Hajkanuš, nepokřtěná zvěstovatelka z Arménie, našla nedaleko svého domova cestovní pas, ve kterém bylo založeno několik platebních karet a velký obnos peněz. Řekla o tom svému manželovi, který byl také nepokřtěným zvěstovatelem.

Manželé měli finanční potíže a byli zadlužení. Přesto se rozhodli odnést peníze na adresu uvedenou v pase. Muže, který věci ztratil, i jeho rodinu to velmi udivilo. Hajkanuš a její manžel jim vysvětlili, že se chtěli zachovat poctivě kvůli tomu, co znají z Bible. Potom tuto příležitost využili k tomu, aby jim řekli něco o svědcích Jehovových a věnovali jim několik našich publikací.

Manželé chtěli dát Hajkanuš nálezné, ale ona to odmítla. Druhý den za ní tedy paní zašla domů a trvala na tom, aby jako důkaz vděčnosti přijala prsten s diamantem.

To, jak se Hajkanuš a její manžel zachovali, by asi hodně lidí překvapilo. Překvapilo to ale Jehovu? Jak na něj poctivé jednání těchto manželů zapůsobilo? Rozhodli se moudře?

Odpověď na tyto otázky je jasná. Jehovův pohled na to, co je opravdu vzácné, se totiž od toho lidského často liší. (Iz. 55:8, 9) Boží služebníci vědí, že když se snaží napodobovat jeho vlastnosti, jejich úsilí stojí za to. Pro Jehovu to má větší hodnotu než diamanty, zlato a jiné cenné věci.

Můžeme to vidět z toho, co se v Bibli říká o moudrosti a rozlišovací schopnosti. V Příslovích 3:13–15 se píše: „Šťastný je člověk, který nalezl moudrost, a člověk, který získává rozlišovací schopnost, vždyť mít ji jako zisk je lepší než mít jako zisk stříbro, a mít ji jako výnos než samotné zlato. Je drahocennější než korály a všechna jiná tvá potěšení se jí nemohou vyrovnat.“ Je tedy jasné, že tyto vlastnosti jsou pro Jehovu vzácnější než jakékoli bohatství.

A jak je to s poctivostí?

Jehova sám je čestný – „nemůže lhát“. (Tit. 1:2) A apoštola Pavla inspiroval k tomu, aby hebrejským křesťanům v prvním století napsal: „Modlete se za nás, neboť důvěřujeme, že máme poctivé svědomí, protože si přejeme chovat se ve všem poctivě.“ (Hebr. 13:18)

Dobrý příklad poctivého a čestného jednání dal i Ježíš Kristus. Vzpomeň si například, jak zareagoval, když ho velekněz Kaifáš vyzval: „Zavazuji tě přísahou při živém Bohu, abys nám pověděl, zda jsi Kristus, Boží Syn!“ Ježíš otevřeně řekl, že je Mesiáš, i když tím dal členům Sanhedrinu příležitost, aby ho označili za rouhače a vynesli nad ním rozsudek smrti. (Mat. 26:63–67)

A co my? Zachováme se poctivě i tehdy, když by pro nás bylo výhodnější některá fakta zamlčet nebo je lehce poupravit?

O těchto posledních dnech bylo předpovězeno, že mnozí lidé „budou milovat sami sebe“ a „budou milovat peníze“. Není tedy divu, že být poctivý je těžké. (2. Tim. 3:2) Finanční situace nebo  nejistota ohledně zaměstnání působí, že poctivost ustupuje do pozadí. Řada lidí si myslí, že v jejich situaci jsou krádeže, podvádění a další nečestné praktiky omluvitelné, a že pokud si chtějí něco vydělat, pak ani poctiví být nemůžou. Dokonce i někteří křesťané udělali v tomto směru špatná rozhodnutí a kvůli touze po „nečestném zisku“ přišli o výsady ve sboru. (1. Tim. 3:8; Tit. 1:7)

Většina křesťanů ale jedná podobně jako Ježíš. Uvědomují si, že projevovat vlastnosti, které se líbí Bohu, je důležitější než jakýkoli zisk nebo výhody. Proto například mladí křesťané nepodvádějí, aby měli dobré známky. (Přísl. 20:23) Je pravda, že ne všichni, kdo jsou poctiví, za to dostanou takovou odměnu jako Hajkanuš. Ale jednat čestně je správné v Božích očích a máme díky tomu čisté svědomí – a to je k nezaplacení.

