1., 2. a) S jakými těžkostmi se setkávají někteří naši bratři a sestry? b) Které otázky vznikají?

 „KDYŽ v Burundi začala občanská válka, naše rodina byla zrovna na krajském sjezdu,“ vypráví bratr, který se jmenuje Lije. „Viděli jsme, jak lidé utíkají. Všude se střílelo. Abychom si zachránili život, utekli jsme s rodiči a deseti sourozenci a vzali si jenom pár nutných věcí. Někteří příbuzní nakonec došli do uprchlického tábora v Malawi, který byl přes 1 600 kilometrů daleko. Ostatní se rozutekli jinam.“

² Dnes je na celém světě přes 65 000 000 uprchlíků, kteří opustili domovy kvůli válce nebo pronásledování. * Uprchlíků nikdy nebylo víc. Jsou mezi nimi i tisíce svědků Jehovových. Mnozí ztratili svoje nejbližší a přišli skoro o všechen majetek. S jakými dalšími těžkostmi se setkávají? Jak můžeme těmto bratrům a sestrám pomáhat, aby i přesto sloužili „Jehovovi s radováním“? (Žalm 100:2) A jak  můžeme působivě mluvit o dobré zprávě s uprchlíky, kteří zatím Jehovu neznají?

3. Jak se z Ježíše a mnoha jeho učedníků stali uprchlíci?

³ Potom co Jehovův anděl varoval Josefa, že král Herodes chce zabít Ježíše, uprchla celá rodina do Egypta. Zůstali tam až do Herodovy smrti. (Mat. 2:13, 14, 19–21) O desítky let později byli kvůli pronásledování Ježíšovi první učedníci „rozptýleni po krajích Judeje a Samaří“. (Sk. 8:1) Ježíš předpověděl, že mnozí z jeho následovníků budou vyhnáni z domova. Řekl: „Až vás budou pronásledovat v jednom městě, uprchněte do jiného.“ (Mat. 10:23) Ať už je to kvůli čemukoli, opustit domov většinou není lehké.

4., 5. Jaká nebezpečí hrozí uprchlíkům a) na útěku? b) při pobytu v táboře?

⁴ Uprchlíkům hrozí nebezpečí na útěku i během pobytu v uprchlickém táboře. „Celé týdny jsme šli pěšky a míjeli stovky mrtvol,“ vzpomíná Gad, Lijeho mladší bratr. „Bylo mi tehdy dvanáct. Měl jsem tak oteklé nohy, že jsem zbytku rodiny řekl, aby pokračovali beze mě. Tatínek mě nechtěl nechat napospas vzbouřencům, a tak mě nesl. Přežívali jsme ze dne na den, modlili se a důvěřovali Jehovovi. Někdy jsme jedli jenom manga, která rostla podél cesty.“ (Fil. 4:12, 13)

⁵ Téměř celá Lijeho rodina nakonec strávila roky v uprchlických táborech OSN. Ani tam ale nebyli v bezpečí. Lije, který dnes slouží jako krajský dozorce, vypráví: „Většina lidí neměla práci. Pořád mluvili o druhých, pili, hráli hazardní hry, kradli a chovali se nemravně.“ Aby svědkové dokázali odolat špatným vlivům, museli být plně zapojeni do dění ve sboru. (Hebr. 6:11, 12; 10:24, 25) Zůstali duchovně silní díky tomu, že moudře využívali čas, a mnozí dokonce začali s průkopnickou službou. Připomínali si, že podobně jako skončilo putování Izraelitů pustinou, i jejich pobyt v táboře jednou skončí. Tak si udržovali pozitivní postoj. (2. Kor. 4:18)

6., 7. K čemu Jehovova láska podněcuje křesťany? Uveď příklad.

⁶ To, že nás Bůh miluje, nás podněcuje k tomu, abychom lásku projevovali jeden druhému, zvlášť těm, kdo jsou v zoufalé situaci. (Přečti 1. Jana 3:17, 18.) Když v prvním století judští křesťané hladověli, sbor pro ně zorganizoval pomoc. (Sk. 11:28, 29) Apoštolové Pavel a Petr také křesťany povzbuzovali, aby si projevovali pohostinnost. (Řím. 12:13; 1. Petra 4:9) Pokud mají být křesťané pohostinní k bratrům, kteří k nim přijdou na návštěvu, o co víc by měli být pohostinní ke spoluvěřícím, kteří jsou v ohrožení života nebo pronásledováni kvůli víře. (Přečti Přísloví 3:27.) *

⁷ Nedávno musely tisíce svědků Jehovových, mezi kterými byly i děti, opustit domov kvůli válce a pronásledování na východě Ukrajiny. Většinu jich k sobě vzali bratři a sestry z jiných částí Ukrajiny a z Ruska. Svědkové, kteří uprchli, zůstali politicky neutrální, nestali se „částí světa“ a dál nadšeně oznamují „dobrou zprávu slova“. (Jan 15:19; Sk.  8:4) Smutné je, že někteří bratři a sestry byli během války zabiti.

