1., 2. a) Proč se dalo očekávat, že Ježíš stanoví jednoduchý způsob, jak si připomínat jeho smrt? b) O kterých Ježíšových vlastnostech budeme přemýšlet?

UMĚL bys popsat, co se odehrává při každoroční vzpomínce na Kristovu smrt? Většina z nás si určitě podrobnosti této slavnosti rychle vybaví. Díky čemu? Díky tomu, že jídlo, které se při ní používá, je tak jednoduché. Nicméně tato událost je významná. Může nás tedy napadnout: Proč je to jídlo tak obyčejné?

² Když byl Ježíš na zemi, byl známý tím, že důležité pravdy učil jednoduše, jasně a srozumitelně. (Mat. 7:28, 29) Podobně stanovil jednoduchý, a přesto smysluplný způsob, jak si připomínat jeho smrt. Zamysleme se nad tím obyčejným jídlem hlouběji a také nad některými dalšími věcmi, které Ježíš řekl a udělal. Ještě víc si uvědomíme, jak byl pokorný, odvážný a láskyplný, a dozvíme se, jak se můžeme tomuto krásnému vzoru přiblížit.

3. Jak jednoduché bylo podle zprávy v Matoušovi 26:26–28 jídlo, které Ježíš použil při první slavnosti na připomínku své smrti, a co ty dvě věci symbolizují?

³ Ježíš zavedl jednoduchou slavnost na připomínku své smrti v přítomnosti jedenácti věrných apoštolů. Použil k tomu zbylé jídlo z Pesachu. (Přečti Matouše 26:26–28.) Vzal jenom nekvašený chléb a víno, které  měl po ruce. Apoštolům řekl, že tyto dvě základní věci jsou symbolem jeho dokonalého těla a krve, které brzy obětuje v jejich prospěch. Apoštoly zřejmě nepřekvapilo, že toto důležité jídlo bylo tak obyčejné. Proč ne?

4. Jak nám rada, kterou dal Ježíš Martě, pomáhá pochopit, proč při Pánově večeři použil jednoduché jídlo?

⁴ Vzpomeň si, co se stalo o několik měsíců dřív, když Ježíš navštívil své blízké přátele Lazara, Martu a Marii. V příjemné atmosféře je začal vyučovat, ale Marta mu nevěnovala plnou pozornost. Chtěla se o svého vzácného hosta dobře postarat, a tak připravovala složité jídlo. Ježíš si toho všiml a dal jí laskavou radu. Pomohl jí uvědomit si, že složité jídlo není vždycky zapotřebí. (Luk. 10:40–42) Jenom několik hodin před svou smrtí tuto radu sám uplatnil. Při Pánově večeři použil jednoduché jídlo. Co se z toho o Ježíšovi učíme?

5. Co z jednoduchého jídla poznáváme o Ježíšovi a jak je to v souladu s Filipanům 2:5–8?

⁵ Ve všem, co Ježíš říkal a dělal, byla vidět pokora. Nepřekvapuje nás tedy, že mimořádnou pokoru projevil i poslední večer svého života na zemi. (Mat. 11:29) Věděl, že brzy přinese tu největší oběť v lidské historii a že Jehova ho vzkřísí a dá mu v nebi význačné postavení. Přesto na sebe nepoutal nepatřičnou pozornost tím, že by vyžadoval, abychom si jeho smrt připomínali nějakým složitým obřadem. Naopak, svým učedníkům řekl, že by si ho měli jednou za rok připomínat obyčejným jídlem. (Jan 13:15; 1. Kor. 11:23–25) Z jednoduchého, ale vhodně zvoleného jídla poznáváme, že Ježíš nebyl pyšný. Jsme šťastní, že pokora je jednou z krásných vlastností našeho nebeského Krále. (Přečti Filipanům 2:5–8.)

6. Jak můžeme ve zkouškách napodobovat Ježíšovu pokoru?

⁶ Jak můžeme Ježíšovu pokoru napodobovat? Tak, že budeme dávat zájmy druhých před své vlastní. (Filip. 2:3, 4) Znovu se zamysli nad posledním večerem Ježíšova života na zemi. Věděl, že brzy bude trpět a zemře, a přesto se hluboce zajímal o věrné apoštoly, kteří budou jeho smrtí zdrcení. Poslední večer tedy věnoval  tomu, že je vyučoval, povzbuzoval a uklidňoval. (Jan 14:25–31) Ježíš dal najevo pokoru tím, že mu víc záleželo na druhých než na sobě. Je pro nás vynikajícím vzorem.

