1. Jaké pocity v tobě vyvolává to, že tě Bůh miluje?

„BŮH je láska,“ napsal apoštol Jan. (1. Jana 4:8) Tohle jednoduché vyjádření nám připomíná hlubokou pravdu: Bůh, který je zdrojem života, je také zdrojem lásky. Jehova nás miluje! Díky jeho lásce se cítíme v bezpečí a jsme šťastní a spokojení.

2. Jaká jsou podle Matouše 22:37–40 dvě nejdůležitější přikázání a proč může být těžké poslouchat to druhé?

² Milovat druhé není pro křesťany otázkou volby. Je to příkaz. (Přečti Matouše 22:37–40.) Když Jehovu dobře známe, asi pro nás není těžké poslouchat první přikázání. Jehova je totiž dokonalý a jedná s námi ohleduplně a laskavě. Poslouchat druhé přikázání ale může být těžší. Proč? Protože naši bratři a sestry, kteří mezi našimi bližními patří k těm nejbližším, jsou nedokonalí. Takže občas můžou říct nebo udělat něco, co nám připadá bezcitné a nelaskavé. Jehova věděl, že s dodržováním druhého přikázání můžeme mít problém. Svým duchem proto vedl některé pisatele Bible, aby nám ukázali, proč bychom měli jeden druhého milovat a jak to můžeme dávat najevo. Jedním z nich byl Jan. (1. Jana 3:11, 12)

3. Co Jan opakovaně zdůrazňoval?

 ³ Jan ve svých spisech zdůrazňuje, že křesťané musí mít druhé rádi. Ve své zprávě o Ježíšově životě mluví o lásce častěji než ostatní tři pisatelé evangelií dohromady. Když psal evangelium a své tři dopisy, bylo mu už asi sto let. Z těchto biblických knih vyplývá, že všechno, co křesťané dělají, musí dělat právě z lásky. (1. Jana 4:10, 11) Než to ale Jan pochopil, nějakou dobu to trvalo.

4. Jednal Jan s druhými vždycky s láskou?

⁴ Když byl Jan mladý, nejednal vždycky s láskou. Jednou například Ježíš se svými učedníky na cestě do Jeruzaléma procházeli Samařím a v jedné vesnici je odmítli přijmout. Jak na to Jan reagoval? Zeptal se Ježíše, jestli má přivolat oheň z nebe a všechny obyvatele té vesnice zničit. (Luk. 9:52–56) V jiné situaci neprojevil lásku k ostatním apoštolům. Spolu se svým bratrem Jakubem zřejmě přemluvili svoji matku, aby Ježíše požádala, ať jim dá ve svém království významné postavení. Když se to ostatní apoštolové dozvěděli, rozzuřilo je to. (Mat. 20:20, 21, 24) Ale i přes všechny Janovy chyby ho měl Ježíš rád. (Jan 21:7)

5. O čem budeme mluvit v tomto článku?

⁵ V tomto článku si rozebereme několik myšlenek, které Jan o lásce napsal, a ukážeme si, co se můžeme naučit od něho samotného. Zároveň se dozvíme, jak můžeme lásku projevovat svým bratrům a sestrám. Budeme taky mluvit o jednom důležitém způsobu, jak může dávat hlava rodiny najevo, že svoji rodinu miluje.

6. Jak nám Jehova projevil svoji lásku?

⁶ Když se řekne láska, možná si představíme vřelý cit vyjádřený hezkými slovy. Opravdová láska se ale projevuje i skutky. (Srovnej s Jakubem 2:17, 26.) Zamysleme se třeba nad Jehovovou láskou. (1. Jana 4:19) Jehova nám ji dává najevo mnoha krásnými slovy, která nechal zapsat do Bible. (Žalm 25:10; Řím. 8:38, 39) Jistotu, že nás má rád, ale máme nejen díky tomu, co říká. Jeho lásku cítíme i z toho, co dělá. Jan napsal: „Bůh nám projevil svou lásku tím, že poslal svého jediného Syna do světa, abychom díky němu získali život.“ (1. Jana 4:9) Jehova dovolil, aby za nás jeho milovaný Syn trpěl a zemřel. (Jan 3:16)  Mohli bychom snad pochybovat, že nás Jehova opravdu miluje?

7. Jak Ježíš dokázal, že nás má rád?

⁷ Ježíš svoje učedníky ujišťoval, že je má rád. (Jan 13:1; 15:15) Hloubku své lásky k nim i k nám dokázal nejenom tím, co říkal, ale taky tím, co dělal. Řekl: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo dá svůj život za své přátele.“ (Jan 15:13) Když přemýšlíme, co pro nás Jehova a Ježíš udělali, k čemu by nás to mělo motivovat?

