1.–3. Kvůli čemu někdy Jehovovi služebníci pláčou?

 KDY jsi naposledy plakal? Někdy nám tečou slzy radosti. Daleko častěji ale pláčeme proto, že jsme nešťastní, například když nám zemře někdo, koho jsme milovali. Lorilei, sestra ze Spojených států, napsala: „Když jsem ztratila dceru, byla to hrozná bolest. Byly chvíle, kdy se zdálo, že mě nic nemůže utěšit. Říkala jsem si, jak je možné, že moje zlomené a utrápené srdce ještě vůbec bije.“ *

² Někdy možná pláčeme z jiných důvodů. Hiromi, průkopnice z Japonska, říká: „Občas jsem smutná z toho, že jsou lidé v mém obvodu lhostejní. Někdy se slzami v očích Jehovu prosím, aby mi pomohl najít někoho, kdo hledá pravdu.“

³ Cítíš se někdy podobně jako ty sestry? Hodně z nás ano. (1. Petra 5:9) Chceme sloužit Jehovovi s radostí, ale někdy je to se slzami, protože prožíváme zármutek, zklamání nebo máme problémy, kvůli kterým je pro nás těžké zůstat Bohu věrní. (Žalm 6:6; 100:2) Co můžeme dělat, když nás takové pocity přemůžou?

4. Co si ukážeme v tomhle článku?

⁴ Hodně se toho můžeme naučit od Ježíše. Taky občas prožíval tak silné emoce, že mu „vyhrkly slzy“. (Jan 11:35; Luk. 19:41; 22:44; Hebr. 5:7) Pojďme se na pár takových situací podívat. Uvidíme, co se od něj můžeme naučit a co můžeme dělat, abychom v těžkých chvílích nepropadli zoufalství.

5. Co se o Ježíšovi učíme ze zprávy v Janovi 11:32–36?

⁵ V zimě roku 32 onemocněl a zemřel Ježíšův dobrý přítel Lazar. (Jan 11:3, 14) Měl dvě sestry, Marii a Martu, a Ježíš je měl všechny moc rád. Obě sestry byly ze ztráty svého milovaného bratra zdrcené. Po jeho smrti Ježíš dorazil do Betanie, kde Marie s Martou žily. Když Marta slyšela, že Ježíš přichází, spěchala mu naproti. Představ si, jak mu v návalu emocí říká: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel.“ (Jan 11:21) A krátce nato, když Ježíš viděl, jak Marie a ostatní pláčou, mu „vyhrkly slzy“. (Přečti Jana 11:32–36.)

6. Proč se Ježíš rozplakal, když Lazar zemřel?

⁶ Proč se tehdy Ježíš rozplakal? Hlubší pochopení Písma k tomu říká: „Když zemřel jeho přítel Lazar a Ježíš viděl, jaký zármutek to způsobilo Lazarovým sestrám, ‚zasténal a dal průchod slzám‘.“ * Ježíš možná myslel na to, jaké bolesti musel Lazar snášet, když byl nemocný, a mohl si představovat, jak se asi jeho přítel cítil, když si uvědomil, že umírá. Určitě plakal i proto, že viděl, jak moc Lazarova smrt zasáhla Marii a Martu. Pokud i tobě zemřel blízký přítel nebo člen rodiny, určitě ty pocity znáš. Zamysleme se nad třemi věcmi, které se z tohoto příběhu můžeme naučit.

7. Co se z Ježíšových slz dozvídáme o Jehovovi?

⁷ Jehova chápe, jak se cítíš. Ježíš je „věrným obrazem“ svého Otce. (Hebr. 1:3) Když plakal, bylo z toho vidět, co cítí Jehova. (Jan 14:9) Pokud se i ty trápíš kvůli ztrátě někoho blízkého, můžeš si být jistý, že Jehova nejenom ví, co prožíváš, ale taky  s tebou hluboce soucítí. Chce tvoje ztrápené srdce uzdravit. (Žalm 34:18; 147:3)

8. Proč si můžeme být jistí, že Ježíš naše blízké vzkřísí?

⁸ Ježíš chce tvé blízké vzkřísit. Krátce před tím, než mu vyhrkly slzy, ujistil Martu: „Tvůj bratr vstane.“ A Marta mu věřila. (Jan 11:23–27) Věrně sloužila Jehovovi, a tak určitě věděla o lidech, které o staletí dřív vzkřísili proroci Elijáš a Eliša. (1. Král. 17:17–24; 2. Král. 4:32–37) A nejspíš slyšela i o lidech, které vzkřísil sám Ježíš. (Luk. 7:11–15; 8:41, 42, 49–56) I ty si můžeš být jistý, že se se svými milovanými, kteří zemřeli, znovu setkáš. Co se tedy dozvídáme z toho, že Ježíšovi vyhrkly slzy, když utěšoval své přátele? Je to důkaz toho, jak moc si přeje vrátit život těm, kteří zemřeli!

