. Co je nutné k tomu, aby se rodičům dařilo dobře formovat svoje děti?

¹⁴ Malé děti jsou většinou přirozeně pokorné a rády se učí. (Mat. 18:1–4) Je tedy moudré, když jim rodiče už v tomto období jejich života pomáhají, aby poznaly pravdu a zamilovaly si ji. (2. Tim. 3:14, 15) K tomu je ale samozřejmě nutné, aby pravdu sami milovali a žili v souladu s ní. Děti pak o pravdě nejen slyší, ale také poznávají, jak působí na život člověka. Navíc jim to pomáhá pochopit, že ukázňování je projevem lásky, kterou k nim rodiče i Jehova mají.

15., 16. Jak by rodiče měli projevit důvěru v Jehovu, když je jejich dítě vyloučeno?

¹⁵ Někteří mladí sice vyrůstají v křesťanské rodině, ale nakonec se rozhodnou od Jehovy odejít nebo jsou vyloučeni. Pro ostatní v rodině je to velká rána. Jedna sestra v Jihoafrické republice vzpomíná: „Když byl můj bratr vyloučen, bylo mi, jako kdyby zemřel. Trhalo mi to srdce.“ Jak na to ale ona a rodiče reagovali? Řídili se pokyny z Božího Slova. (Přečti 1. Korinťanům 5:11, 13.) Rodiče řekli: „Rozhodli jsme se, že budeme uplatňovat biblické zásady. Věděli jsme, že poslouchat Boha je to nejlepší, co můžeme udělat. To, že byl náš syn vyloučen, jsme brali jako ukáznění od Jehovy a byli jsme si jistí, že Jehova lidi ukázňuje z lásky a ve správné míře. Kromě naprosto nezbytných rodinných záležitostí jsme se proto se synem nestýkali.“

¹⁶ A jak to vnímal on? Později řekl: „Nebral jsem to tak, že by mě rodina nenáviděla. Věděl jsem, že poslouchají Jehovu a jeho organizaci.“ A dodal: „Když jste v situaci, kdy Jehovu musíte prosit o pomoc a odpuštění, uvědomíte si, jak moc ho potřebujete.“ Asi si umíš představit, jakou měla ta rodina radost, když byl syn znovu přijat do sboru. Ano, když si Jehovy všímáme „na všech svých cestách“, přináší to mnoho dobrého. (Přísl. 3:5, 6; 28:26)

17. Proč bychom se měli ve svém každodenním životě podřizovat Jehovovi a co nám to přinese?

¹⁷ Prorok Izajáš předpověděl, že krátce před koncem zajetí v Babyloně kajícní Židé řeknou: „Jsi náš Otec, Jehovo. Jsme hlína a ty jsi náš Hrnčíř; a všichni jsme dílo tvé ruky.“ A budou prosit: „Nevzpomínej navždy na naše provinění. Jen pohleď, prosím: všichni jsme tvůj lid.“ (Iz. 64:8, 9) Když se i my budeme ve svém každodenním životě pokorně podřizovat Jehovovi, budeme pro něj „velmi žádoucí“, stejně jako prorok Daniel. Jehova nás bude navíc dál formovat prostřednictvím svého Slova, svatého ducha a svojí organizace, abychom před ním jednou mohli stát jako jeho dokonalé děti. (Řím. 8:21)