1. Jaký příklad dal Ježíš svým následovníkům a jak se jím řídili? (Viz obrázek na titulní straně.)

JEŽÍŠ si udržel pozitivní postoj ke službě po celou dobu, kdy se jí na zemi věnoval, a přeje si, aby takový postoj měli i jeho následovníci. (Jan 4:35, 36) Ježíšovi učedníci nadšeně kázali dobrou zprávu, když byl s nimi. (Luk. 10:1, 5–11, 17) Po jeho zatčení a smrti ale chuť kázat načas ztratili. (Jan 16:32) Když byl Ježíš vzkříšen, vybídl je, aby se na službu znovu zaměřili. A potom co vystoupil do nebe, kázali tak horlivě, že si jejich nepřátelé stěžovali: „Vy jste svým učením naplnili celý Jeruzalém.“ (Sk. 5:28)

2. Jak Jehova žehnal kazatelské činnosti?

² Ježíš vedl kazatelskou činnost, kterou vykonávali křesťané v 1. století, a Jehova tomu žehnal. Bylo to vidět například o Letnicích roku 33, kdy se dalo pokřtít asi 3 000 lidí. (Sk. 2:41) A počet učedníků dál rychle rostl. (Sk. 6:7) Přesto Ježíš předpověděl, že v posledních dnech bude na dobrou zprávu reagovat mnohem víc lidí. (Jan 14:12; Sk. 1:8)

3., 4. Proč může být pro někoho služba náročná a co si rozebereme v tomto článku?

³ Všichni se snažíme dívat na službu pozitivně. V některých zemích je to snadné. Bibli tam chce studovat  tolik lidí, že někteří musí čekat, až na ně přijde řada. V jiných částech světa je služba mnohem náročnější. Lidé jsou jen málokdy doma, a když už zvěstovatelé někoho zastihnou, většinou se takový člověk o Bibli nezajímá.

⁴ Pokud žiješ tam, kde je služba těžká, návrhy v tomto článku ti nejspíš pomůžou. Podíváme se na to, co někteří dělají, aby ve službě zastihli víc lidí. A rozebereme si, proč můžeme zůstat pozitivní bez ohledu na to, jestli lidé reagují na dobrou zprávu nebo ne.

5. S jakými překážkami se setkávají mnozí bratři a sestry?

⁵ Pro mnoho bratrů a sester je čím dál těžší zastihnout lidi doma. Někteří bydlí v domech s ostrahou nebo v uzavřených rezidenčních oblastech. Může tam být vrátný nebo pracovník ostrahy a ti nepustí dovnitř nikoho, kdo nemá pozvání od konkrétního člověka, který tam bydlí. Jinde můžou zvěstovatelé mluvit s lidmi přímo u dveří, ale ti málokdy bývají doma. Další kážou ve venkovských nebo odlehlých oblastech, kde skoro nikdo nežije. Možná musí urazit velkou vzdálenost, aby našli jednoho člověka, a ten ani nemusí být doma. Pokud se s něčím takovým setkáváme, nesmíme se vzdát. Jak můžeme takové překážky překonat a mluvit ve službě s více lidmi?

6. V čem jsme jako rybáři?

⁶ Ježíš přirovnal kazatelskou činnost k práci rybáře. (Mar. 1:17) Někdy rybář loví celé dny a nic nechytí. Ale nevzdává se, přizpůsobí se. Loví v jinou dobu, na jiném místě nebo jiným způsobem. My můžeme udělat to samé. Zamyslíme se nad několika návrhy.

7. K čemu dobrému to může vést, když chodíme do služby v různou dobu?

⁷ Zkus zastihnout lidi v různou dobu. Když budeme chodit do služby v době, kdy lidé bývají doma, zastihneme jich víc. Vždyť každý se jednou musí vrátit domů! Mnozí bratři a sestry zjistili, že je praktické kázat odpoledne nebo večer. Kromě toho lidé můžou být ve větší pohodě a ochotněji si nás vyslechnou. Nebo možná zjistíš, že je dobré dát na radu Davida, který slouží jako sborový starší. Říká, že chvíli káže se svým spolupracovníkem v obvodu a po nějaké době se tam vrátí, aby zazvonil na ty, kdo předtím nebyli doma. Dodává: „Jsem překvapený, kolik lidí je doma, když k nim přijdeme podruhé.“ *

8. Jak můžeme na naši službu uplatnit slova z Kazatele 11:6?

⁸ Neměli bychom se vzdávat. Z klíčového verše tohoto článku je vidět, jaký postoj bychom měli mít. (Přečti Kazatele 11:6.) David, o kterém jsme už mluvili, se nevzdal. Po několika neúspěšných pokusech nakonec obyvatele jednoho domu zastihl. Ten muž si chtěl povídat o Bibli a řekl: „Bydlím tady už asi osm let a nikdo od vás ke mně ještě nepřišel.“ David říká: „Zjistil  jsem, že když lidi konečně zastihneme, často na dobrou zprávu reagují hezky.“

