1.–3. Jakou chybu udělal jeden prorok z Judy a k čemu to vedlo? (Viz úvodní obrázek.)

NĚKDY během vlády krále Jeroboama poslal Jehova jednoho judského proroka, aby tomuto odpadlému izraelskému králi sdělil přísný rozsudek. Pokorný prorok úkol věrně splnil a Jeroboam se na něj rozzuřil. Jehova ale svého proroka ochránil. (1. Král. 13:1–10)

² Na cestě domů prorok nečekaně potkal starého muže z nedalekého města Betelu, který tvrdil, že i on je Jehovův prorok. Mladšího muže oklamal a ten neuposlechl Jehovovy jasné pokyny „nebudeš tam jíst chléb ani pít vodu“ a „nepůjdeš zase zpátky cestou, kterou jsi šel“. Jehovovi se to nelíbilo. Mladého proroka na cestě napadl lev a zabil ho. (1. Král. 13:11–24)

³ Proč se kdysi skromný prorok opovážlivě rozhodl jít s tím falešným starším mužem? To se v Bibli nedočteme. Ale mohlo to být tak, že úplně zapomněl, že by měl být „skromný, když [chodí] se svým Bohem“. (Přečti Micheáše 6:8.) Biblický výraz „chodit s Jehovou“ zahrnuje myšlenku  věřit mu, nechat se jím vést a poslouchat ho. Skromný člověk si moc dobře uvědomuje, že musí neustále komunikovat se svým milujícím a všemohoucím Otcem. Prorok se mohl Jehovy zeptat, jestli se jeho pokyny nezměnily, ale biblická zpráva neuvádí, že by to udělal. I my někdy stojíme před nelehkým rozhodnutím a není jasné, kterým směrem se máme vydat. Pokud jsme skromní, pak hledáme Jehovovo vedení a to nám pomáhá vyhnout se závažným chybám.

4. Co se dozvíme z tohoto článku?

⁴ V předchozím článku jsme se dozvěděli, proč je skromnost pro křesťany důležitá a jak ji projevovat. V jakých situacích by ale naše skromnost mohla být vyzkoušena? A jak tuto žádoucí vlastnost můžeme rozvíjet a zůstat skromní i pod tlakem? Zamysleme se nad třemi situacemi, do kterých se můžeme dostat. (Přísl. 11:2)

5., 6. Jak skromnost projevil Barzillai?

⁵ To, jestli jsme skromní, se může ukázat, když se změní naše okolnosti anebo úkoly, které máme v Boží organizaci. Poučit se můžeme z příkladu Barzillaie, který byl přítelem krále Davida. Musel být velmi poctěný, když mu v jeho osmdesáti letech David nabídl, aby žil na královském dvoře. Díky tomu by se mohl dál těšit z královy společnosti. Barzillai to ale odmítl. Proč? Nechtěl být kvůli svému pokročilému věku pro Davida přítěží. Navrhl proto, aby místo něj žil na královském dvoře Kimham, který byl podle všeho jedním z jeho synů. (2. Sam. 19:31–37)

⁶ Barzillai byl skromný a to mu pomohlo udělat rozumné rozhodnutí. Davidovo pozvání neodmítl proto, že by se chtěl vyhnout odpovědnosti nebo si užívat klidného stáří. Jednoduše si uvědomoval, že se změnily jeho okolnosti a že má určitá omezení. Nechtěl se zavázat k něčemu, co by nebylo rozumné. (Přečti Galaťanům 6:4, 5.) Jak můžeme Barzillaie napodobit? Nezaměřujme se na postavení nebo uznání, protože tím akorát vzniká živná půda pro ješitnost a soupeření, což může vést ke zklamání. (Gal. 5:26) Skromnost nám naopak pomůže spojit s druhými svoje síly a schopnosti ke chvále Jehovy a k užitku ostatních. (1. Kor. 10:31)

7., 8. Jak nám skromnost pomáhá, abychom nespoléhali sami na sebe?

⁷ S větší odpovědností často přichází větší pravomoc a to může být zkouškou naší skromnosti. Zamysleme se nad příkladem Nehemjáše. Když slyšel, v jak těžké situaci jsou lidé v Jeruzalémě, prosil Jehovu, aby jim pomohl. (Neh. 1:4, 11) Jehova tyto modlitby vyslyšel tím, že král Artaxerxes jmenoval Nehemjáše v té oblasti místodržitelem. Přestože měl Nehemjáš významné postavení, byl bohatý a měl značnou autoritu, nikdy se nespoléhal na vlastní schopnosti a zkušenosti. Stále hledal Jehovovo vedení v Zákoně. (Neh. 8:1, 8, 9) K druhým se nechoval panovačně, ale na vlastní náklady jim sloužil. (Neh. 5:14–19)

