1., 2. Proč je povzbuzení důležité?

„RODIČE mě skoro nikdy nepovzbudí, ale pořád mě kritizujou. Jejich slova dokážou fakt zabolet,“ vypráví 18letá Cristina. ^[1] „Říkají, že se chovám jako děcko, že jsem nepoučitelná a tlustá. Často kvůli tomu brečím a raději s nimi nemluvím. Připadám si k ničemu.“ Život bez povzbuzení musí být těžký.

² Naproti tomu když druhé povzbudíme, můžeme jim hodně pomoct. Rubén říká: „Spoustu let jsem bojoval s pocity méněcennosti. Pak jsem byl ve službě s jedním starším, který si všiml, že mám špatný den. S pochopením mě vyslechl a pochválil mě za to, co se mi daří. Taky mi připomněl Ježíšova slova, že každý z nás je cennější než mnoho vrabců. Tu myšlenku si často opakuju a pořád mě povzbuzuje. Ten starší mi tehdy strašně moc pomohl.“ (Mat. 10:31)

3. a) Co o povzbuzení řekl apoštol Pavel? b) O čem budeme uvažovat v tomto článku?

³ Bible říká, že bychom se měli pravidelně povzbuzovat. Apoštol Pavel napsal hebrejským křesťanům: „Dejte  si pozor, bratři, aby se v někom z vás někdy nevyvinulo ničemné srdce bez víry tím, že by se odtahovalo od živého Boha; ale dále každý den jeden druhého vybízejte [neboli povzbuzujte]. . ., aby se někdo z vás nezatvrdil podvodnou mocí hříchu.“ (Hebr. 3:12, 13) Pokud jsi sám zažil, jaké to je, když tě někdo povzbudí, určitě budeš souhlasit s tím, že je důležité se touto radou řídit. Zamyslíme se proto nad otázkami: Proč bychom měli svoje bratry a sestry povzbuzovat? Co se v tomto ohledu můžeme naučit od Jehovy, Ježíše a Pavla? A jakými způsoby to můžeme dělat?

4. Kdo povzbuzení potřebuje a proč ho je dnes tak málo?

⁴ Povzbuzení potřebujeme všichni a platí to zvlášť o dětech. Pedagog Timothy Evans vysvětluje: „Děti potřebují povzbuzení stejně jako rostliny vodu. Když dítě povzbuzujeme, uvědomuje si svoji hodnotu a to, že si ho vážíme.“ Žijeme ale v těžké době. Lidé jsou sobečtí a bezcitní a povzbuzení je slyšet jenom zřídka. (2. Tim. 3:1–5) Někteří rodiče děti nechválí proto, že to v dětství sami nezažili. Povzbuzení potřebují i dospělí, ale ani jim se ho nedostává. Někteří od svých zaměstnavatelů neslyší dobré slovo, jak je rok dlouhý.

5. Jak můžeme někoho povzbudit?

⁵ Povzbudit někoho můžeme tím, že ho pochválíme za to, co se mu podařilo. Také můžeme ocenit jeho hezké vlastnosti, nebo pokud je smutný, tak ho utěšit. (1. Tes. 5:14) Řecké slovo, které se často překládá jako „povzbuzení“, doslova znamená „přivolání k sobě“. Protože s našimi bratry a sestrami sloužíme bok po boku, máme dost příležitostí říct jim něco hezkého. (Přečti Kazatele 4:9, 10.) Polož si tedy otázky: Dávám druhým najevo, že je mám rád a vážím si jich? A dělám to pokaždé, když můžu? Přísloví 15:23 k tomu říkají: „Jak dobré je slovo v pravý čas!“

6. Proč nás chce Satan sklíčit? Uveď příklad.

⁶ Satan nás chce sklíčit, protože ví, že tak nás může duchovně i jinak oslabit. V Příslovích 24:10 se píše: „Ztratil jsi odvahu v den tísně? Tvé síly bude poskrovnu.“ Ve snaze zdeptat věrného Božího služebníka Joba Satan použil dvě zbraně zároveň: nešťastné události a křivá obvinění. Jeho krutý plán ale selhal. (Job 2:3; 22:3; 27:5) Satanovy snahy můžeme mařit tak, že povzbuzujeme členy své rodiny a sboru. Díky tomu bude náš domov a sál Království místem, kde se všichni budou cítit šťastní.

7., 8. a) Z kterých situací je vidět, že Jehova považuje povzbuzení za důležité? b) Jak můžou rodiče Jehovův příklad napodobovat? (Viz úvodní obrázek.)