7. Jak Ježíš ukázal velkou odvahu hned potom, co zavedl slavnost na památku své smrti?

⁷ Hned potom co Ježíš zavedl slavnost na památku své smrti, dal najevo mimořádnou odvahu. Jak? Úkol od svého Otce přijal, i když věděl, co to bude znamenat – že bude odsouzen jako rouhač a popraven. (Mat. 26:65, 66; Luk. 22:41, 42) Ježíš zůstal Bohu naprosto věrný. Vytrpěl to, aby očistil jeho jméno, ospravedlnil jeho svrchovanost a otevřel kajícným lidem cestu k nekonečnému životu. Zároveň své následovníky připravil na to, co je čekalo.

8. a) Co Ježíš řekl věrným apoštolům? b) Jak se Ježíšovým příkladem odvahy řídili jeho učedníci ještě dlouho po jeho smrti?

⁸ Ježíš dal najevo odvahu také tím, že se nezaměřoval na své úzkostné pocity, ale na potřeby svých věrných apoštolů. Potom co poslal Jidáše pryč, dal apoštolům jednoduché jídlo. Těm, kdo se stanou jeho pomazanými následovníky, mělo připomínat význam Ježíšovy prolité krve a skutečnost, že jsou účastníky nové smlouvy. (1. Kor. 10:16, 17) Aby jim pomohl zasloužit si nebeskou odměnu, řekl jim, co od nich on a jeho Otec očekávají. (Jan 15:12–15) Svým apoštolům také řekl o zkouškách, které jsou před nimi. Pak poukázal na svůj příklad a vybídl je:  „Seberte odvahu!“ (Jan 16:1–4a, 33) Ještě po mnoha letech se jeho obětavým příkladem řídili a byli odvážní. Vzájemně se podporovali v různých zkouškách, i když kvůli tomu hodně vytrpěli. (Hebr. 10:33, 34)

9. Jak můžeme Ježíšův příklad odvahy napodobovat?

⁹ Ježíšovým příkladem odvahy se řídíme i my. Odvahu potřebujeme například tehdy, když pomáháme bratrům, kteří jsou kvůli své víře pronásledovaní. Někdy můžou být nespravedlivě uvězněni. Když se něco takového stane, musíme pro ně dělat, co můžeme, třeba je obhajovat. (Filip. 1:14; Hebr. 13:19) Odvahu projevujeme i tak, že dál kážeme „se smělostí“. (Sk. 14:3) Podobně jako Ježíš jsme rozhodnutí kázat dobrou zprávu o Království, i když se nám někteří lidé možná staví na odpor a pronásledují nás. Občas nám ale odvaha může chybět. Co pak?

10. Co bychom měli dělat v týdnech před Památnou slavností a proč?

¹⁰ Odvahu nám dodá to, když budeme přemýšlet o naději, ke které nám Ježíšova výkupní oběť otevřela cestu. (Jan 3:16; Ef. 1:7) V týdnech před Památnou slavností máme jedinečnou příležitost prohlubovat svoji vděčnost za výkupné. Čti si proto biblické pasáže k Památné slavnosti a do hloubky o nich přemýšlej. Až se pak společně sejdeme, abychom si Ježíšovu smrt připomněli, budeme lépe rozumět významu symbolů i jedinečné oběti, kterou představují. Když dobře chápeme, co pro nás Ježíš a Jehova udělali a co  díky tomu my i naši blízcí získáváme, naše naděje se upevňuje a my jsme ještě víc rozhodnutí odvážně vytrvat až do konce. (Hebr. 12:3)

11., 12. Co jsme se až doteď dozvěděli?

¹¹ Zatím jsme se dozvěděli, že Pánova večeře nám připomíná nejenom drahocenné výkupné, ale také Ježíšovu výjimečnou pokoru a odvahu. Jsme velmi rádi, že Ježíš tyto vlastnosti dál projevuje jako náš nebeský velekněz, který za nás snažně prosí. (Hebr. 7:24, 25) Pokud za to chceme vyjádřit svoji vděčnost, musíme si Ježíšovu smrt věrně připomínat, právě jak to přikázal. (Luk. 22:19, 20) Děláme to v den, který připadá na 14. nisan. Je to ten nejdůležitější den v roce.

¹² Z toho, jak jednoduché bylo jídlo při poslední večeři, poznáváme ještě další vlastnost, která Ježíše podnítila, aby za nás zemřel. Když žil na zemi, byl touto vlastností známý. O čem je řeč?