⁸ Z Nehemjášova příkladu je vidět, jak nám skromnost pomáhá nespoléhat sami na sebe, když dostaneme  nový úkol nebo větší odpovědnost. Kdyby starší spoléhal jenom na svoje zkušenosti, mohl by začít řešit nějaké sborové záležitosti, aniž by se předtím pomodlil o Jehovovo vedení. Jiný křesťan by se mohl v určité věci nejprve rozhodnout a až pak prosit Jehovu, aby jeho rozhodnutí podpořil. Bylo by to ale skromné? Skromný člověk vždycky pamatuje na to, jaké je jeho postavení před Bohem a jaká je jeho úloha v Božím uspořádání. Naše schopnosti nejsou důležité. Zvlášť když se ocitneme ve známé situaci nebo řešíme problém, který jsme už řešili, musíme si dát pozor, abychom nespoléhali sami na sebe. (Přečti Přísloví 3:5, 6.) V dnešním světě jsou mnozí lidé sobečtí a snaží se vynikat nad druhými. Boží služebníci ale takoví nejsou. Nemyslíme si, že díky svěřeným odpovědnostem jsme lepší než ostatní členové rodiny nebo sboru. Naopak s nimi spolupracujeme. (1. Tim. 3:15)

9., 10. Jak nám skromnost pomáhá vyrovnat se s neoprávněnou kritikou?

⁹ Mít pocity pod kontrolou může být těžké, když musíme snášet neoprávněnou kritiku. Tak to bylo i v případě Hany. Ta často plakala kvůli své sokyni Peninně, která se jí pořád vysmívala. Hanu její manžel miloval, ale nemohla mít děti. Později, když se modlila ve svatostánku, ji velekněz Eli nespravedlivě obvinil, že je opilá. Jen si to představ! Navzdory tomu všemu se ale Hana ovládla a Elimu odpověděla uctivě. Později pronesla dojemnou modlitbu, která je plná víry, chvály a ocenění. (1. Sam. 1:5–7, 12–16; 2:1–10)

¹⁰ Skromnost nám také pomáhá „neustále [přemáhat] zlo dobrem“. (Řím. 12:21) Život v Satanově světě je často nespravedlivý, a tak musíme bojovat proti tomu, aby nás chování zlých lidí  nezačalo rozčilovat. (Žalm 37:1) Když se problémy objeví mezi bratry a sestrami, může to bolet mnohem víc. V takové situaci skromný člověk napodobí Ježíše. Bible říká: „Když mu spílali, neoplácel spíláním. ... Ale dále se odevzdával tomu, který soudí spravedlivě.“ (1. Petra 2:23) Ježíš věděl, že pomsta patří Jehovovi. (Řím. 12:19) Podobně jsou křesťané vybízeni, aby byli pokorní a neopláceli „urážku urážkou“. (1. Petra 3:8, 9)

11., 12. a) Jak nám skromnost pomáhá správně reagovat na lichotky a chválu? b) Jak by skromnost měla ovlivňovat náš výběr oblečení, celkový vzhled a naše chování?

¹¹ Zkouškou skromnosti můžou být také přílišné lichotky nebo chvála. Zamysli se nad tím, jak skvěle se zachovala Ester, když se události v jejím životě začaly vyvíjet jinak, než očekávala. Byla mimořádně krásná a po celý rok se jí dostávalo luxusní péče. Každý den byla ve společnosti mnoha mladých žen z celé Perské říše, které soupeřily o pozornost krále. Přesto byla stále zdvořilá a vnitřně vyrovnaná. Nezpychla ani po tom, co si ji král vybral za královnu. (Ester 2:9, 12, 15, 17)

¹² Když jsme skromní, tak se vždy oblékáme, upravujeme a chováme slušně. Uvědomujeme si, že srdce druhých si nezískáme vychloubáním nebo tím, že na sebe strháváme pozornost, ale tím, že projevujeme „tichého a mírného ducha“. (Přečti 1. Petra 3:3, 4; Jer. 9:23, 24) To, co si o sobě myslíme, se nakonec projeví v našem chování. Například bychom mohli „nenápadně“ naznačovat, že máme nějaké zvláštní výsady, známe důvěrné informace nebo jsme v úzkém kontaktu s odpovědnými bratry. Nebo bychom mohli vyvolávat dojem, že jsme něco vymysleli nebo dokázali sami, i když ve skutečnosti nám někdo pomáhal. I v tom nám dal skvělý příklad Ježíš. Hodně z toho, co řekl, citoval z Božího Slova. Mluvil takovým způsobem, že lidem bylo jasné, že to nejsou jeho myšlenky, ale Jehovovy. (Jan 8:28)

13., 14. Jak nám skromnost pomáhá lépe se rozhodovat?