⁷ Jehova. Žalmista zpíval: „Jehova je blízko těm, kdo mají zlomené srdce, a ty, kdo jsou zdrcení na duchu, zachraňuje.“ (Žalm 34:18) Když věrný prorok Jeremjáš ztratil odvahu a nevěřil si, Jehova mu dodal sebedůvěru. (Jer. 1:6–10) A představ si,  jakým povzbuzením muselo být pro zestárlého proroka Daniela to, když Bůh poslal anděla, aby ho posílil. Ten mu řekl, že je „velmi žádoucí“. (Dan. 10:8, 11, 18, 19) Mohl bys podobně povzbuzovat zvěstovatele, průkopníky a starší bratry a sestry, kterým ubývá sil?

⁸ Jehova s Ježíšem mnoho let spolupracoval v nebi, ale uvědomoval si, že jeho Syn potřebuje pochvalu a povzbuzení i v době, kdy byl na zemi. Proto při dvou příležitostech promluvil z nebe a řekl: „To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil.“ (Mat. 3:17; 17:5) Tím ho pochválil a ujistil, že jedná správně. Ježíš ta slova slyšel na začátku své služby a během posledního roku svého života a určitě ho to velmi povzbudilo. A když večer před svou smrtí prožíval hrozná muka, Jehova poslal anděla, aby ho posílil. (Luk. 22:43) Pokud jsi rodič, napodobuj Jehovův příklad tím, že budeš svoje děti pravidelně povzbuzovat a chválit za to, co se jim podařilo. Podporuj je zejména tehdy, když se ve škole setkávají se zkouškami víry.

9. Co se můžeme naučit z toho, jak Ježíš jednal s apoštoly?

⁹ Ježíš. Ten večer, kdy Ježíš zavedl Památnou slavnost, si u apoštolů všiml pýchy. Pokorně jim umyl nohy, ale oni se stále dohadovali, kdo z nich je nejvýznamnější. A Petr dal najevo přílišnou sebedůvěru. (Luk. 22:24, 33, 34) Ježíš přesto apoštoly pochválil za to, že s ním v jeho zkouškách věrně zůstávají. Předpověděl, že budou dělat větší věci než on, a ujistil je, že je Bůh miluje. (Luk. 22:28; Jan 14:12; 16:27) Zeptej se sám sebe: Neměl bych Ježíše napodobovat tím, že budu svoje děti a druhé chválit za to, co dělají dobře, namísto toho, abych se zaměřoval na jejich nedostatky?

10., 11. Jak Pavel povzbuzoval bratry a co pro to byl ochotný dělat?

¹⁰ Apoštol Pavel. Ve svých dopisech psal Pavel o spolukřesťanech s uznáním. S některými z nich roky cestoval a určitě znal jejich chyby. Přesto o nich říkal hezké věci. Například Timotea nazval „milovaným a věrným dítětem v Pánu“. Zmínil se o tom, že se zájmem pečuje o ostatní křesťany. (1. Kor. 4:17; Fil. 2:19, 20) O Titovi Korinťanům napsal tato pochvalná slova: „Je podílníkem se mnou a spolupracovníkem pro vaše zájmy.“ (2. Kor. 8:23) Timotea i Tita bezpochyby povzbudilo, když se dozvěděli, co si o nich Pavel myslí.

¹¹ Pavel a Barnabáš se s nasazením života vraceli tam, kde zažili násilné útoky. Například v Lystře je chtěli lidé zabít. Oni se tam ale po nějaké době vydali znovu, aby povzbudili nové učedníky a pomohli jim zůstat věrní Jehovovi. (Sk. 14:19–22) V Efezu na Pavla zaútočil rozzuřený dav. Ve Skutcích 20:1, 2 čteme: „Pavel poslal pro učedníky, jakmile se vřava uklidnila, a když je povzbudil a rozloučil se s nimi, vydal se na cestu do Makedonie. A potom, co prošel těmi končinami a povzbudil mnoha slovy ty, kdo tam byli, přišel do Řecka.“ Pavel tedy povzbuzování druhých považoval za velmi důležité.

12. V čem jsou pro nás přínosná shromáždění?

¹² Jedním z důvodů, proč si Jehova přeje, abychom pravidelně chodili na shromáždění, je, že se tam můžeme vzájemně povzbuzovat. (Přečti Hebrejcům 10:24, 25.) I křesťané v prvním století se scházeli, aby se učili o Jehovovi a povzbuzovali se. (1. Kor. 14:31) Cristina, kterou jsme citovali na začátku článku, říká: „Na shromáždění mám nejraději to, že tam cítím lásku a druzí mě povzbuzují. Někdy přijdu do sálu Království smutná. Ale pak mě sestry obejmou a řeknou mi, že mi to sluší, že mě mají rády a že se jim líbí, jaké dělám duchovní pokroky. Cítím se pak mnohem lépe.“ Když každý svým dílem přispěje ke vzájemnému povzbuzení, je to velmi občerstvující. (Řím. 1:11, 12)