9. Co se některým zvěstovatelům osvědčilo, když nemohli zastihnout lidi doma?

⁹ Zkus jiné místo. Někteří zvěstovatelé změnili místo, kde kážou, aby mohli mluvit s lidmi, které je těžké zastihnout doma. Dobré výsledky přináší například služba na ulici a s pojízdnými stojany. Dá se tak mluvit s lidmi, kteří bydlí ve velkých bytových domech, kde není možné kázat dveře od dveří. Díky tomu můžou zvěstovatelé osobně mluvit s těmi, ke kterým by se jinak nedostali. Mnozí taky zjistili, že lidé si raději povídají nebo si vezmou něco na čtení, když jsou v parku, na tržnici nebo v obchodní čtvrti. Floiran, který slouží jako krajský dozorce v Bolívii, říká: „Na tržnice a do obchodů chodíme mezi jednou a třetí hodinou odpoledne, kdy prodavači nemají tolik práce. Obvykle máme hezké rozhovory a někdy začneme i s někým studovat.“

10. Co dalšího můžeš udělat, abys dobrou zprávu předal lidem ve svém obvodu?

¹⁰ Zkus jiný způsob. Dejme tomu, že ses několikrát snažil někoho zastihnout osobně. Zkoušel jsi to v různou dobu, ale pořád marně. Jsou ještě nějaké další způsoby? Katarína říká: „Lidem, kteří nikdy nejsou doma, napíšu dopis. Vyjádřím v něm, co bych jim řekla, kdybych s nimi mluvila osobně.“ Co se z toho učíš? Používej různé formy  služby, abys dobrou zprávu předal všem ve svém obvodu.

11. Proč některé lidi dobrá zpráva nezajímá?

¹¹ Některé lidi nezajímá to, co jim chceme říct. Myslí si, že o Bohu ani o Bibli nepotřebují nic vědět. V Boha nevěří, protože ve světě vidí spoustu utrpení. O Bibli se odmítají bavit, protože si všímají pokrytectví náboženských vůdců, kteří tvrdí, že podle ní žijí. Jiní jsou pohlcení prací, rodinou nebo osobními problémy a nemyslí si, že jim Bible může pomoct. Jak si můžeme udržet radost, když se s takovými lidmi setkáváme?

12. Jak nám slova z Filipanům 2:4 můžou pomoct ve službě?

¹² Projev osobní zájem. Mnozí lidé, kteří se s námi zpočátku nechtěli bavit, byli přístupnější, když cítili, že nám na nich upřímně záleží. (Přečti Filipanům 2:4.) David k tomu říká: „Pokud nám někdo řekne, že nemá zájem, Bibli i publikace schováme do tašky a zeptáme se: ‚Mohl bych vědět, proč máte takový názor?‘“ Lidé vycítí, když na nich někomu záleží. Možná zapomenou, co jsme jim říkali, ale nejspíš si budou pamatovat, jak se s námi cítili. A i když se nedostaneme ke slovu, to, že se o ně zajímáme, můžeme dát najevo svým přístupem a výrazem obličeje.

13. Jak můžeme téma rozhovoru přizpůsobit potřebám a zájmům osloveného?

¹³ Osobní zájem projevíme tak, že téma rozhovoru přizpůsobíme potřebám a zájmům osloveného člověka. Je třeba z něčeho vidět, že v domě bydlí rodina s dětmi? Rodiče by mohlo zajímat, co Bible radí k výchově dětí nebo k tomu, jak mít šťastnou rodinu. Je na dveřích několik zámků? Možná se rozhodneme mluvit o kriminalitě a o tom, že lidé mají čím dál větší strach. Osloveného snad potěší, když se dozví, že to jednou skončí. Ať už bude téma rozhovoru jakékoli, snažme se lidem ukázat, jak jim můžou pomoct rady z Bible. „Připomínám si, že díky pravdě mám lepší život,“ říká Katarína. Vede to k tomu, že mluví s přesvědčením, a to určitě nezůstane bez povšimnutí.

