1., 2. Jak byl v Bibli předpovězen rozmach Boží organizace?

DNEŠNÍ celosvětová organizace Božích věrných služebníků, svědků Jehovových, je opravdu jedinečná. I když ji tvoří nedokonalí lidé, díky působení Božího ducha stále roste a rozvíjí se. Dokladů o tom, že Jehova svoje nedokonalé, ale věrné služebníky podporuje, je mnoho. Zamysleme se nad několika z nich.

² Když v roce 1914 začaly poslední dny současného systému, bylo Božích služebníků poměrně málo. Jehova je ale podporoval v jejich kazatelském úsilí, a tak v následujících desetiletích poznaly miliony lidí biblickou pravdu a staly se svědky Jehovovými. Tento úžasný vzrůst Jehova předpověděl slovy: „Z maličkého se stane tisíc a z malého mocný národ. Já, Jehova, to urychlím ve svůj čas.“ (Iz. 60:22) Dnes je jasně vidět, jak se toto proroctví splňuje. Božích služebníků je víc, než kolik má mnoho států obyvatel.

3. Z čeho je vidět, že Boží služebníci mezi sebou mají lásku?

³ Jehova svým služebníkům také pomáhá, aby ještě lépe  projevovali jeho dominantní vlastnost – lásku. (1. Jana 4:8) Ježíš, který Boží lásku zrcadlil, řekl svým učedníkům: „Dávám vám nové přikázání, abyste milovali jeden druhého . . . Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:34, 35) Naše vzájemná láska se jasně projevila například v dobách, kdy se národy vrhaly do krvavých konfliktů. Jen ve druhé světové válce zemřelo přibližně 55 milionů lidí. Svědkové Jehovovi se ale tohoto vraždění neúčastnili. (Přečti Micheáše 4:1, 3.) Zůstali čistí „od krve všech lidí“. (Sk. 20:26)

4. Proč je pozoruhodné, jak se Boží organizace rozvíjí?

⁴ Boží organizace se rozvíjí navzdory tomu, že dnešnímu světu vládne její mocný nepřítel Satan, „bůh tohoto systému věcí“. (2. Kor. 4:4) Satan zásadním způsobem ovlivňuje sdělovací prostředky a dění na světové politické scéně. Přesto nedokáže zastavit kázání dobré zprávy. Protože ale ví, že už mu zbývá jen málo času, snaží se nejrůznějšími způsoby odvádět lidi od uctívání Jehovy. (Zjev. 12:12)

5. Proč se občas stává, že nám někdo ublíží? (Viz úvodní obrázek.)

⁵ Praví křesťané dobře vědí, jak důležité je milovat Boha a jeden druhého. Sám Ježíš to zdůraznil, když řekl: „‚Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je největší a první přikázání. To druhé, jemu podobné, je: ‚Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.‘“ (Mat. 22:35–39) Bible ale jasně ukazuje, že kvůli Adamovu hříchu jsme všichni nedokonalí. (Přečti Římanům 5:12, 19.) Proto nám občas ve sboru může někdo ublížit něčím, co řekne nebo udělá. Jak zareagujeme, když se něco takového stane? Neoslabí to naši lásku k Jehovovi? Zůstaneme jemu i jeho organizaci věrní? I Boží služebníci z minulosti někdy udělali nebo řekli něco, čím druhým ublížili. Bude velmi užitečné, když se nad několika takovými biblickými zprávami zamyslíme.

6. V čem Eli selhal?

⁶ Velekněz Eli měl dva syny, kteří porušovali Jehovovy zákony. V Bibli se o nich píše: „Eliho synové byli neužiteční muži; neuznávali Jehovu.“ (1. Sam. 2:12) Jejich otec zastával klíčovou úlohu – měl totiž lidem pomáhat, aby Jehovu uctívali správným způsobem. Ale přestože věděl, že se jeho synové dopouštějí vážných hříchů, nic s tím neudělal. Jehova proto Eliho i jeho syny přísně potrestal. (1. Sam. 3:10–14) Rozhodl také, že Eliho potomci o velekněžský úřad jednou přijdou. Kdybys žil v Eliho době, jak by na tebe působilo to, že Eli přehlíží hříchy svých synů? Ztratil bys kvůli tomu víru? Přestal bys sloužit Bohu?

