1. K čemu došlo při zničení Jeruzaléma?

V ROCE 607 př. n. l. zaútočila početná babylonská armáda pod vedením krále Nebukadnecara II. na Jeruzalém. V Bibli se píše, že král zabíjel „mladé muže mečem a nepociťoval soucit s mladým mužem ani pannou, starým nebo sešlým. . . . Spálil dům pravého Boha a strhl zeď Jeruzaléma; a všechny jeho obytné věže spálili ohněm a také všechny jeho žádoucí předměty, takže způsobil zkázu.“ (2. Par. 36:17, 19)

2. Na co Jehova upozorňoval svůj lid?

² Zničení Jeruzaléma nemělo být pro jeho obyvatele žádným překvapením. Mnoho let dopředu Boží proroci upozorňovali Židy na to, že pokud budou dál ignorovat Boží zákon, padnou do rukou Babyloňanů. Hodně Židů zemře mečem a ti, kdo smrti uniknou, nejspíš stráví zbytek svého života v babylonském vyhnanství. (Jer. 15:2) Jaký je tam čekal život? Má toto vyhnanství nějakou paralelu v křesťanské éře? Pokud ano, jakou?

3. Jak se život Židů v babylonském vyhnanství lišil od života Izraelitů v egyptském otroctví?

³ To, co proroci předpověděli, se stalo. Jehova Židům  řekl, že novou situaci mají přijmout a žít, jak nejlépe to půjde. Prostřednictvím Jeremjáše jim sdělil: „Stavějte domy a obývejte je a sázejte zahrady a jezte jejich ovoce. Hledejte také pokoj města, do něhož jsem vás nechal jít do vyhnanství, a modlete se v jeho prospěch k Jehovovi, vždyť v jeho pokoji se prokáže být pokoj i pro vás.“ (Jer. 29:5, 7) Židé, kteří se řídili Jehovovými pokyny, měli ve vyhnanství docela normální život. Babyloňané jim dovolili, aby si do určité míry spravovali svoje záležitosti sami. Dokonce mohli i volně cestovat. V té době byl Babylon střediskem obchodu. Starověké dokumenty ukazují, že mnoho Židů se ve vyhnanství naučilo kupovat a prodávat a stali se zručnými řemeslníky. Někteří si dokonce přišli na slušné peníze. Život tam zdaleka nebyl tak těžký, jako byl pro Izraelity v egyptském otroctví stovky let předtím. (Přečti 2. Mojžíšovu 2:23–25.)

4. a) Kdo musel ve vyhnanství trpět společně s nevěrnými Židy? b) Proč nebylo možné ve vyhnanství uctívat Boha přijatelným způsobem?

⁴ Hmotné potřeby Židů ve vyhnanství sice byly uspokojeny, ale co jejich duchovní potřeby? Jehovův chrám s jeho oltářem byl zničený a kněží už nesloužili organizovaným způsobem. Mezi vyhnanci byli věrní Boží služebníci, kteří si trest nezasloužili, ale museli trpět se zbytkem národa. Přesto se ze všech sil snažili Boží Zákon poslouchat. Například Daniel a jeho tři přátelé, Šadrak, Mešak a Abednego, odmítali jíst jídlo, které měli Židé zakázáno. A víme, že Daniel se pravidelně modlil. (Dan. 1:8; 6:10) V prostředí, kde platil řád nastolený pohany, ale pro Boží služebníky stejně nebylo možné dělat všechno, co Zákon vyžadoval.

5. Jakou naději dal Jehova svému lidu a proč to bylo pozoruhodné?

⁵ Budou moct Izraelité ještě někdy uctívat Boha v souladu se všemi jeho požadavky? V té době se to zdálo vyloučené. Babyloňané svoje zajatce nikdy nepropouštěli. To ale pro Jehovu nebylo žádnou překážkou. Svému lidu slíbil, že ho vysvobodí, a také to nakonec udělal. Bůh svoje sliby vždycky plní. (Iz. 55:11)

6., 7. Proč je namístě upravit vysvětlení toho, kdy se křesťané dostali do područí Velkého Babylonu?