8., 9. a) Jaké problémy možná musí řešit uprchlíci v nové zemi? b) Proč přistěhovalci potřebují naši trpělivou pomoc?

⁸ Někteří uprchlíci sice zůstanou ve své zemi, ale mnozí se ocitnou v zahraničí, v úplně neznámém prostředí. Vláda jim možná poskytne jídlo, oblečení a bydlení, ale stejně se setkávají s různými problémy. Například nemůžou sehnat potraviny, na které jsou zvyklí. Uprchlíci, kteří žili v zemích, kde je teplo, se možná poprvé setkají s chladným počasím a nevědí, jak se v zimě oblékat. A pokud pocházejí z venkova, můžou si připadat ztracení, když mají používat moderní spotřebiče.

⁹ Některé vlády mají programy, které pomáhají uprchlíkům přizpůsobit se životu v nové zemi. Často se ale od přistěhovalců očekává, že se během několika měsíců o sebe postarají sami. Představ si, že se snažíš naučit nový jazyk a přizpůsobit se novým zvykům a zákonům, které se týkají věcí, jako je placení účtů a daní, školní docházka nebo výchova dětí – a to všechno najednou! To může být velmi náročné. Mohl bys tedy trpělivě a s úctou pomáhat bratrům a sestrám, kteří něco takového řeší? (Fil. 2:3, 4)

10. Jak můžeme posílit víru přistěhovalců? (Viz úvodní obrázek.)

¹⁰ Bratrům, kteří jsou uprchlíci, někdy úřady brání v kontaktu se sborem. Některé agentury jim vyhrožují, že pokud odmítnou zaměstnání, kvůli kterému by nemohli být pravidelně na shromáždění, přestanou jim pomáhat nebo jim bude odepřen azyl. Někteří bratři dostali strach a cítili se bezmocní, a takovému tlaku podlehli. Je proto nutné naše bratry, kteří se přistěhují, co nejdřív kontaktovat. Potřebují vědět, že se o ně zajímáme. Když jim projevíme pochopení a prakticky jim pomůžeme, může to posílit jejich víru. (Přísl. 12:25; 17:17)

11. a) Co uprchlíci potřebují jako první? b) Jak můžou dát uprchlíci najevo vděčnost?

¹¹ Nejprve možná bratrům poskytneme jídlo, oblečení a další základní věci. * Už malý dárek, jako je kravata, pro ně může znamenat hodně. A když jsou uprchlíci vděční a nic nevyžadují, jejich hostitelé můžou mít radost z dávání. Je pravda, že žít kdovíjak dlouho z pohostinnosti druhých může podkopávat sebeúctu a kazit vztahy se spoluvěřícími. (2. Tes. 3:7–10) Uprchlíci ale praktickou pomoc potřebují.

12., 13. Jak můžeme uprchlíkům prakticky pomáhat? Uveď příklad.

¹² Abychom uprchlíkům prakticky pomohli, nemusíme mít hodně peněz. Potřebují především náš čas a zájem. Můžeme jim jednoduše ukázat, jak používat hromadnou dopravu a kde nakupovat zdravé a zároveň levné jídlo, nebo jim pomoct vyřídit potřebné věci, aby mohli začít pracovat. Ještě důležitější ale je, že jim můžeme pomoct plně se zapojit do dění ve sboru. Pokud je to  možné, nabídni jim, že je budeš vozit na shromáždění. Řekni jim, jak nejlépe mluvit s lidmi v obvodu, a také s nimi do služby jdi.

¹³ Když do jednoho sboru přijeli čtyři dospívající uprchlíci, učilo je několik starších řídit auto, psát na počítači, napsat si životopis a také si organizovat čas, aby Jehovovi sloužili naplno. (Gal. 6:10) Brzy se všichni čtyři stali průkopníky. Díky tomu, že dostali takové vedení a sami se snažili usilovat o duchovní cíle, dělali pokroky a nenechali se pohltit Satanovým světem.

14. Jakému pokušení a tlaku musí přistěhovalci odolávat? Uveď příklad.

¹⁴ Stejně jako všichni ostatní křesťané musí i přistěhovalci odolávat pokušení a tlaku, aby upřednostnili hmotné věci před vztahem s Jehovou. * Lije, kterého jsme citovali na začátku, spolu se svými sourozenci vzpomíná na to, co je otec naučil o víře, dokonce když byli na útěku. Vypráví: „Postupně vyhodil těch pár nedůležitých věcí, co jsme nesli. Nakonec držel prázdný batoh a s úsměvem řekl: ‚Vidíte? Moc toho nepotřebujeme.‘“ (Přečti 1. Timoteovi 6:8.)