7. Jakých hříchů se dopustil David a jak na to Jehova zareagoval?

⁷ Krále Davida měl Jehova velmi rád. Označil ho za muže „příjemného svému srdci“. (1. Sam. 13:13, 14; Sk. 13:22) David ale později zcizoložil s Bat-šebou a ta otěhotněla. Došlo  k tomu, když byl její manžel Urijáš ve válce. Když se na čas vrátil do Jeruzaléma, snažil se ho David přimět, aby šel domů a strávil s Bat-šebou noc. Chtěl totiž, aby to vypadalo, že otcem dítěte je Urijáš. Urijáš to ale neudělal, a tak David zařídil, aby padl v bitvě. David za svůj zločin draze zaplatil – na něj i na jeho domácnost přišlo neštěstí. (2. Sam. 12:9–12) Bůh ale tomuto muži, který před ním po většinu života chodil „s ryzostí srdce“, projevil milosrdenství. (1. Král. 9:4) Kdybys v té době žil, jak bys na to, co se stalo, reagoval? Dovolil bys, aby Davidovy hříchy oslabily tvoji víru?

8. a) Co apoštol Petr tvrdil, ale jak to dopadlo? b) Proč Jehova dál používal Petra navzdory jeho selhání?

⁸ Dalším příkladem je Petr. Ježíš si ho vybral za svého apoštola. Petr ale občas řekl nebo udělal něco, čeho později litoval. Například tvrdil, že i kdyby ostatní Ježíše opustili, on ho nikdy neopustí. (Mar. 14:27–31, 50) Když byl ale Ježíš zatčen, opustili ho všichni apoštolové, včetně Petra. Petr dokonce opakovaně zapřel, že by Ježíše vůbec znal. (Mar. 14:53, 54, 66–72) Potom toho ale litoval a Jehova mu odpustil a dál ho používal. Kdybys byl tehdy jedním z Ježíšových učedníků, mělo by Petrovo jednání vliv na tvůj vztah s Jehovou?

9. Proč jsi si jistý, že Bůh jedná vždy spravedlivě?

⁹ Podobných případů, kdy nějaký Jehovův služebník udělal něco špatného a ublížil druhým, by se v minulosti i současnosti dala najít celá řada. Jak zareaguješ, když se něco takového stane? Dovolíš, abys kvůli něčím chybám ztratil víru a vzdálil se od Jehovy a jeho organizace, včetně spolukřesťanů ve tvém sboru? Nebo si řekneš, že Jehova možná dává hříšníkovi čas,  aby činil pokání, a že nakonec uvede věci do pořádku? Občas se ale stává, že někdo, kdo se dopouští vážných hříchů, Jehovovo milosrdenství nekajícně odmítá. Budeš důvěřovat, že Jehova jednání takových lidí posoudí spravedlivě a ve správný čas je ukázní, například tím, že budou vyloučeni ze sboru?

10. Co si Ježíš uvědomoval, pokud jde o selhání Jidáše Iškariotského a Petra?

¹⁰ V Bibli se píše o mnoha Božích služebnících, kteří zůstali věrní Jehovovi a jeho organizaci, přestože se jejich spoluvěřící dopouštěli špatných věcí. Nejlepším příkladem je v tom Ježíš. Než vybral dvanáct mužů za své apoštoly, modlil se celou noc. Jeden z nich, Jidáš Iškariotský, ho ale později zradil. A jak už jsme si řekli, Petr zapřel, že Ježíše zná. (Luk. 6:12–16; 22:2–6, 31, 32) To, že někteří učedníci Ježíše zklamali, nemělo žádný vliv na jeho vztah k Jehovovi. Ježíš věděl, že za jejich selhání nemůže Jehova ani jeho organizace, a dál se věrně věnoval svojí službě. Jehova ho za to odměnil tím, že ho vzkřísil a později ho udělal králem nebeského království. (Mat. 28:7, 18–20)

11. Co Bible předpověděla o dnešních Jehovových služebnících?

¹¹ Ježíšova důvěra v Jehovu a jeho organizaci stála na pevných základech. A i my máme mnoho důvodů, proč Jehovovi a jeho organizaci důvěřovat. Stačí se zamyslet nad tím, čeho v dnešní době pod Jehovovým vedením dosahujeme. Jednotně oznamujeme dobrou zprávu po celém světě, což nikdo jiný nedokáže, protože nemá Boží podporu. To, jak se dnes Božímu lidu po duchovní stránce daří, bylo předpovězeno v Izajášovi 65:14, kde se píše: „Pohleďte, moji vlastní sluhové budou radostně volat kvůli dobrému stavu srdce.“

12. K čemu by nás chyby druhých neměly vést?

¹² Jsme opravdu šťastní, že díky Jehovovu vedení dosahujeme tolika úžasných výsledků. Podmínky v Satanově světě se naopak stále zhoršují. Zanevřít na Jehovu nebo na jeho organizaci kvůli chybám několika spolukřesťanů by tedy rozhodně nebylo moudré. Musíme zůstat Jehovovi a jeho organizaci věrní a naučit se mít k chybám druhých správný postoj.