⁶ Dá se říct, že něco podobného babylonskému zajetí zažili později křesťané? Tento časopis dlouhá léta vysvětloval, že Boží novodobí služebníci se dostali do babylonského zajetí v roce 1918 a že z něj byli vysvobozeni v roce 1919. V tomto a příštím článku si ale ukážeme, proč je nutné toto vysvětlení upravit.

⁷ Zamysli se nad tímhle: Velký Babylon představuje všechna falešná náboženství na světě. Pokud by se Boží lid dostal do jeho zajetí v roce 1918, musel by jím tehdy být nějakým způsobem zotročen. Skutečnosti ale ukazují, že během několika desítek let před první světovou válkou se  Boží pomazaní služebníci z pout Velkého Babylonu vymaňovali. Je sice pravda, že během první světové války byli pomazaní pronásledováni, ale těžkosti jim tehdy působily především vlády, ne Velký Babylon. Nezdá se tedy, že by se Boží lid dostal do područí Velkého Babylonu v roce 1918.

8. Co se stalo po smrti apoštolů? (Viz úvodní obrázek.)

⁸ O Letnicích roku 33 n. l. byly tisíce Židů a proselytů pomazány svatým duchem. Z těchto nových křesťanů se stal „vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid pro zvláštní vlastnictví“. (Přečti 1. Petra 2:9, 10.) Dokud žili apoštolové, starostlivě dohlíželi na sbory Božího lidu. Po jejich smrti ale někteří muži začali vyučovat falešné nauky, aby druhé odvedli od pravdy. (Sk. 20:30; 2. Tes. 2:6–8) Mnozí z nich sloužili ve sborech jako dozorci a později jako biskupové. Postupně se vytvořila privilegovaná skupina duchovních, přestože Ježíš svým následovníkům řekl: „Vy všichni jste bratři.“ (Mat. 23:8) Muži v odpovědném postavení, kteří si zamilovali filozofické názory Aristotela a Platóna, začali vyučovat falešné nauky, které postupně nahradily čistou pravdu z Božího Slova.

9. Jak začalo odpadlé křesťanství spolupracovat s římskou vládou a k čemu to vedlo?

⁹ V roce 313 n. l. vládl v Římské říši pohanský císař Konstantin a odpadlou formu křesťanství zlegalizoval. Církev tehdy začala úzce spolupracovat s římskou vládou. Konstantin například uspořádal setkání s církevními představiteli, které je známé jako nikajský koncil. Po něm poslal do vyhnanství kněze Aria, protože odmítl přijmout názor, že Ježíš je Bůh. Za vlády císaře Theodosia I. (379–395 n. l.) se katolická církev – jak začalo být odpadlé křesťanství známo – stala v Římské říši oficiálním náboženstvím. Historikové říkají, že pohanský Řím se během vlády tohoto císaře stal křesťanským. Pravda je ale taková, že v té době už odpadlí křesťané přijali pohanské nauky, takže byli součástí Velkého Babylonu. I tehdy ale žilo několik málo pomazaných křesťanů, o kterých Ježíš mluvil jako o pšenici. Ze všech sil se snažili Boha uctívat správným způsobem, ale nikdo jim nenaslouchal. (Přečti Matouše 13:24, 25, 37–39.) Byli v zajetí Velkého Babylonu!

10. Díky čemu mohli někteří lidé během několika staletí po Kristu zpochybnit učení církve?

¹⁰ Během několika staletí po Kristu mohli mnozí lidé číst Bibli buď v řečtině, nebo v latině. Měli tak možnost srovnat to, co učí Boží Slovo, s tím, co učí církev. Někteří pak církevní dogmata odmítli. Nemohli ale svoje názory říkat nahlas, protože to bylo nebezpečné, a dokonce tím riskovali život.

11. Jak církev bránila lidem číst Bibli?

 ¹¹ Časem ale řecky a latinsky mluvilo stále méně lidí. Církevní představitelé bránili tomu, aby Boží Slovo bylo překládáno do běžně používaných jazyků. Výsledkem bylo, že Bibli si mohli číst pouze duchovní – ačkoli ne všichni uměli dobře číst a psát – a někteří vzdělanci. Každý, kdo vyjádřil nesouhlas s učením církve, byl krutě potrestán. Věrní pomazaní křesťané se tajně scházeli v malých skupinách, pokud vůbec. Podobně jako Židé v babylonském zajetí ani pomazaní neboli „královské kněžstvo“ nemohli uctívat Jehovu organizovaným způsobem. Velký Babylon držel lidi v pevném sevření.