9. Jak můžeš být stejně jako Ježíš oporou těm, kdo truchlí? Uveď příklad.

⁹ Můžeš být oporou těm, kdo truchlí. Ježíš s Martou a Marií nejen plakal, ale taky jim naslouchal a utěšoval je. A my můžeme dělat to samé. Dan, který slouží jako starší v Austrálii, říká: „Když mi zemřela manželka, potřeboval jsem se o někoho opřít. Několik manželských párů bylo ochotných si mě kdykoli vyslechnout, ať už to bylo ve dne, nebo v noci. Mohl jsem se jim svěřit se svými pocity a nebylo jim trapně, když jsem brečel. Pomáhali mi i prakticky. Třeba mi umyli auto, nakoupili a uvařili jídlo, když jsem to nezvládal udělat sám. A často se se mnou modlili. Ukázali, že jsou mými opravdovými přáteli a bratry, kteří se narodili pro čas tísně.“ (Přísl. 17:17)

10. Popiš situaci, o které čteme v Lukášovi 19:36–40.

¹⁰ Když Ježíš 9. nisanu 33 přicházel do Jeruzaléma, vítal ho zástup lidí, kteří rozprostírali své oděvy na silnici, aby dali najevo, že ho uznávají jako svého Krále. To byla určitě radostná událost. (Přečti Lukáše 19:36–40.) Proto jeho učedníky možná překvapilo, co se stalo potom. „Když se [Ježíš] blížil k městu a uviděl ho, zaplakal nad ním.“ Se slzami v očích předpověděl, co hrozného obyvatele Jeruzaléma čeká. (Luk. 19:41–44)

11. Proč Ježíš plakal nad obyvateli Jeruzaléma?

¹¹ Ježíše bolelo srdce, protože věděl, že i když ho obyvatelé Jeruzaléma nadšeně vítali, většina Židů dobrou zprávu o Království nepřijme. Povede to k tomu, že Jeruzalém bude zničen a všichni Židé, kteří to přežijí, budou odvedeni do zajetí. (Luk. 21:20–24) Je smutné, že to dopadlo přesně, jak Ježíš řekl. Přijalo ho jen velmi málo lidí. Jak většinou lidé ve tvém okolí reagují, když s nimi chceš mluvit o dobré zprávě? Pokud je to moc nezajímá, co se můžeš naučit z Ježíšových slz? Ukážeme si tři věci.

12. Co se z Ježíšových slz nad těmi, kterým kázal, učíme o Jehovovi?

¹² Jehovovi na lidech záleží. Ježíšovy slzy nám připomínají, jak moc má Jehova lidi rád. „Nechce, aby byl někdo  zničen, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.“ (2. Petra 3:9) Dnes dáváme svoji lásku k lidem najevo tím, že se ze všech sil snažíme podělit se s nimi o dobrou zprávu a zapůsobit přitom na jejich srdce. (Mat. 22:39)

13., 14. Jak dal Ježíš najevo, že má s lidmi soucit, a jak ho v tom můžeme napodobovat?

¹³ Ježíš se ve službě velmi namáhal. Svoji lásku k lidem dával najevo tak, že je vyučoval při každé příležitosti. (Luk. 19:47, 48) Co ho k tomu vedlo? Měl s nimi soucit. Někdy ho chtělo slyšet tolik lidí, že on a jeho učedníci „se nemohli ani najíst“. (Mar. 3:20) A když s ním chtěl jeden muž mluvit v noci, Ježíš se mu ochotně věnoval. (Jan 3:1, 2) Většina z těch, kdo si Ježíše přišli poslechnout, se nestala jeho učedníky. Všem ale vydal důkladné svědectví. I my chceme dát každému člověku příležitost slyšet dobrou zprávu. (Sk. 10:42) To od nás vyžaduje, abychom byli ve službě přizpůsobiví.

¹⁴ Buď ochotný se přizpůsobit. Kdybychom nechodili do služby v různou dobu, možná bychom se nesetkali s těmi, kdo si dobrou zprávu rádi vyslechnou. Průkopnice Matilda říká: „S manželem se snažíme zastihnout lidi v různou denní dobu. Ráno sloužíme v obchodech a firmách. Přes poledne, kdy je hodně lidí venku, sloužíme s pojízdnými stojany. A k večeru se nám osvědčilo chodit do služby dům od domu.“ Neměli bychom si plánovat službu jen podle toho, jak to vyhovuje nám. Spíš bychom měli být ochotní se lidem přizpůsobit a chodit do služby v dobu, kdy je pravděpodobnější, že je potkáme. Když to budeme dělat, můžeme si být jistí, že z toho bude mít Jehova radost.

