1., 2. Jak se hodně lidí dívá na svoji práci?

PRO hodně lidí je důležité, jakou mají práci. Podle svého zaměstnání nebo postavení posuzují svoji hodnotu. Když se lidé v některých zemích seznamují, jedna z prvních věcí, na kterou se zeptají, je, jaké má ten druhý zaměstnání.

² I v Bibli se dočteme o povolání některých lidí. Píše se v ní o „Matoušovi, výběrčím daní“, „koželuhu Šimonovi“ a „Lukášovi, milovaném lékaři“. (Mat. 10:3; Sk. 10:6; Kol. 4:14) Jindy se zmiňuje o tom, jaký úkol nebo odpovědnost někteří dostali od Jehovy. Příkladem je král David, prorok Elijáš a apoštol Pavel. Svého pověření si tito muži velmi vážili. Pokud nějaká odpovědnost byla svěřena nám, měli bychom mít podobný postoj.

3. Proč by starší bratři měli školit ty mladší? (Viz úvodní obrázek.)

³ Práci pro Jehovu milujeme a mnozí z nás by ji nejraději dělali tak dlouho, jak to jen půjde. Když ale lidé stárnou, nemůžou už dělat tolik, co dřív. (Kaz. 1:4) V důsledku toho se praví křesťané v poslední době dostávají do nelehké situace. Činnost Božího lidu je stále intenzivnější a různorodější. S novými projekty přicházejí nové pracovní  postupy a často s tím souvisí využívání rychle se měnících technologií. Pro některé starší bratry může být těžké držet s tímto vývojem krok. (Luk. 5:39) Kromě toho mladí mívají více síly a energie než ti starší. (Přísl. 20:29) Je tedy laskavé i praktické, když starší bratři připravují mladší bratry na to, aby v Jehovově organizaci byli schopní nést větší odpovědnost. (Přečti Žalm 71:18.)

4. Proč je pro některé bratry těžké delegovat odpovědnost druhým? (Viz rámeček „ Proč se někteří zdráhají svěřit druhým větší odpovědnost“.)

⁴ Pro bratry, kteří mají určitou odpovědnost, nemusí být vždycky snadné delegovat práci mladším. Některým je smutno při představě, že už nebudou dělat úkoly, které tak rádi vykonávají. Jiní můžou mít obavy z toho, že druzí nebudou práci odvádět tak dobře jako oni. A další možná mají pocit, že na školení druhých není čas. Na druhou stranu, mladší bratři by měli být trpěliví, když na nějakou větší odpovědnost musí čekat.

5. O kterých otázkách budeme uvažovat?

⁵ Otázku pověřování teď prozkoumejme ze dvou úhlů. Zaprvé, jak můžou starší pomáhat mladším ujímat se náročnějších úkolů a proč je to potřeba? (2. Tim. 2:2) Zadruhé, proč je důležité, aby měli mladší bratři správný postoj, když pomáhají těm zkušenějším a učí se od nich? Začneme příkladem krále Davida, který svému synovi pomohl ujmout se velmi významného úkolu.

6. Co chtěl král David udělat, ale co mu řekl Jehova?

⁶ Potom co David žil léta jako uprchlík, se stal králem a bydlel v luxusním domě. Trápilo ho ale, že Izraelité nemají žádný chrám zasvěcený Jehovovi. Chtěl ho proto postavit. Proroku  Natanovi řekl: „Já tu bydlím v cedrovém domě, ale truhla Jehovovy smlouvy je pod stanovými látkami.“ Natan mu odpověděl: „Všechno, co je v tvém srdci, učiň, neboť pravý Bůh je s tebou.“ Jehova to ale chtěl jinak. Řekl Natanovi, aby Davidovi vyřídil: „Nebudeš to ty, kdo postaví dům, v němž bych bydlel.“ I když Jehova Davida laskavě ujistil o tom, že ho bude dál podporovat, rozhodl, že chrám postaví jeho syn Šalomoun. Jak na to David zareagoval? (1. Par. 17:1–4, 8, 11, 12; 29:1)

