NĚKDY ano. Uveďme si příklad. V 5. Mojžíšově 24:14, 15 se píše: „Neošidíš námezdného dělníka, který je v těžkostech a je chudý, ať z tvých bratrů, nebo z tvých cizích usedlíků, kteří jsou v tvé zemi uvnitř tvých bran. Měl bys mu dát jeho mzdu v jeho den, a nemělo by nad ní zapadnout slunce, protože je v těžkostech a pozvedá svou duši ke své mzdě, aby proti tobě nevolal k Jehovovi, a z tvé strany se to stane hříchem.“

Písemný záznam žádosti v této věci byl nalezen nedaleko Ašdodu na hliněném střepu. Žádost pochází ze sedmého století př. n. l. a možná byla napsána ve prospěch nádeníka, který pracoval na poli a údajně se mu nepodařilo odevzdat stanovené množství obilí. Píše se v ní: „Poté co váš sluha [žalobce] před několika dny uskladnil obilí, přišel Hošajahu, syn Šobaje, a vzal oděv vašeho sluhy... Všichni, kdo na poli pod spalujícím sluncem pracovali se mnou, dosvědčí, ... že říkám pravdu. Nedopustil jsem se ničeho nezákonného... Pokud místodržitel neuzná, že oděv by měl být vašemu sluhovi vrácen, nechť je mu vrácen z lítosti! Nesmíte mlčet, když váš sluha nemá svůj oděv.“

Z této žádosti „poznáváme mnohem víc než jenom zoufalství nádeníka, který chce zpět svůj oděv,“ říká historik Simon Schama. „Je z ní také vidět, že žalobce do určité míry znal biblický zákoník, zvlášť nařízení, která se týkala krutého zacházení s chudými a která jsou ve Třetí a Páté knize Mojžíšově.“