14. Jak si na základě Přísloví 27:17 můžeme ve službě pomáhat?

 ¹⁴ Využívej pomoc druhých. V 1. století Pavel učil Timotea své metody, jak kázat a vyučovat, a povzbuzoval ho, aby je používal, až bude pomáhat druhým. (1. Kor. 4:17) Podobně jako Timoteus i my můžeme mít užitek ze zkušeností druhých ve sboru. (Přečti Přísloví 27:17.) Podívejme se, jak to dělá bratr, který se jmenuje Shawn. Nějakou dobu sloužil jako průkopník ve venkovské oblasti, kde byla většina lidí spokojená se svým náboženstvím. Jak si udržel radost? Říká: „Kdykoli to bylo možné, sloužil jsem s nějakým bratrem nebo sestrou. Vždycky když jsme šli k dalšímu domu, přemýšleli jsme, jak vyučovat líp. Například jsme zhodnotili poslední rozhovor a řekli si, jak by se dalo ve stejné situaci zareagovat jinak.“

15. Proč je tak důležitá modlitba?

¹⁵ Modli se k Jehovovi o pomoc. Před službou vždycky popros Jehovu, aby ti pomáhal. Bez jeho mocného svatého ducha by nikdo z nás nic nedokázal. (Žalm 127:1; Luk. 11:13) Modli se konkrétně. Požádej Jehovu, aby tě vedl k někomu, koho duchovní věci zajímají a rád si tě vyslechne. Pak v souladu s modlitbou jednej a mluv s každým, koho potkáš.

16. Proč je tak důležité osobní studium?

¹⁶ Dělej si čas na osobní studium. Boží Slovo nám radí, abychom „se přesvědčili, co je Boží vůle, tedy co je dobré, přijatelné a dokonalé“. (Řím. 12:2) Čím jsme si jistější, že známe pravdu o Bohu, tím přesvědčivěji budeme s lidmi mluvit. Katarína říká: „Před nějakou dobou jsem si uvědomila, že potřebuju posílit víru v některé základní biblické nauky. A tak jsem si pořádně prostudovala důkazy, že existuje stvořitel, že Bible je jeho Slovo a že Jehova má na zemi svoji organizaci.“ Díky osobnímu studiu má Katarína pevnější víru a větší radost ze služby.

17. Proč si Ježíš udržel pozitivní postoj ke službě?

¹⁷ Ježíš si udržel pozitivní postoj a kázal, i když ho někteří lidé nechtěli poslouchat. Proč? Věděl, jak moc lidé potřebují poznat pravdu, a chtěl jim dát co možná nejvíc příležitostí ji přijmout. Taky věděl, že někteří z těch, kdo na dobrou zprávu nereagují, později změní názor. Zamysli se nad tím, jak to bylo v jeho rodině. Během tří a půl let, kdy na zemi kázal, v něj žádný z jeho bratrů neuvěřil. (Jan 7:5) Po jeho vzkříšení se ale stali křesťany. (Sk. 1:14)

18. Proč nepřestáváme kázat?

¹⁸ Nevíme, kdo nakonec přijme biblickou pravdu, kterou kážeme. Některým to trvá déle než jiným. Dokonce i ti, kdo nám nechtějí naslouchat, vidí naše dobré chování a pozitivní postoj a časem možná začnou oslavovat Boha. (1. Petra 2:12)

19. Co si podle 1. Korinťanům 3:6, 7 musíme uvědomovat?

¹⁹ Zatímco sázíme a zaléváme, musíme  si uvědomovat, jakou úlohu má Bůh. (Přečti 1. Korinťanům 3:6, 7.) Getahun, který slouží v Etiopii, říká: „Víc než 20 let jsem byl jediným svědkem v obvodu, kde se moc nekázalo. Teď je tu ale 14 zvěstovatelů. Třináct z nich se dalo pokřtít, včetně mojí manželky a tří dětí. Na shromáždění chodí průměrně 32 lidí.“ Getahun je rád, že nepřestal kázat a trpělivě čekal, až Jehova přitáhne upřímné lidi do své organizace. (Jan 6:44)

20. V čem jsme jako záchranáři?

²⁰ Pro Jehovu je život každého člověka vzácný. Dává nám příležitost spolupracovat s jeho Synem při shromažďování lidí ze všech národů, než přijde konec tohoto světa. (Ag. 2:7) Naše služba se dá přirovnat k záchranné misi. Jsme jako členové týmu, který má vysvobodit lidi uvězněné v dole. I když se najde jen pár živých horníků, práce všech záchranářů je velmi cenná. To samé platí o naší službě. Nevíme, kolik lidí ještě bude vysvobozeno ze Satanova světa. Jehova ale může použít kohokoli z nás, aby jim pomohl. Andreas z Bolívie říká: „Každého člověka, který pozná biblickou pravdu a dá se pokřtít, vnímám jako výsledek společného úsilí.“ Mějme takový pozitivní postoj ke službě i my. Jehova nás bude podporovat a služba nám bude přinášet velkou radost.