15., 16. Jak můžeme uprchlíky podporovat a) po duchovní stránce? b) po citové stránce?

¹⁵ Uprchlíci potřebují víc než jenom jídlo a oblečení. Potřebují citovou podporu a povzbuzení z Bible. (Mat. 4:4) Starší jim můžou pomoct tak, že jim zajistí publikace v jejich jazyce a seznámí je s bratry, kteří mluví jejich jazykem. To je velmi důležité, protože mnozí museli opustit všechno, co znali. Chybí jim rodina, přátelé a sbor. Potřebují cítit, že je Jehova miluje a chápe je, a to můžou zažít mezi bratry a sestrami. Jinak by mohli hledat pomoc u lidí, kteří pocházejí ze stejné země, ale Jehovovi neslouží. (1. Kor. 15:33) Když se snažíme, aby se cítili být součástí sboru, spolupracujeme s Jehovou, který „střeží cizí usedlíky“, a to je velká čest. (Žalm 146:9)

¹⁶ Podobně jako tomu bylo v případě malého Ježíše a jeho rodiny, ani dnes se  uprchlíci možná nemůžou vrátit domů, dokud u moci zůstávají lidé, kteří je tyranizovali. Lije také říká: „Hodně rodičů, kteří byli očitými svědky znásilnění nebo vraždy někoho z rodiny, si neumí představit, že by se s dětmi vrátili tam, kde k těm hrůzám došlo.“ Když bratři chtějí pomoct uprchlíkům, kteří taková traumata zažili, musí být „soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a skromní“. (1. Petra 3:8, Bible21) Někteří uprchlíci se kvůli pronásledování uzavřeli do sebe a možná se stydí mluvit o utrpení, kterým si prošli, a to zvlášť před svými dětmi. Zeptej se sám sebe: Kdybych byl na jejich místě, jak bych chtěl, aby se mnou druzí jednali? (Mat. 7:12)

17. Jak uprchlíkům pomáhá naše kazatelská činnost?

¹⁷ Hodně uprchlíků přichází ze zemí, kde je kazatelské dílo omezeno. Díky nadšeným svědkům v zemích, kam přicházejí, jich tisíce mají možnost slyšet „slovo o království“. (Mat. 13:19, 23) Mnozí, kteří jsou zavaleni problémy, nacházejí na našich shromážděních útěchu a povzbuzení a zakrátko uznávají: „Bůh je skutečně mezi vámi.“ (Mat. 11:28–30; 1. Kor. 14:25)

18., 19. Na co je moudré pamatovat, když kážeme uprchlíkům?

¹⁸ Když uprchlíkům kážeme, musíme být „obezřetní“ a moudří. (Mat. 10:16; Přísl. 22:3) Trpělivě naslouchej jejich obavám, ale nerozebírej s nimi politiku. Řiď se pokyny pobočky a místních úřadů. Nikdy neriskuj ani neuváděj do nebezpečí druhé. Zjisti si něco o náboženství a kultuře uprchlíků a respektuj jejich názory a pocity. Lidé z některých zemí například mají vyhraněný názor na to, jak by se měly oblékat ženy. Sestry, oblékejte se proto do služby tak, abyste nikoho zbytečně neurážely.

¹⁹ Chceme být jako milosrdný Samaritán z Ježíšova podobenství a pomáhat trpícím lidem včetně těch, kteří nejsou svědkové Jehovovi. (Luk. 10:33–37) Nejlepší způsob, jak to dělat, je mluvit s nimi o Bibli. Jeden starší, který pomohl už mnoha přistěhovalcům, poznamenává: „Je důležité dát okamžitě najevo, že jsme svědkové Jehovovi a že naším posláním je pomáhat především duchovně, ne hmotně. Jinak by se s námi někteří mohli stýkat jenom kvůli osobnímu prospěchu.“

20., 21. a) Jaké výsledky přináší to, když uprchlíkům projevujeme křesťanskou lásku? b) O čem budeme uvažovat příště?

²⁰ Když projevujeme křesťanskou lásku „cizím usedlíkům“, přináší to dobré výsledky. Jedna sestra vyprávěla, jak její rodina utekla z Eritrey, kde zažívali pronásledování. Čtyři její děti podnikly osmidenní vyčerpávající cestu pouští, než dorazily do Súdánu. Sestra řekla: „Bratři se tam k nim chovali jako k blízkým příbuzným. Poskytli jim jídlo, oblečení a střechu nad hlavou a zajistili jim dopravu. Kdo jiný by vzal k sobě cizince jenom proto, že uctívají stejného Boha? Jedině svědkové Jehovovi!“ (Přečti Jana 13:35.)

²¹ A jak můžeme pomáhat všem těm dětem, které se přistěhují se svými rodiči? V příštím článku se zamyslíme nad tím, co pro ně my všichni můžeme dělat, aby sloužily Jehovovi radostně.