8. Co bychom podle 1. Jana 3:18 měli dělat?

⁸ Svoji lásku k Jehovovi a Ježíšovi dokazujeme tím, že je posloucháme. (Jan 14:15; 1. Jana 5:3) A k Ježíšovým příkazům patří i to, abychom jeden druhého milovali. (Jan 13:34, 35) Je dobré, když svým bratrům a sestrám říkáme, že je máme rádi. Naši lásku by ale měli cítit i z toho, co děláme. (Přečti 1. Jana 3:18.) Jak konkrétně jim můžeme ukázat, že je máme rádi?

9. K čemu Jana motivovala láska?

⁹ Jan mohl zůstat u svého otce v rodinném podniku a vydělávat peníze lovem ryb. On to ale neudělal. Svůj dlouhý život věnoval tomu, aby druhým pomáhal poznat pravdu o Jehovovi a Ježíšovi. Život, který si vybral, nebyl lehký. Musel snášet pronásledování a koncem prvního století byl už jako starý muž poslán do vyhnanství. (Sk. 3:1; 4:1–3; 5:18; Zjev. 1:9) I v době, kdy byl kvůli kázání dobré zprávy uvězněný, bylo vidět, že myslí na druhé. Například během vyhnanství na ostrově Patmos zapsal vidění, které dostal, a poslal ho sborům, aby věděly, „co se má brzy stát“. (Zjev. 1:1) Později, nejspíš po svém návratu z vyhnanství, napsal evangelium o Ježíšově životě a službě. Svým bratrům a sestrám napsal taky tři dopisy, aby je povzbudil a posílil. Jak můžeme žít podobně obětavě jako Jan?

10. Jak můžeš dát najevo svoji lásku k lidem?

¹⁰ Svoji lásku k lidem můžeš dát najevo tím, čemu se v životě věnuješ. Satanův svět tě tlačí k tomu, abys všechen svůj čas a energii využíval sám pro sebe – snažil se vydělat spoustu peněz a získat prestiž. Obětaví křesťané po celém světě ale tráví co nejvíc času tím, že kážou dobrou zprávu a pomáhají lidem spřátelit se s Jehovou. Někteří se tomu dokonce věnují celodobě.

11. Jak dávají mnozí křesťané najevo, že milují Jehovu a svoje bratry a sestry?

¹¹ Hodně bratrů a sester musí pracovat na plný úvazek, aby se dokázali postarat o sebe a svoji rodinu. Přesto věrně podporují Boží organizaci, jak jen můžou. Někteří například pomáhají s humanitárními pracemi, jiní se účastní stavebních projektů a úplně všichni můžou činnost Boží organizace podporovat finančně. Proč to dělají? Z lásky k Bohu a ke svým bližním. Každý týden dáváme najevo svoji lásku k bratrům a sestrám tím, že se účastníme shromáždění. I když jsme možná unavení, jsme tam. I když jsme možná nervózní, dáváme komentáře. A i když všichni máme nějaké problémy, před shromážděním a po něm druhé povzbuzujeme. (Hebr. 10:24, 25) Všeho, co naši  milí bratři a sestry dělají, si moc vážíme.

12. Jakým dalším způsobem dával Jan svým bratrům a sestrám najevo lásku?

¹² Jan dával bratrům a sestrám najevo svoji lásku nejen tím, že je chválil, ale i tím, že je upozorňoval na to, co by měli změnit. Ve svých dopisech je chválil za jejich víru a za to dobré, co dělají. Zároveň jim dal ale důrazné rady ohledně hříchu. (1. Jana 1:8–2:1, 13, 14) Podobně i my bychom měli bratry a sestry chválit za to, co dělají. Ale když se u někoho začne projevovat špatný postoj nebo začne dělat něco, čím by mohl ohrozit svůj vztah s Jehovou, můžeme mu projevit lásku tím, že ho na to upozorníme. Říct kamarádovi, že dělá nějakou chybu, chce odvahu, ale v Bibli se píše, že praví přátelé se vzájemně ostří neboli usměrňují. (Přísl. 27:17)

13. Co bychom neměli dělat?

¹³ Někdy můžeme dát našim bratrům a sestrám najevo lásku i tím, že něco neuděláme. Například se hned nerozčílíme kvůli tomu, co řeknou. Vzpomeň si, co se stalo během Ježíšovy služby na zemi. Svým učedníkům řekl, že pokud chtějí získat život, musí jíst jeho tělo a pít jeho krev. (Jan 6:53–57) Mnoho jeho učedníků to tak šokovalo, že ho přestali následovat. Ale jeho věrní přátelé, včetně Jana, s ním zůstali. I je asi překvapilo, co Ježíš řekl, a nerozuměli tomu. Nemysleli si ale, že řekl něco špatného, ani je to nepohoršilo. Důvěřovali mu, protože věděli, že učí pravdu. (Jan 6:60, 66–69) Když tedy naši přátelé řeknou něco, co nás zarazí, je důležité, abychom se hned nenaštvali. Měli bychom jim dát příležitost, aby nám vysvětlili, jak to myslí. (Přísl. 18:13; Kaz. 7:9)