¹³ To, jestli jsme skromní, se může ukázat také při rozhodování. Když byl apoštol Pavel v Cesareji, prorok Agabos mu řekl, že pokud bude pokračovat v cestě do Jeruzaléma, skončí ve vězení. Mohl by být dokonce zabit. Ve strachu z nejhoršího bratři Pavla prosili, aby nikam nechodil. Ten se ale nenechal odradit. Nebyl příliš sebejistý, ale ani nepodlehl strachu. Naprosto se spolehl na Jehovu a byl připravený splnit svoje pověření, ať už Jehova připustí cokoli. Když to bratři slyšeli, přestali Pavlovi v cestě do Jeruzaléma bránit. (Sk. 21:10–14)

¹⁴ Skromnost nám může pomáhat dobře se rozhodovat dokonce i tehdy, když předem nevíme, jak se budou věci vyvíjet, a nemůžeme to ani ovlivnit. Možná přemýšlíme o tom, že začneme s nějakou formou celodobé služby. Co se ale stane, pokud vážně onemocníme? A co když onemocní naši rodiče a budou potřebovat pomoc? Co s námi bude, až zestárneme? Na všechny tyto otázky nedostaneme úplnou odpověď, ani kdybychom se modlili  a studovali sebevíc. (Kaz. 8:16, 17) Důvěra v Jehovu nám ale pomůže uvědomit si a také přijmout svá omezení. Potom co si k dané věci vyhledáme informace, poradíme se s druhými a budeme se modlit o vedení, měli bychom podniknout takové kroky, které budou v souladu s vedením Božího ducha. (Přečti Kazatele 11:4–6.) Pak nás Jehova bude mít v čem podpořit nebo nás jemně nasměruje jinam. (Přísl. 16:3, 9)

15. Jak nám přemýšlení o Jehovovi pomáhá zůstat pokorní?

¹⁵ Když je skromnost tak prospěšná, jak ji můžeme ještě víc rozvíjet? Zamysleme se nad čtyřmi způsoby. Zaprvé, měli bychom přemýšlet o Jehovovi, jeho vynikajících vlastnostech a postavení. Díky tomu si uvědomíme, jak jsme ve srovnání s ním malí a jak málo toho víme. (Iz. 8:13) Nezapomeň, že „chodíme“ se všemohoucím Bohem, ne s nějakým andělem nebo člověkem. To ti pomůže pokořit se „pod mocnou Boží ruku“. (1. Petra 5:6)

16. Jak nám v rozvíjení skromnosti pomáhá, když přemýšlíme o Boží lásce?

¹⁶ Zadruhé, přemýšlejme o tom, jak moc nás Jehova miluje. Apoštol Pavel přirovnal křesťanský sbor k lidskému tělu. Jehova vytvořil každou část těla tak, že je velmi užitečná. (1. Kor. 12:23, 24) Váží si tedy každého z nás, i když máme svá omezení. Nesrovnává nás s druhými ani nás nepřestává milovat, když chybujeme. Díky jeho lásce můžeme být spokojení, ať už máme ve sboru jakoukoli úlohu.

17. K čemu to povede, když budeme na druhých hledat to dobré?

¹⁷ Zatřetí, hledejme na druhých to dobré. Nebudeme se pak snažit být vždycky středem pozornosti nebo říkat druhým, co mají dělat, ale necháme si od nich poradit a budeme ochotní jejich podněty přijmout. (Přísl. 13:10) Budeme se s nimi radovat, když dostanou nějakou výsadu. A budeme chválit Jehovu, když uvidíme, jak podporuje celé „společenství [našich] bratrů na světě“. (1. Petra 5:9)

18. Jak můžeme školit svoje svědomí a v čem nám to pomůže?

¹⁸ Začtvrté, na základě biblických zásad školme svoje svědomí. Jak to můžeme dělat? Modleme se, pravidelně studujme a to, co se dozvídáme, uplatňujme. Díky tomu se naučíme vidět věci tak, jak je vidí Jehova, a skromně přijmeme jeho měřítka toho, co je slušné a uctivé. (1. Tim. 1:5) Také bychom měli brát ohled na druhé. Pokud se o tyto věci snažíme, Jehova nám slibuje, že „dokončí [naše] školení“ a pomůže nám rozvíjet skromnost a další krásné vlastnosti. (1. Petra 5:10)

19. Co nám pomůže být skromní teď i v budoucnosti?

¹⁹ Jediný troufalý skutek stál proroka z Judy život a přátelství s Bohem. Zůstat skromný ve zkoušce je ale možné. Dokazují to příklady věrných Božích služebníků z minulosti i mezi námi dnes. Čím déle s Jehovou „chodíš“, tím skromnějším člověkem bys měl být. (Přísl. 8:13) Ať už je tvoje místo v Boží organizaci jakékoli, „chodit“ s Jehovou je ta největší čest, jakou můžeš mít. Važ si jí a dělej všechno pro to, abys zůstal skromný a nikdy ji neztratil.