13. Proč potřebují povzbuzení i dlouholetí Boží služebníci?

¹³ Povzbuzení potřebují i dlouholetí Boží služebníci. Uvažujme o Jozuovi, který Jehovovi věrně sloužil mnoho let. Přesto Jehova řekl Mojžíšovi: „Pověř Jozua a povzbuď ho a posilni ho, protože přejde před tímto lidem a on je ten, kdo způsobí, aby zdědili zemi, kterou uvidíš.“ (5. Mojž. 3:27, 28) Jozue měl na sebe vzít velkou odpovědnost – vést Izraelity při dobývání Zaslíbené země. Čekaly ho různé překážky a přinejmenším jedna prohraná bitva. (Jozue 7:1–9) Není divu, že potřeboval povzbudit a posílit. Co se z toho můžeme naučit? Povzbuzujme sborové starší, včetně krajských dozorců, kteří se hodně namáhají, když o nás pečují. (Přečti 1. Tesaloničanům 5:12, 13.) Jeden krajský dozorce řekl: „Někdy dostaneme děkovný dopis, ve kterém bratři napíšou, jak moc si naši návštěvu užili. Takové dopisy si schováváme a čteme si je, když jsme smutní. Jsou pro nás skutečným povzbuzením.“

14. Z čeho je vidět, že s radou by měla být spojena i pochvala a povzbuzení?

¹⁴ Jednou musel apoštol Pavel pokárat Korinťany. Když na to zareagovali, pochválil je. Určitě je to povzbudilo, aby dál jednali správně. (2. Kor. 7:8–11) Pavlův příklad dnes můžou napodobovat sboroví starší a rodiče. Andreas, který má dvě děti, říká: „Pochvala dětem pomáhá dělat duchovní pokroky a být vnitřně vyrovnané.  Pokud chceš, aby se řídily tvou radou, povzbuzuj je. Naše děti nejen vědí, co je správné, ale díky neustálému povzbuzování se tím i chtějí řídit.“

15. Například jak můžeme druhé povzbudit?

¹⁵ Dej najevo, že si vážíš úsilí a pěkných vlastností spolukřesťanů. (2. Par. 16:9; Job 1:8) Jehova a Ježíš si velmi váží toho, co všichni děláme pro podporu Království, i když nás v tom okolnosti můžou brzdit. (Přečti Lukáše 21:1–4; 2. Korinťanům 8:12.) Například někteří naši drazí zestárlí bratři a sestry se velmi snaží, aby byli pravidelně na shromáždění a chodili do služby. Neměli bychom je za to chválit?

16. Kdy můžeme druhé povzbudit?

¹⁶ Kdykoli máš příležitost druhé povzbudit, využij ji. Pokud si všimneš něčeho, co si zaslouží pochvalu, proč ji nevyslovit? Když byli Pavel a Barnabáš v pisidské Antiochii, předsedající úředníci synagogy jim řekli: „Muži, bratři, jestliže máte nějaké slovo povzbuzení . . ., povězte je.“ Pavel toho využil a všechny povzbudil. (Sk. 13:13–16, 42–44) Pokud budeme mít ve zvyku druhé povzbuzovat, oni budou na oplátku povzbuzovat nás. (Luk. 6:38)

17. Jaká pochvala je nejlepší?

¹⁷ Buď upřímný a konkrétní. Obecná pochvala a povzbuzení můžou druhým pomoct, ale jak vidíme z Ježíšových slov určených křesťanům v Thyatiře, být konkrétní je lepší. (Přečti Zjevení 2:18, 19.) Pokud jsi rodič, pochval svoje dítě za konkrétní duchovní pokroky, které udělalo. Sestře, která je na děti sama, můžeme říct, co se nám líbí na tom, jak je i přes náročné okolnosti vychovává. Taková pochvala a povzbuzení hodně zmůžou.

18., 19. Jak se můžeme vzájemně posilovat?

¹⁸ Jehova nám dnes neříká, že máme někoho povzbudit, tak jako řekl Mojžíšovi, aby povzbudil Jozua. Rád ale vidí, že se spolukřesťany mluvíme povzbudivě. (Přísl. 19:17; Hebr. 12:12) Třeba bratrovi, který měl přednášku, můžeme říct, co konkrétně se nám v ní líbilo. Možná řekl něco, co nám pomohlo s naším problémem nebo díky čemu jsme lépe pochopili nějaký verš. Jedna sestra hostujícímu řečníkovi napsala: „I když jsme spolu mluvili jenom pár minut, všiml sis, že mám trápení a utěšil jsi mě. Chci ti říct, že to, jak jsi mluvil z pódia i se mnou osobně, jsem vnímala jako dar od Jehovy.“

¹⁹ Pravděpodobně přijdeme na mnoho způsobů, jak druhé duchovně posílit, když budeme mít za cíl řídit se Pavlovou radou: „Utěšujte tedy jeden druhého a jeden druhého budujte, právě jak to ostatně děláte.“ (1. Tes. 5:11) Pokud budeme dále jeden druhého povzbuzovat, Jehova z nás bude mít radost.