14. Proč bychom neměli dovolit, aby v našem srdci zakořenila nenávist?

¹⁴ Jan nás taky varuje, aby v našem srdci nezakořenila nenávist vůči našim bratrům a sestrám. Kdybychom se touto radou neřídili, dali bychom prostor Satanovi, aby námi manipuloval. (1. Jana 2:11; 3:15) Přesně to se stalo některým křesťanům na konci prvního  století. Satan dělal, co mohl, aby mezi Božími služebníky rozdmýchal nenávist a zničil jejich jednotu. V době, kdy Jan psal svoje dopisy, už do sboru vklouzli lidé, kteří měli stejné úmysly jako Satan. Byl to například Diotrefes, který výrazně narušil jednotu ve svém sboru. Neměl úctu k bratrům, kteří sloužili jako zástupci vedoucího sboru. A každého, kdo byl pohostinný k bratrům, které neměl rád, se snažil ze sboru vyhnat. To bylo otřesné! (3. Jana 9, 10) Satan se i dnes usilovně snaží rozdmýchat v Božím lidu nenávist a rozdělit ho. Nikdy mu to nedovolme!

15. Na co nesmí hlava rodiny zapomínat?

¹⁵ Jak může hlava rodiny ukázat, že svoji rodinu miluje? Jeden důležitý způsob je, že se stará o jejich hmotné potřeby. (1. Tim. 5:8) Nesmí ale zapomínat, že ještě důležitější je, aby se staral o jejich duchovní potřeby. (Mat. 5:3) Skvělý příklad v tom dal Ježíš. Z Janova evangelia vyplývá, že na svoji rodinu myslel i tehdy, když umíral na mučednickém kůlu. Na místě, kde se poprava konala, byl s Ježíšovou matkou Marií i Jan. Ježíš ho i přes obrovskou bolest požádal, aby se o Marii postaral. (Jan 19:26, 27) Ježíš sice měl sourozence, kteří se o Marii v hmotném ohledu určitě mohli postarat, ale zdá se, že v té době ještě nikdo z nich nebyl jeho učedníkem. Ježíš proto chtěl mít jistotu, že bude o Marii postaráno nejen po hmotné stránce, ale i duchovně.

16. Co všechno měl Jan na starosti?

¹⁶ Jan měl spoustu odpovědných úkolů. Byl jedním z apoštolů, a tak měl hodně práce v kazatelské službě. Taky byl možná ženatý a musel se starat o hmotné i duchovní potřeby své rodiny. (1. Kor. 9:5) Co se od něj můžou hlavy rodin naučit?

17. Jaký důležitý úkol by měla hlava rodiny plnit a co dobrého to rodině přinese?

¹⁷ Bratr, který je hlavou rodiny, může mít spoustu různých povinností. Například se snaží odvádět co nejlepší práci  ve svém zaměstnání, aby dělal dobré jméno Jehovovi. (Ef. 6:5, 6; Tit. 2:9, 10) Možná má taky odpovědné úkoly ve sboru – věnuje se pastýřské péči a jde příkladem v kazatelské službě. Zároveň je důležité, aby s manželkou a dětmi pravidelně studoval Bibli. Když se stará o jejich fyzické, citové a duchovní zdraví, jeho rodina je mu za to moc vděčná. (Ef. 5:28, 29; 6:4)

18. Čím si byl Jan jistý?

¹⁸ Jan měl dlouhý a pestrý život. Zažil nejrůznější zkoušky, které mohly oslabit jeho víru. Vždycky se ale ze všech sil snažil řídit Ježíšovými pokyny, včetně příkazu, aby křesťané milovali své bratry a sestry. Díky tomu si byl jistý, že ho Jehova a Ježíš milují a že mu dají sílu zvládnout jakoukoli zkoušku. (Jan 14:15–17; 15:9, 10; 1. Jana 4:16) Satan a jeho svět mu nijak nemohli zabránit, aby bratry a sestry miloval a dával jim to svými slovy i skutky najevo.

19. K čemu nás vybízí 1. Jana 4:7 a proč bychom se tím měli řídit?

¹⁹ Stejně jako Jan žijeme ve světě, kterému vládne Satan – odporný tvor plný nenávisti. (1. Jana 3:1, 10) Chce nás přimět, abychom svoje bratry a sestry přestali mít rádi. To se mu ale nepovede, pokud mu to sami nedovolíme. Buďme proto rozhodnutí své bratry a sestry milovat a svoji lásku jim dávat najevo tím, co říkáme, i tím, co děláme. Potom budeme mít radost z toho, že patříme do Jehovovy rodiny, a budeme cítit, že stojí za to žít. (Přečti 1. Jana 4:7.)