15. Co se podle Lukáše 22:39–44 stalo poslední noc Ježíšova života?

¹⁵ Pozdě večer 14. nisanu 33 šel Ježíš do zahrady Getsemane a tam vylil  své srdce Jehovovi. (Přečti Lukáše 22:39–44.) Právě tehdy „se silnými výkřiky a slzami předkládal úpěnlivé prosby“. (Hebr. 5:7) O co se tu poslední noc před svou smrtí modlil? Aby měl sílu zůstat Jehovovi věrný a udělat to, co je jeho vůlí. Jehova cítil tu úzkost v modlitbě svého Syna a poslal anděla, aby ho posílil.

16. Co dělalo Ježíšovi starosti, když se modlil v zahradě Getsemane?

¹⁶ Ježíš při modlitbě v zahradě Getsemane plakal určitě proto, že ho trápila představa, že zemře jako rouhač. Taky si uvědomoval, že na něm leží obrovská odpovědnost – posvětit jméno svého Otce. Pokud zažíváš problémy, kvůli kterým je pro tebe těžké zůstat Jehovovi věrný, co se z Ježíšových slz můžeš naučit? Znovu se podíváme na tři věci.

17. Co se o Jehovovi učíme z toho, že odpověděl na Ježíšovy úpěnlivé modlitby?

¹⁷ Jehova slyší tvoje úpěnlivé prosby. Jehova Ježíšovy naléhavé prosby vyslyšel. Proč? Protože Ježíšovi šlo hlavně o to, aby svému Otci zůstal věrný a posvětil jeho jméno. Pokud i nám bude nejvíc záležet na tom, abychom zůstali Jehovovi věrní a posvětili jeho jméno, on naše modlitby o pomoc vyslyší. (Žalm 145:18, 19)

18. V čem je Ježíš jako soucitný přítel?

¹⁸ Ježíš chápe tvoje pocity. Když jsme ve stresu a na pokraji svých sil, určitě jsme rádi, když nás utěší soucitný přítel. Zvlášť, když je to někdo, kdo zažil něco podobného. Takovým přítelem je i Ježíš. Ví, jaké to je, když se člověk cítí slabý a potřebuje pomoc. Chápe, co je pro nás těžké, a postará se, abychom dostali podporu, kterou potřebujeme. (Hebr. 4:15, 16) Ježíš si v zahradě Getsemane nechal pomoct od anděla. I my bychom měli být ochotní přijmout pomoc, kterou nám Jehova poskytuje. Ať už je to prostřednictvím nějaké publikace, videa, proslovu, nebo povzbudivé  návštěvy sborového staršího nebo duchovně zralého přítele.

19. Jak můžeš získat sílu, když bojuješ s problémy, kvůli kterým je pro tebe těžké zůstat Bohu věrný? Uveď příklad.

¹⁹ Jehova ti dá „vnitřní klid“. Jak nás Jehova posílí? Když se modlíme, dostaneme „Boží pokoj, který přesahuje veškeré chápání“. (Filip. 4:6, 7) Takový pokoj uklidní naše srdce a pomůže nám jasně uvažovat. Podívejme se, co o tom říká sestra, která se jmenuje Luz. Vypráví: „Často bojuju s osamělostí. Někdy mě tyhle pocity tak přemůžou, že začnu pochybovat o tom, že mě má Jehova rád. V takových chvílích se mu s tím hned svěřím. Díky modlitbě dokážu svoje pocity ovládnout.“ Z její zkušenosti je vidět, že vnitřní klid můžeme získat prostřednictvím modlitby.

20. Co jsme se z Ježíšových slz naučili?

²⁰ Z Ježíšových slz se toho učíme opravdu hodně. Připomněli jsme si, že bychom měli být oporou těm, kdo truchlí, a důvěřovat Jehovovi a Ježíšovi, že nás budou podporovat, když o někoho blízkého přijdeme my. Když kážeme a vyučujeme, chceme být soucitní, protože tuhle krásnou vlastnost má i Jehova a jeho milovaný Syn Ježíš. A utěšuje nás, když víme, že rozumí našim pocitům, mají pochopení pro naše slabosti a chtějí nám pomáhat, abychom vytrvali. Dál proto jednejme podle toho, co jsme si v tomhle článku řekli, dokud Jehova nesplní svůj nádherný slib, že nám „setře … z očí každou slzu“. (Zjev. 21:4)