JE DOBŘE známo, že papyrus byl ve starověkém Egyptě nejčastější materiál, na který se psalo. Používali ho i Řekové a Římané. Ale už se tolik neví, že rostlina papyru * sloužila taky k výrobě lodí.

Před víc než 2 500 lety psal prorok Izajáš o tom, že lid, který žil v „zemi etiopských řek, vysílá posly po moři, vysílá je po vodě v papyrových člunech“. Prorok Jeremjáš později předpověděl, že až na město Babylon zaútočí Médové a Peršané, spálí „papyrové čluny“ Babyloňanů, aby jim zabránili v útěku. (Iz. 18:1, 2; Jer. 51:32)

Archeologické nálezy existenci papyrových lodí potvrzují. Ty, kdo studují Bibli to nepřekvapuje, protože vědí, že je od Boha. (2. Tim. 3:16) Co archeologové zjistili? Našli spoustu dokladů o tom, že lodě z papyru se v Egyptě opravdu vyráběly.

Malby a reliéfy v egyptských hrobkách zobrazují, jak se papyrus sklízel a jak se z něj dělaly lodě. Muži odřezávali papyrové stonky, svazovali je a pak tyto svazky upevňovali k sobě. Stonky papyru jsou trojúhelníkovité, takže když se k sobě pevně přivážou, svazek, který vytvoří, je silný a kompaktní. Podle knihy A Companion to Ancient Egypt dosahovaly papyrové lodě délky přes 17 metrů a na každé straně mohlo být 10 až 12 veslařů.

Papyrus byl materiál, kterého bylo v údolí Nilu všude dost. Vyrobit z něj lodě bylo navíc relativně snadné. I když se pak k výrobě větších lodí začalo používat dřevo, zdá se, že rybáři a lovci svoje vory a loďky dál vyráběli z papyru.

Papyrové lodě sloužily jako dopravní prostředek dlouhou dobu. Podle řeckého spisovatele Plútarcha, který se narodil v prvním století n. l., lidé v jeho době papyrové lodě stále ještě používali.