13. Co se z Jana 15:9 a z 1. Jana 4:8–10 dozvídáme o tom, jakou nám Jehova a Ježíš projevili lásku, a kdo z ní má užitek?

¹³ Ve všem, co Ježíš dělal, dokonale napodoboval Jehovovu hlubokou lásku k nám. (Přečti Jana 15:9; 1. Jana 4:8–10.) Tím největším projevem jeho lásky bylo to, že za nás zemřel. Ať už patříme k pomazaným, nebo k jiným ovcím, z toho, že nám Jehova a jeho Syn dali najevo lásku tímto způsobem, máme velký užitek. (Jan 10:16; 1. Jana 2:2) Přemýšlej také o tom, z čeho se poslední večeře skládala. Dokazuje to Ježíšovu lásku a ohleduplnost k jeho učedníkům. Jak?

14. Jak dal Ježíš najevo lásku ke svým učedníkům?

¹⁴ Ježíš dal najevo lásku ke svým pomazaným následovníkům tím, že nezavedl nějaký složitý obřad, ale použil jednoduché jídlo. V průběhu let měli tito pomazaní učedníci slavit Památnou slavnost každý rok, a to za různých okolností, někdy i ve vězení. (Zjev. 2:10) Bylo v jejich silách Ježíše poslouchat? Ano, bylo!

15., 16. Díky čemu si mohli někteří připomenout Ježíšovu smrt i za náročných okolností?

¹⁵ Až do dnešní doby se praví křesťané snaží si Ježíšovu smrt připomínat. Řídí se postupem, který Ježíš zavedl při poslední večeři. Dělají to nejlépe, jak můžou, někdy za velmi náročných okolností. Uveďme si dva příklady. Když byl bratr Harold King na samotce v čínském vězení, musel být vynalézavý. Z toho, co měl, potají připravil symboly. Co nejpečlivěji také vypočítal datum Pánovy večeře. Když přišel čas si Ježíšovu smrt připomenout, tak ve své cele zpíval písně, modlil se a přednesl biblický proslov.

¹⁶ Uveďme si druhý příklad. Skupina sester, které byly během druhé světové války uvězněné v koncentračním táboře, riskovala život, aby si Pánovu večeři připomněly. Ale díky tomu, že jídlo při této příležitosti je tak jednoduché, Památnou slavnost mohly oslavit. Sestry vyprávěly: „Stály jsme blízko sebe v kruhu, uprostřed byla stolička s bílým ubrusem a na něm symboly. Místnost  osvětlovala svíce, protože elektrické světlo nás mohlo prozradit. ... Nanovo jsme svému Otci vyjádřily vřelý slib, že budeme všech svých sil využívat k ospravedlnění jeho svatého jména.“ Tyto sestry měly obrovskou víru! A Ježíš je opravdu láskyplný, protože nám umožnil připomínat si jeho smrt i za náročných okolností.

17. Jaké otázky je dobré si položit?

¹⁷ Den Památné slavnosti se blíží, a tak je dobré si klást otázky: Jak můžu ještě lépe napodobovat Ježíše a projevovat druhým lásku? Přemýšlím víc o potřebách jiných bratrů a sester než o svých? Neočekávám od nich víc, než co můžou dělat? Uvědomuju si, jaká mají omezení? Chovejme se vždycky jako Ježíš a buďme soucitní. (1. Petra 3:8)

18., 19. a) Čím si můžeme být jistí? b) K čemu jsme rozhodnutí?

¹⁸ Požadavek připomínat si Kristovu smrt už nebude dlouho platit. Až Ježíš přijde během velkého soužení a shromáždí zbývající vyvolené do nebe, Památná slavnost se slavit přestane. (Mat. 24:31; 1. Kor. 11:26)

¹⁹ I tak si můžeme být jistí, že Jehovův lid bude rád vzpomínat na toto jednoduché jídlo jako na symbol té největší pokory, odvahy a lásky, jaké kdy člověk projevil. Potom ti, kdo si toto mimořádné jídlo připomínali, o něm budou bezpochyby vyprávět, aby z něho měli užitek i další lidé. My z tohoto jídla můžeme mít užitek už teď. Musíme být ale rozhodnutí napodobovat Ježíšovu pokoru, odvahu a lásku. Když to budeme dělat, můžeme důvěřovat tomu, že nás Jehova odmění. (2. Petra 1:10, 11)