12., 13. Které dva faktory přispěly k tomu, že Velký Babylon začal ztrácet svůj vliv?

¹² Budou moct praví křesťané někdy uctívat Boha svobodně a přijatelně? Ano! Záblesky duchovního světla začaly pronikat temnotou díky dvěma důležitým faktorům. Prvním bylo vynalezení knihtisku v polovině 15. století. Předtím byla Bible opisována ručně, což bylo velmi pracné. Zručnému opisovači to údajně trvalo deset měsíců. A pergamen, na který psal, stál hodně peněz. Takové dílo tedy bylo drahé a vzácné. Naproti tomu s použitím tiskařského stroje a papíru se dalo denně vytisknout až 1 300 stránek.

 ¹³ Druhým významným faktorem bylo to, že někteří odvážní muži se začátkem 16. století rozhodli přeložit Boží Slovo do jazyků obyčejných lidí. Mnoho překladatelů se do této práce pustilo, i když tím riskovali život. Církev byla zděšená. Bible v rukou zbožných mužů a žen mohla být nebezpečnou zbraní. Jakmile byla k dispozici, lidé ji začali číst. Následně si kladli otázky jako: Kde se tady píše o očistci, o zádušních mších, za které se navíc musí platit, nebo o papežích a kardinálech? Církev zuřila. Jak se lidé opovažují zpochybňovat to, co říkají duchovní? Následovala odplata. Muži a ženy byli odsuzováni za kacířství, protože odmítali církevní nauky, z nichž některé byly založeny na pohanských filozofiích Aristotela a Platóna – mužů, kteří žili ještě před Kristem. Církev vynášela rozsudky smrti a stát je vykonával. Cílem bylo odradit lidi od čtení Bible a od zpochybňování církevních nauk. Na většinu lidí to zabralo. Ale několik statečných duší se Velkým Babylonem nenechalo zastrašit. Ochutnali totiž Boží Slovo a chtěli víc. Schylovalo se k vysvobození z falešného náboženství.

14. a) Co dělali lidé, kteří se chtěli zabývat Biblí? b) Jak pátral po pravdě bratr Russell?

¹⁴ Mnozí lidé toužili číst a studovat Bibli a to, co se dozvěděli, společně rozebírat. Nechtěli, aby jim církevní představitelé říkali, čemu mají věřit. Utekli proto do zemí, kde se mohli Biblí svobodně zabývat. Takovou zemí byly třeba Spojené státy, kde Charles Taze Russell s několika svými společníky začal kolem roku 1870 Bibli systematicky studovat. Zpočátku bylo jeho cílem zjistit, které náboženství učí pravdu. Pečlivě prozkoumal nauky různých církví – nejen křesťanských – a porovnal je s tím, co učí Bible. Netrvalo ale dlouho a uvědomil si, že žádná církev se úplně nedrží Božího Slova. Jednou se setkal s řadou místních duchovních a doufal, že přijmou to, co on a jeho společníci objevili v Bibli a učili ve sborech. Duchovní to ale nezajímalo. Badatelé Bible brzy zjistili, že Boha nemůžou uctívat s lidmi, kteří jsou rozhodnutí držet se falešných nauk. (Přečti 2. Korinťanům 6:14.)

15. a) Kdy se křesťané dostali do područí Velkého Babylonu? b) Jaké otázky zodpoví příští článek?

¹⁵ Zatím jsme si řekli, že praví křesťané se dostali do područí Velkého Babylonu krátce po smrti posledních apoštolů. Vzniká ale několik otázek: Jaké jsou další doklady toho, že během desetiletí před rokem 1914 se pomazaní křesťané skutečně vymaňovali z pout Velkého Babylonu a už jím nebyli zotročeni? Je pravda, že Jehova byl se svými služebníky nespokojený, protože během první světové války polevili v kazatelské činnosti? Opravdu se někteří naši bratři během toho období zachovali nevěrně a vyvolali tím Jehovovu nelibost? A konečně, pokud se křesťané dostali do zajetí falešného náboženství ve druhém století n. l., kdy byli vysvobozeni? To jsou zajímavé otázky, na které odpoví příští článek.