Je to vidět z toho, co zažil Gagik. Vypráví: „Než jsem se stal křesťanem, pracoval jsem pro jednu velkou firmu. Její majitel krátil daně tím, že přiznával jen malou část příjmu. Ode mě se jako od generálního ředitele očekávalo, že se pomocí úplatku vždycky ‚dohodnu‘ s pracovníkem finančního úřadu, aby nad těmito praktikami přimhouřil oči. Výsledkem bylo, že jsem měl pověst nepoctivého člověka. Když jsem poznal pravdu, odmítl jsem v tom pokračovat, přestože moje místo bylo velmi dobře placené. A tak jsem raději začal podnikat sám. Hned na začátku jsem svoji firmu řádně zaregistroval a také jsem platil všechny daně.“ (2. Kor. 8:21)

Gagik pokračuje: „Vydělávám jenom polovinu toho, co dřív, takže je náročnější uživit rodinu. Ale jsem teď šťastnější. Mám čisté svědomí před Jehovou, dávám dobrý příklad svým dvěma synům a můžu mít výsady ve sboru. Mezi daňovými kontrolory i dalšími lidmi, se kterými pracovně přijdu do styku, jsem dnes známý svojí poctivostí.“

Jehova miluje ty, kdo „zdobí jeho učení“ tím, že projevují stejné krásné vlastnosti, jaké má on, včetně poctivosti. (Tit. 2:10) Slibuje, že je bude podporovat. Krále Davida podnítil, aby zapsal toto ujištění: „Býval jsem mladý muž, také jsem zestárl, a přece jsem neviděl nikoho spravedlivého úplně opuštěného, ani jeho potomstvo, jak hledá chléb.“ (Žalm 37:25)

Přesvědčila se o tom i Rut. Neopustila svoji zestárlou tchyni Noemi a odstěhovala se s ní do Izraele, kde mohla uctívat pravého Boha. (Rut 1:16, 17) V Izraeli poctivě pracovala – pilně paběrkovala, jak jí to umožňoval Zákon. Stejně jako se Jehova později postaral o Davida, nenechal v nouzi ani Rut a Noemi. (Rut 2:2–18) Pro Rut toho ale udělal víc než jen to, že se postaral o její hmotné potřeby. Rozhodl, že jedním z jejích potomků bude král David, a dokonce předpovězený Mesiáš. (Rut 4:13–17; Mat. 1:5, 16)

Pro některé Jehovovy služebníky je velmi těžké vydělat si na uspokojení základních životních potřeb. Přesto nehledají způsoby, jak snadno, ale nepoctivě přijít k penězům. Snaží se být pilní a tvrdě  pracovat. Tím ukazují, že projevovat bohulibé vlastnosti, včetně poctivosti, je pro ně důležitější než jakýkoli majetek. (Přísl. 12:24; Ef. 4:28)

Tak jako kdysi Rut i dnes křesťané na celém světě projevují víru v to, že jim Jehova pomůže. Bezvýhradně důvěřují jeho slibu: „Rozhodně tě neopustím, rozhodně tě ani nezanechám.“ (Hebr. 13:5) Jehova opakovaně ukázal, že dokáže a chce pomáhat těm, kdo za všech okolností jednají poctivě. Drží své slovo, že se o základní potřeby svých služebníků vždycky postará. (Mat. 6:33)

Jak jsme si řekli v úvodu, lidé si vysoce cení diamantů a jiných drahých věcí. Můžeme si ale být jistí, že pokud jsme poctiví a projevujeme další dobré vlastnosti, má to v Jehovových očích větší cenu než jakýkoli drahokam.