13., 14. a) Proč bychom měli být k druhým trpěliví? b) Na jaký slib bychom měli pamatovat?

¹³ Jak bychom se tedy měli zachovat, když nám někdo svými slovy nebo jednáním ublíží? Bible nám dává tuto výbornou radu: „Neukvapuj se ve svém duchu, takže by ses urazil, protože urážlivost spočívá v náruči hlupáků.“ (Kaz. 7:9) Musíme si uvědomovat, že od doby, kdy lidé byli dokonalí, už uplynulo 6 000 let. Nedokonalí lidé dělají chyby. Neměli bychom proto od svých spoluvěřících očekávat příliš a dovolit, aby nás jejich chyby okrádaly o radost, že můžeme v těchto posledních dnech patřit k Božímu lidu. Ještě smutnější by bylo, kdybychom  kvůli chybám druhých opustili Jehovovu organizaci. Ztratili bychom totiž nejen možnost sloužit Bohu, ale také naději na život v novém světě.

¹⁴ K tomu, abychom si udrželi radost a pevnou naději, nám pomůže, když budeme pamatovat na tento Jehovův povzbudivý slib: „Hle, tvořím nová nebesa a novou zemi; a dřívější věci nebudou připomínány ani nevstoupí do srdce.“ (Iz. 65:17; 2. Petra 3:13) Nedovol, aby tě chyby druhých připravily o tuto nádhernou budoucnost.

15. Jak máme podle Ježíšových slov reagovat na chyby druhých?

¹⁵ V novém světě ale ještě nežijeme. Proto když nám někdo slovem nebo skutkem ublíží, měli bychom přemýšlet, jak Jehova chce, abychom na to reagovali. Ježíš vyjádřil například tuto důležitou zásadu: „Jestliže . . . odpustíte lidem jejich přečiny, odpustí váš nebeský Otec i vám; jestliže však lidem neodpustíte jejich přečiny, ani váš Otec neodpustí vaše přečiny.“ Vzpomeňme si také, že když se Petr ptal, jestli má odpustit „až sedmkrát“, Ježíš odpověděl: „Říkám ti, ne až sedmkrát, ale až sedmasedmdesátkrát.“ Chtěl tím říct, že máme být vždycky ochotní odpustit. Měla by to být naše první a přirozená reakce. (Mat. 6:14, 15; 18:21, 22)

16. Jaký dobrý příklad dal Josef?

¹⁶ Dobrý příklad v tom, jak reagovat na chyby druhých, dal Josef, starší ze dvou synů, které měl Jákob s Ráchel. Jeho deset nevlastních bratrů na něj žárlilo, protože otec ho měl nejradši. Dokonce ho prodali do otroctví. Po mnoha letech se Josef díky tomu, že odváděl dobrou práci, stal druhým nejmocnějším mužem v Egyptě, hned po faraonovi. Když nastal hladomor, přišli Josefovi bratři do Egypta nakoupit jídlo. Josefa ale nepoznali. Josef mohl využít svého postavení a pomstít se jim za to, jak špatně se k němu zachovali. Místo toho je ale vyzkoušel, a když zjistil, že se změnili, dal se jim poznat. Později řekl: „Nebojte [se]. Já sám budu zásobovat vás a vaše děťátka potravou.“ Biblická zpráva dodává: „Tak je utěšil a mluvil k nim povzbudivě.“ (1. Mojž. 50:21)

17. Jak chceš reagovat na chyby druhých?

¹⁷ Je také dobré pamatovat na to, že i my máme chyby a že možná občas uděláme nebo řekneme něco, co se někoho dotkne. Když zjistíme, že jsme něco takového udělali, měli bychom za tím člověkem zajít a pokusit se věc urovnat. (Přečti Matouše 5:23, 24.) Jsme rádi, když nám druzí nevyčítají naše chyby, a tak bychom se stejně měli chovat i my k nim. V Kolosanům 3:13 čteme vybídku: „Snášejte dále jeden druhého a velkoryse jeden druhému odpouštějte, jestliže má někdo proti jinému příčinu ke stížnosti. Stejně jako Jehova velkoryse odpustil vám, tak jednejte i vy.“ Křesťanská láska „nevypočítává urážky,“ jak se píše v 1. Korinťanům 13:5. Pokud ostatním odpouštíme, Jehova bude odpouštět nám. Když se tedy setkáme s chybami druhých, buďme k nim milosrdní, tak jako je náš Otec Jehova milosrdný k nám. (Přečti Žalm 103:12–14.)