7. Jak David reagoval na Jehovovo rozhodnutí?

⁷ David Šalomouna nepřestal podporovat. Neužíral se myšlenkou, že zásluha za stavbu chrámu nepřipadne jemu. A stavba opravdu začala být známá jako Šalomounův chrám, ne Davidův. I když David byl možná zklamaný z toho, že nemohl splnit touhu svého srdce, ze všech sil projekt podporoval. Nadšeně zorganizoval pracovní skupiny a shromáždil železo, měď, stříbro, zlato a cedrové dřevo. Kromě toho Šalomouna povzbudil: „Nyní, můj synu, kéž se Jehova prokáže být s tebou, a prokážeš se jako úspěšný a postavíš dům Jehovy, svého Boha, právě jak ohledně tebe mluvil.“ (1. Par. 22:11, 14–16)

8. Proč si David mohl myslet, že Šalomoun svůj úkol nezvládne, ale co udělal?

⁸ Přečti 1. Paralipomenon 22:5. David si mohl myslet, že Šalomoun nezvládne tak důležitý projekt řídit. Chrám měl totiž být „skutečně nádherný“ a Šalomoun byl v té době „mladý a nezkušený“ (Slovo na cestu). David ale věděl, že Jehova Šalomounovi pomůže, aby práci zvládl. A tak se zaměřil na to, jak může projekt podpořit, a nashromáždil obrovské množství potřebného materiálu.

9. Co může starším bratrům pomoct, aby rádi delegovali odpovědné úkoly mladším? Uveď příklad.

⁹ To, že se mladí bratři školí, aby mohli nést větší odpovědnost, je vlastně v nejlepším zájmu Jehovovy organizace. Starší bratři by měli pociťovat hluboké uspokojení z toho, že ti mladší, které školili, jsou způsobilí převzít jejich práci. Neměli by kvůli tomu být smutní. Uveďme si příklad: Představme si otce, jehož syn se učí řídit auto. Když je syn ještě malý, tatínka při jízdě jenom pozoruje. Jak roste, táta mu vysvětluje, co při řízení dělá. A když syn získá potřebné oprávnění, začne auto řídit sám a otec mu při tom dává další  rady. Někdy se za volantem vystřídají a časem možná řídí převážně, ne-li vždycky, syn. Rozumný otec je rád, že jeho syn umí řídit, a nemá pocit, že na něj musí dál dohlížet. Podobně jsou starší bratři pyšní na ty mladší, které vyškolili, aby se v Jehovově organizaci mohli ujímat odpovědných úkolů.

10. Jaký postoj měl Mojžíš k uznání a autoritě?

¹⁰ Starší bratři si musí dávat pozor, aby nebyli žárliví. Všimni si, jak reagoval Mojžíš, když se někteří muži v izraelském táboře začali chovat jako proroci. (Přečti 4. Mojžíšovu 11:24–29.) Mojžíšův pomocník Jozue jim v tom chtěl zabránit. Zřejmě si myslel, že jejich činnost oslabí Mojžíšovo postavení a autoritu. Mojžíš ale odpověděl: „Žárlíš pro mě? Ne, přál bych si, aby všichni z Jehovova lidu byli proroky, protože by na ně Jehova vložil svého ducha!“ Mojžíš věděl, že věci řídí Jehova. Netoužil po uznání druhých, ale přál si, aby všichni Jehovovi služebníci měli stejný duchovní dar jako on. I my bychom měli mít radost, když druzí dostanou odpovědné úkoly, které by jinak byly svěřeny nám.

11. Co jeden bratr řekl o pověřování druhých?

¹¹ V Jehovově organizaci je mnoho bratrů, kteří celá léta tvrdě pracovali a školili druhé, aby byli schopní převzít odpovědnější úkoly. Takovým příkladem je Peter, který byl v celodobé službě 74 let a z toho 35 let pracoval v jedné evropské pobočce. Donedávna byl dozorcem služebního oddělení. Mnoho let s ním spolupracoval mladší bratr Paul, který jeho úřad převzal. Když Peter dostal otázku, co si o této změně myslí, odpověděl: „Mám obrovskou radost, že máme vyškolené bratry, kteří dokážou zastat odpovědnější úkoly a kteří si vedou tak dobře.“

12. Co se můžeme naučit ze zprávy o Rechoboamovi?

¹² Po Šalomounově smrti se stal králem jeho syn Rechoboam. Když potřeboval poradit, jak zvládat svoje úkoly, zeptal se nejdřív starších mužů. Podle jejich rady se ale neřídil. Místo toho dal na radu mladších mužů, se kterými vyrůstal a kteří byli v jeho službách. Výsledky byly katastrofální. (2. Par. 10:6–11, 19) Co se z toho učíme? Je moudré hledat rady u starších, zkušených bratrů a důkladně o nich uvažovat. Mladší bratři by se sice neměli cítit svázáni tím, jak se věci dělaly dřív, ale ani by neměli rady těch starších okamžitě smést ze stolu.

13. Jak by měli mladší bratři spolupracovat s těmi staršími?

¹³ Někdy se stává, že mladší bratři koordinují práci, na které se podílejí i starší bratři. Je moudré, když se před tím, než udělají nějaké rozhodnutí, s těmito zkušenými bratry poradí. Paul, o kterém už jsme se zmínili a který nahradil Petera v roli dozorce služebního oddělení, řekl: „Dělal jsem si čas na to, abych se s Peterem radil, a povzbuzoval jsem k tomu i ostatní pracovníky oddělení.“

14. Co se učíme ze spolupráce mezi Timoteem a apoštolem Pavlem?

¹⁴ Mladý Timoteus dlouhá léta sloužil  Jehovovi po boku apoštola Pavla. (Přečti Filipanům 2:20–22.) Pavel napsal Korinťanům: „Posílám [k vám] Timotea, jelikož je mým milovaným a věrným dítětem v Pánu; a připomene vám mé metody ve spojitosti s Kristem Ježíšem, právě jak všude vyučuji v každém sboru.“ (1. Kor. 4:17) Z těchto slov jasně vidíme, že Pavel a Timoteus úzce spolupracovali. Pavel si dělal čas na to, aby Timotea učil „metody ve spojitosti s Kristem“. Viděl, že Timoteus je vnímavý, oblíbil si ho a měl jistotu, že se dobře postará o duchovní potřeby korintských křesťanů. Je to krásný příklad pro starší, kteří dnes školí jiné muže, aby ve sboru poskytovali vedení.

15. Jak nám Římanům 12:3–5 může pomoct dobře zvládat změny?

¹⁵ Žijeme v úžasné době. Pozemská část Jehovovy organizace v mnoha ohledech roste. Tento růst ale vyžaduje změny. Pokud se změny týkají nás osobně, buďme pokorní a zaměřujme se na to, co si přeje Jehova, a ne my sami. Takový postoj podporuje jednotu. Pavel napsal křesťanům v Římě: „Říkám totiž každému tam mezi vámi, aby si o sobě nemyslel více, než je nutné si myslet, ale myslel tak, aby měl zdravou mysl, každý, jak mu Bůh udělil míru víry. Vždyť právě jako máme v jednom těle mnoho údů, ale údy nemají všechny stejnou úlohu, tak my, ačkoli je nás mnoho, jsme jedno tělo ve spojení s Kristem.“ (Řím. 12:3–5)

16. Co můžou starší a mladší bratři i jejich manželky dělat, aby ve sboru podporovali pokoj a jednotu?

¹⁶ Ať už jsou naše okolnosti jakékoli, všichni chceme podporovat Jehovovo velkolepé království. Vy, starší bratři, školte ty mladší, aby věděli, jak mají svoji práci dělat. Vy, mladší bratři, buďte ochotní přijmout odpovědnost, buďte skromní a mějte úctu k těm starším. A vy, manželky, napodobujte Priscillu, která svého manžela Aquilu věrně podporovala v době, kdy se jejich okolnosti změnily. (Sk. 18:2)

17. V čem Ježíš věřil svým učedníkům a za jakým účelem je školil?

¹⁷ Nejlepší příklad ve školení a pověřování druhých dal Ježíš. Věděl, že jeho služba na zemi skončí a že kazatelskou činnost budou vykonávat jiní. I když jeho učedníci byli nedokonalí, důvěřoval jim a řekl, že budou „činit skutky větší“ než on. (Jan 14:12) Důkladně je proškolil, takže dobrou zprávu potom šířili po celém tehdy známém světě. (Kol. 1:23)

18. Jaká práce je před námi a co můžeme dělat teď?

¹⁸ Po své obětní smrti byl Ježíš vzkříšen do nebe, kde dostal ještě víc práce a byl dosazen „vysoko nad každou vládu a autoritu a moc a panství“. (Ef. 1:19–21) Pokud ještě před Armagedonem ve věrnosti zemřeme, budeme vzkříšeni do nového světa, kde bude každý mít spoustu uspokojující práce. Teď se ale podílíme na velmi důležité činnosti – na kázání dobré zprávy a na vyučování. Kéž máme všichni, mladí i ti dříve narození, stále „hojnost práce v Pánově díle“! (1. Kor. 15:58)